PETRA KOUTNÁ, advokátka > COUNSEL, Koutná&Slušná, advokátní kancelář v.o.s.

Je pracovník knihovny odpovědný za ztráty knihovního fondu - tedy za ztracené, ukradené, poškozené nebo zničené knihovní dokumenty? Na tuto otázku se dnes budeme snažit nalézt v houštinách právních předpisů odpověď.

Pracovník knihovny bude v drtivé většině případů především zaměstnancem knihovny a jeho základní odpovědnost tak bude dána ustanoveními zákoníku práce, tedy zákona č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoník práce).

Základní odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli je zákoníkem práce stanovena jako odpovědnost za zavinění - tzv. odpovědnost subjektivní. Zaměstnavatel je v případě vzniku škody povinen zaměstnanci jeho zavinění prokázat. V případě prokázání zavinění zaměstnance (jež může být prokázáno jako nedbalost nebo úmysl) je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu v penězích nebo odčinit škodu uvedením v předešlý stav. Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti nebo po zneužití jiných návykových látek. Odpovídá-li za škodu více zaměstnanců, hradí každý z nich poměrnou část škody podle míry svého zavinění. Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, odpovědnost zaměstnance se poměrně omezí.

Jak vlastně poznat takové zavinění, jak rozlišit úmysl od nedbalosti? Zavinění lze obecně definovat jako vnitřní psychický vztah jednajícího k jeho vlastnímu protiprávnímu jednání a k výsledku tohoto jednání.¹ Na vzájemném vztahu prvku vědění a vůle v rámci tohoto psychického stavu jednajícího jsou založeny různé formy zavinění:

A) Úmysl – a to buď úmysl přímý (jednající chtěl škodu způsobit) nebo úmysl nepřímý (jednající věděl, že může škodu způsobit a pro případ, že ji způsobí, byl s tímto následkem srozuměn).

B) Nedbalost – buď ve formě nedbalosti vědomé (jednající nechtěl škodu způsobit, ale věděl, že ji způsobit může, přičemž bez přiměřených důvodů spoléhal, že ji nezpůsobí) nebo nedbalosti nevědomé (jednající nechtěl škodu způsobit a nevěděl, že ji způsobit může, ale vědět mohl a měl).

Toto základní rozlišení úmyslu a nedbalosti bude mít zásadní význam pro rozlišení míry zavinění zaměstnance a případnou výši náhrady škody. (V případě úmyslného jednání se bude nahrazovat celá škoda bez omezení.)

Kromě zavinění je nutné v případě vzniku škody prokázat i samotné porušení právní povinnosti ze strany zaměstnance (zaměstnanců), případně spoluúčasti zaměstnavatele na vzniku škody. Právní povinnosti, které musí knihovník dodržovat (a které se přímo vztahují k oblasti ochrany knihovního fondu a odpovědnosti za jeho ztrátu), jsou uvedeny v obecné rovině jednak v zákoníku práce, specificky pak ve speciálních zákonných i podzákonných normách. Zaměstnanec je dle ustanovení § 249 zákoníku práce povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, majetku ani k bezdůvodnému obohacení. Zaměstnavatel (provozovatel knihovny) je podle ustanovení § 18 písm. b) zákona 257/2001 Sb., knihovního zákona, ve znění pozdějších předpisů, povinen zajistit ochranu knihovního fondu před odcizením a poškozením, zejména ochránit jej před nepříznivými vlivy prostředí. Zajištění této ochrany je provozovatel knihovny povinen provádět především prostřednictvím technických opatření a činností svých zaměstnanců, které k této ochraně musí zavázat interními normami. Jednotlivá opatření a pravidla jsou stanovena v pracovních, organizačních a knihovních řádech jednotlivých knihoven a v dalších interních předpisech (pokynech a směrnicích) jednotlivých provozovatelů knihoven. V rámci těchto předpisů by měli provozovatelé knihoven stanovit podrobná pravidla pro zaměstnance knihoven (organizační řády, pracovní řády) i její návštěvníky (knihovní řády, návštěvní řády), jimiž budou vymezena práva a povinnosti dotčených subjektů při ochraně knihovního fondu. Čím jsou tyto předpisy přesnější a specifičtější, tím snáze se bude případná odpovědnost zaměstnanců, zaměstnavatele nebo třetích osob v případě vzniku škody na knihovním fondu prokazovat. Velmi ilustrativní je v tomto smyslu např. Knihovní řád Národní knihovny České republiky ( www.nkp.cz), zejména pak jeho Část třetí upravující základní práva a povinnosti uživatelů a návštěvníků v kombinaci s Organizačním řádem Národní knihovny ČR a jeho příloh. Zaměstnavatel je při vzniku pracovního poměru povinen zaměstnance se všemi interními normami, které dopadají na činnost zaměstnance, řádně seznámit a informovat ho o způsobu, jakým budou zaměstnanci informováni o aktualizacích těchto norem. Provozovatel knihovny jakožto zaměstnavatel je dále oprávněn dle § 248 odst. 2 zákoníku práce provádět z důvodu ochrany majetku v nezbytném rozsahu kontrolu věcí, které zaměstnanci k němu vnášejí nebo od něj odnášejí, popřípadě provádět prohlídky zaměstnanců. Zaměstnavatel je také povinen nařizovat pravidelné inventarizace majetku (evidence knihovního fondu formou vedení přírůstkových a úbytkových seznamů a revize knihovního fondu dle ustanovení § 16 knihovního zákona, evidence meziknihovních služeb).

Je nutné uvést, že zákoník práce zná i odpovědnost zaměstnance za škodu v objektivní formě (kde se neprokazuje zavinění a zaměstnanec je odpovědný za škodu „automaticky“ při vzniku škody). Objektivní odpovědností je zejména odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat dle § 252 a násl. zákoníku práce (tzv. hmotná odpovědnost) a odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů dle § 255 zákoníku práce. V případě odpovědnosti za schodek zaměstnanci uzavírají se zaměstnavatelem dohodu, na jejímž základě zaměstnavatel svěřuje zaměstnanci určité hodnoty k vyúčtování - hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu, s nimiž má zaměstnanec možnost osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny. Právě tato poslední podmínka bude obecně vylučovat možnost zaměstnavatele uzavřít se zaměstnancem knihovny dohodu o odpovědnosti týkající se ztráty knihovního fondu, i když nelze obecně vyloučit ojedinělé situace, kdy i tato varianta bude přípustná - např. v případě jednoho nebo několika specifických tisků, které fyzicky neopouštějí prostor knihovny a jejichž správa je explicitně svěřena jednomu zaměstnanci. Odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů dle § 255 zákoníku práce bude v případě knihovního fondu zcela neaplikovatelná, neboť toto ustanovení se vztahuje zejména na nástroje a přístroje nezbytné k práci (může se jednat i o mobilní telefon, počítač svěřený k činnosti zaměstnanci apod.).

Obecně lze shrnout, že jak provozovatel knihovny, tak jeho zaměstnanci (knihovníci) jsou povinni zachovávat veškerá opatření k předcházení ztrátám na knihovním fondu. Provozovatelé jsou povinni přijmout taková pravidla, která jednoznačně stanoví rozsah odpovědnosti jednotlivých pracovníků a organizačních útvarů knihoven, jakož i řády pro návštěvníky knihoven a další osoby a tato opatření účinně prosazovat a zajistit, aby všechny dotčené osoby byly se svými právy a povinnostmi seznámeny. Knihovníci jsou povinni tato pravidla znát a dodržovat a za předpokladu, že z jejich strany nedojde k porušení pravidel stanovených právními předpisy a interními normami, nebudou za ztráty na knihovním fondu provozovateli knihovny (zaměstnavateli) odpovídat. 

ODKAZY:
1 HENDRYCH D. a kol.: Právnický slovník. Praha: C.H. Beck, 2003, str. 1249