Hlavní obsah stránky
Knihy kláštera Teplá ve fondech Národní knihovny České republiky
ALENA RICHTEROVÁ > Alena.Richterova@nkp.cz
V několika uplynulých letech měla Národní knihovna při získávání vzácných přírůstků do svých fondů skutečně velmi šťastnou ruku. Vedle několika mimořádně cenných jednotlivin získala knižní fondy, u nichž je hodnota v nich obsažených cimélií ještě podstatně znásobena skutečností, že se jedná o kompaktní celky, postupně a systematicky budované během dlouhých století svého vývoje. Mezi tyto celky patří knihovna kláštera v Teplé u Mariánských Lázní, jedna z nejcennějších klášterních knihoven v Čechách. Díky vstřícnosti představitelů státní správy, zejména Ministerstva kultury ČR, se podařilo vyčlenit několik desítek milionů korun a v letech 2006-2008 koupit nejcennější jádro historické knihovny: 546 prvotisků, 746 paleotypů z let 1501-1550, 1200 rukopisů, 56 zlomků z tisků a 300 zlomků z rukopisů.
Premonstrátský klášter v Teplé jistě knihami disponoval již v době svého založení roku 1193, bez základních liturgických knih není totiž myslitelná činnost žádného kláštera. Zda zpočátku vypomohly spřátelené konventy, případně štědří dárci, nebo zda klášter mohl disponovat písařskou nebo opisovačskou dílnou, již asi nikdy nezjistíme. Jedno je však jisté: z doby předhusitské jsou dodnes v knihovně dochovány dvě desítky kodexů, ale jen u třech by bylo možné uvažovat o vzniku přímo v Teplé. První historicky doložená zmínka tak pochází až z roku 1501, kdy byla vybudována nová místnost pro knihovnu, která v té době čítala několik set svazků (odhady se různí, kolísají mezi 150 až 700 svazky). Od té doby se v dějinách knihovny střídala období rozmachu, kdy byly nové přírůstky získávány s kultivovanou erudicí a péčí takřka až bibliofilskou, s obdobím nejen stagnace, ale také ničení. Traduje se, že klášter s knihovnou šestkrát vyhořel a dvanáctkrát byl vyloupen během válečného rabování. Jen díky obětavosti členů konventu se podařilo mnohé zachránit. Stejně tomu bylo také v pohnutém roce 1950 při pozastavení činnosti kláštera, kdy se z násilně obsazené budovy stala na dlouhá desetiletí kasárna. Kromě obzvláště bolestné ztráty tří rukopisů došlo také ke ztrátám a zničení řady tisků, zejména při několikerém zbytečném stěhování fondu z místa na místo. Rukopisnou sbírku převzala do své správy tehdejší Národní a Univerzitní knihovna v Praze, část byla později vrácena do Teplé, avšak nejcennější kodexy zůstaly ještě dlouho deponovány v pražském Klementinu, a to až do roku 1996.
Informace o koupi části tepelské knihovny státem v rozmezí let 2006 až 2008 se sice mihly denním tiskem a dalšími médii, jejich významu si však byla vědoma jen úzká skupina odborníků. Rozšířit toto povědomí v co nejširší veřejnosti není lehký úkol, Národní knihovna ČR jako nový správce části tepelské knihovny se proto rozhodla tuto skutečnost prezentovat na atraktivní výstavě v prostorách Galerie Klementinum. Náročné a často také nevděčné úlohy jedné z kurátorek výstavy se ujala mladá pracovnice specializovaného pracoviště NK Mgr. Zuzana Kulová. K původnímu záměru se jí podařilo ještě něco navíc: poukázat na význam premonstrátského řádu pro duchovní a kulturní život země a význam jednoho z konventů pro rozkvět dané lokality. Díky spolupráci s tepelskou správkyní knihovního fondu a díky dobrým kontaktům s představiteli kláštera v Teplé a jejich ochotě zapůjčit cenné předměty z klášterního majetku, dokázala připravit expozici, která nejen prezentuje nejcennější části tepelské knihovny, ale všem zájemcům přibližuje premonstrátský řád a jeho působení na našem území a velmi atraktivní formou poskytuje informace o dějinách kláštera v Teplé i jeho knihovny od počátků až do současnosti.
Na výstavě skrývající se pod tajuplným latinským názvem Item plures et alios libros (Též četné a jiné knihy), který je citátem ze slavných tepelských análů a vztahuje se k nejstarší zmínce o tepelské knihovně, tak návštěvníky čekají mnohá lákavá překvapení. Mezi devadesáti vystavenými exponáty mohou spatřit nejcennější tepelské rukopisy: nejstarším z nich je pergamenový rukopis z první poloviny 9. století, který kromě latinského zpovědního zrcadla a dalších textů obsahuje ještě významné památky nejstaršího německého písemnictví, stejně jako rukopis s německým překladem Nového zákona z přelomu 14. a počátku 15. století. Mezi další vystavené skvosty patří rukopis s legendou o životě blahoslaveného Hroznaty, zakladatele tepelského kláštera a překrásně iluminovaná modlitební knížka krále Ladislava Pohrobka. Při srovnání s těmito kodexy drobnějších rozměrů návštěvník s údivem stane před třemi mimořádně rozměrnými svazky: jsou to iluminované liturgické rukopisy, zhotovené na objednávku tepelského opata Sigismunda (145 8-1506), velkého milovníka knih a zakladatele klášterní knihovny. Bylo by možné jmenovat ještě další a další cenné svazky, zájemce o podrobnější výčet je však nutné odkázat na bohatě ilustrovanou publikaci, která pod stejným názvem výstavu doprovází. Ostatně návštěvníky čeká ještě řada dalších exponátů. Nikdo nenechá bez povšimnutí nádobu podivuhodně moderního tvaru, dnešní designér by ji jistě označil za puristickou, přestože vznikla takřka před osmi sty lety. Je jí Hroznatova mísa: okrouhlá nádoba tepaná z mědi a překrásně zdobená figurálními motivy zpracovanými technikou jamkového emailu; tradice ji považuje za Hroznatův dar.
Zklamán nebude ani zájemce o stavební vývoj kláštera, který zde nalezne dobová vyobrazení, veduty, fotodokumentaci i významné archivní prameny, stejně jako zájemce o dějiny balneologie nebo o dějiny přírodních věd. V těchto souvislostech si na své přijdou také milovníci J. W. Goetha: spatří jím vlastnoručně psaný dopis a pět vzorků z jeho proslulé sbírky nerostů, kterou klášteru daroval. Nakolik představení konventu a další jeho významné osobnosti zanechali své stopy nejen v prostorách kláštera, ale také v celém regionu, si návštěvník uvědomí při pohledu na řadu jejich portrétů doprovázených krátkými medailony. I když Galerie Klementinum se svou trezorovou místností zaručuje dobré podmínky pro vystavování i těch nejcennějších exponátů, není možné je takto prezentovat déle než po časově omezenou dobu. Nenávratně se tedy blíží den ukončení výstavy, kdy všechny tyto skvosty na dlouho opět zmizí za těžkými dveřmi depozitářů. K jejich prohlídce nezbývá moc času, výstava končí 10. ledna 2010.
Foto archiv NK ČR