Zdroje jsou dostupné v Knihovně knihovnické literatury Národní knihovny ČR

Knihovna ve finském městě Sello pořádá pravidelné čtení dětí psům – a to s velkým úspěchem. Výzkumy odborníků prokázaly, že čtou-li děti psům, má to pozitivní vliv na jejich vývoj, čtou rychleji a zvyšuje se u nich počet přečtených knih. Tuto akci organizují ve finské knihovně již od roku 2011 a spolupracují s místní školou. Je důležité si uvědomit, že ne každý majitel psa je takové spolupráci nakloněn. Je nutné vybrat psa, kterého se děti nebudou bát a který je naprosto zdravý, se zapojením psa do aktivit knihovny musí souhlasit také rodiče dětí. Knihovníci děti do čtení nenutí, ale čekají, zda si tuto možnost samy vyberou. Celý zážitek musí být pro děti pozitivní, některým dětem trvá až tři návštěvy, než ztratí ostych a nervozitu z psí přítomnosti. Za psa vždy odpovídá jeho majitel, který musí být přítomen. Vztah dětí a psa je nutno budovat na vzájemné důvěře a náklonnosti. Děti čtou většinou psům velmi rády – je to zábavné, nikdo je neopravuje, nikdo nenabízí nevyžádanou pomoc a nehodnotí jejich výkon. Děti si vybírají často knihy právě o psech, vybírají si texty s kratšími větami a jednoduchým obsahem, aby je „posluchači správně pochopili“. Děti, které čtou častěji a nahlas, daleko rychleji zlepšují své čtení. A mohou začít již doma – čtením nějaké neživé hračce. Důležité je zbavit se stresu a úzkosti z nedokonalého projevu a získat pohled na čtení jako něco zábavného.

(Scandinavian Library Quarterly – Volume 49, No. 3/2016, s. 15–17)

Městská knihovna v saském Heidenau se rozhodla vzhledem k uprchlické krizi zavést nové knihovnické služby především pro žadatele o azyl v Německu. Zaměstnanci městské knihovny spolupracují s imigranty již od jejich první návštěvy v knihovně v srpnu 2015 a ve velmi krátkém čase nalezli řadu možností jejich podpory. Důležitým programem bylo zahájení výuky němčiny. Knihovna získala vhodné učebnice a další výukové materiály a začala intenzivně spolupracovat s řadou organizací, které v Německu imigrantům pomáhají. Knihovna má vzdělávací materiály v arabštině, turečtině a portugalštině – velmi důležité jsou dvojjazyčné knihy pro děti. Knihovníci z Heidenau se také rozhodli zapojit žadatele o azyl do místní komunity, a tak vyzvali zdejší spřátelené obyvatele ke společným aktivitám s imigranty. Pro knihovníky je důležitá práce s imigranty i s obyvateli města Heidenau, primárně s těmi, kteří integraci cizinců nejsou příznivě nakloněni. Snaží se v rámci svých programů překonávat zažité předsudky, dávají nahlédnout do kulturního zázemí uprchlíků. Díky financování německého spolku knihovníků DBV – Landesverband des Deutschen Bibliotheksverbandes a dalších organizací byly položeny slušné základy pro vybudování vícejazyčného informačního a vzdělávacího fondu knihovny. Knihovna by také ráda získala více zahraniční literatury v jazycích imigrantů. Tady spolupracuje s německým Červeným křížem a místní protestantskou církví.

(Das Magazin der Bibliotheken in Sachsen – Jahrgang 9, Nr. 2/2016, s. 72–74)

V listopadu 2016 oslavili na Slovensku 70 let od počátků tisku pro slovenské nevidomé. V roce 1946 byl schválen statut tiskárny a nakladatelství s názvem Slovenská slepecká tlač se sídlem v Levoči. Do této doby se knihy přepisovaly ručně, nebo se dodávaly z Česka. Žáci neměli žádnou učebnici v knižní podobě a museli ji přepisovat formou diktátu. V Levoči se od roku 1946 tiskly učební texty Braillovým písmem. Počátky slepeckého tisku na Slovensku byly velmi pomalé a komplikované. V roce 1952 přešla tiskárna pod hlavičku Svazu invalidů a výrobní a prostorové problémy pokračovaly. V říjnu 1955 vznikla první slovenská Slepecká knihovna Braillových knih v Báhoni, její fond činilo 14 knih. V roce 1971 ji přestěhovali do Levoče. V roce 1999 převzalo knihovnu Ministerstvo kultury SR. Slepecká redakce dodnes vydává periodika pro nevidomé a odpovídá za přípravu výběru článků ze slovenských periodik ve zvukové verzi na CD nebo ve formátu mp3. Knihovna dále plní funkci vydavatelství dokumentů ve speciálních formátech (Braillovo písmo, zvukové nahrávky, zvětšený typ černotiskového písma, digitální texty a reliéfní grafika). V posledních letech se do popředí dostává zvukový záznam a stále častěji dochází k digitalizaci textů – té dává přednost primárně mladší generace nevidomých.

(Bibliotheca Universitatis – Ročník 12, číslo 1/2016–17, s. 10–13)

Připravil ROMAN GIEBISCH