Hlavní obsah stránky

ROZHOVOR s PaedDr. Františkem Zborníkem

„Práce knihovníků si velmi vážím“

František Zborník vystudoval Pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích v oboru bohemistika - germanistika, později i speciální studium dramatické výchovy na DAMU Praha. Svou pracovní dráhu započal jako středoškolský učitel ve Vodňanech, poté působil jako odborný asistent na katedře bohemistiky Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity, pak na Pedagogické fakultě UK v Praze. Specializoval se na didaktiku literatury, zvláště na využití dramatických principů a divadelních technik ve výuce (Dramaeducation). V roce 1990 byl zvolen starostou města Vodňany (do 1994). Od roku 2002 vedl Národní informační a poradenské středisko pro kulturu. Celý život se rovněž věnuje divadlu, zejména jako autor (divadelní hry, adaptace literárních děl) a režisér. Je také autorem knih pro děti, rozhlasových her a adaptací. Zabývá se též příležitostným recenzováním divadelních her.

V roce 2008 byl jmenován ředitelem Odboru umění a knihoven Ministerstva kultury ČR, což byl také důvod, proč jej redakce Čtenáře požádala o rozhovor.

Ve funkci ředitele Odboru umění a knihoven MK ČR jste déle než rok. Co se za tu dobu změnilo, co považujete za svůj úspěch, případně, co se nepodařilo zrealizovat?

To je nejtěžší otázka, jakou jsem mohl dostat, protože hodnotit sám sebe je vždycky ošemetné. Budu tedy hovořit raději o práci celého odboru. Za úspěch určitě považuji to, že se tento odbor - ovšem bylo tomu tak i před mým příchodem - těší u kulturní veřejnosti dobré pověsti. Není vnímán vysloveně jako úřednický a administrativní, ale lidé, kteří zde pracují, jsou považováni za odborníky a jsou partnery umělců a dalších pracovníků v kultuře. S tím souvisí i další věc, o níž bych se rád zmínil: navázali jsme velmi dobré vztahy se všemi příspěvkovými organizacemi, které máme v gesci, což pokládám za důležité, a vážím si toho.

Konkrétně se nám podařilo uspořádat v rámci předsednictví EU dvě mezinárodní konference, které byly hodnoceny velmi pozitivně nejen naší veřejností. Myslím, že ta první - Fórum pro kreativní Evropu - byla vůbec nejvýznamnějším setkáním v oblasti kultury, které se v rámci „předsednictví“ na území ČR konalo. Zúčastnili se ho významní experti z celého světa - kulturologové, sociologové, lidé zabývající se ekonomikou kultury, a podařilo se otevřít velmi kvalifikovanou diskusi na téma co kultura pro svět, pro veřejnost znamená. A co je velmi důležité, zaznělo tady, že kultura není odvětví, které finanční prostředky spotřebovává, naopak, že zcela zásadně do státního či do veřejných rozpočtů svými aktivitami přispívá. Tato skutečnost není zatím v ČR moc známá a politici na státní, regionální či místní úrovni si mnohdy ekonomický potenciál kultury neuvědomují.

Za úspěšnou považuji i druhou konferenci s názvem Digitální zpřístupnění kulturního dědictví, která zahajovala 15. ročník konference o profesionálních informačních zdrojích INFORUM a proběhla v květnu na Vysoké škole ekonomické v Praze.

Rád bych zmínil ještě jednu důležitou věc: letos konečně začala fungovat Rada pro umění - poradní a koordinační orgán ministra kultury, sestavená z nezávislých odborníků, umělců, zástupců akademického prostředí, příspěvkových organizací MK a organizací neziskových. Její ustavení bylo jedním z úkolů Koncepce účinnější podpory umění na léta 2007-2013, která byla schválená vládou ČR v roce 2006.

Co konkrétně se od Rady pro umění očekává? 

Jejím hlavním úkolem je kontrola plnění zmiňované Koncepce, dále pak navrhování organizačních a legislativních opatření v oblasti umění a kultury vůbec, konzultace a příprava stanovisek a doporučení, sledování činnosti organizací zřízených MK a mnoho dalších.

Jaké jsou v současnosti záměry MK ČR ve věci řešení prostorových problémů Národní knihovny ČR a rekonstrukce Klementina?

Tuto otázku trochu opravím, protože řešení prostorových problémů Národní knihovny (NK) nemohlo být záměrem ministerstva kultury (MK). Totiž NK je tou institucí, která ví, co je třeba řešit a jakým způsobem. MK jako zřizovatel by mělo vytvořit podmínky, aby se navržený záměr dal uskutečnit. A to je docela důležité, protože se často říká, že ministerstvo ve věci NK udělalo to či ono, ale vždycky na prvním místě stojí NK, která sděluje svou vůli a své potřeby. Ty se podivuhodně změnily během působení dvou posledních generálních ředitelů.

Mgr. Vlastimil Ježek vypracoval a předložil analýzu, v níž zdůvodnil nutnost výstavby nové budovy a následně revitalizace Klementina.

Stávající generální ředitel Mgr. Pavel Hazuka si udělal novou rešerši a má za to, že když se revitalizuje Klementinum a v sousedství centrálního depozitáře v Praze-Hostivaři se bude stavět modulovým způsobem (to znamená, že bude možné přistavovat další budovy), NK získá prostory pro ukládání přírůstků na příštích čtyřicet let. A v Klementinu tak vzniknou důstojné prostory pro kulturně-vzdělávací centrum uprostřed Prahy. Tím vlastně říká, že není potřeba stavět novou budovu. Tento korigovaný záměr ministerstvo přijalo a připravuje finanční prostředky na revitalizaci Klementina a výstavbu v Hostivaři.

Jak se tedy naloží s prostředky, které byly na výstavbu nové budovy pro novodobé fondy vyčleněny usnesením vlády v roce 2006? Budou přesunuty do jiných kapitol MK?

Budou využity na vybudování prostor pro nové fondy NK. V usnesení vlády nejsou explicitně určeny na stavbu nové budovy, ale na umístění nových fondů, tedy přírůstků. Předpokládám tedy, že by se prostředky rozdělily tak, aby mohly být tyto fondy umístěny důstojným způsobem jak v Klementinu, tak v Hostivaři.

Zajímalo by nás dále, jaké aktivity MK vyvíjí, aby bylo zajištěno kontinuální financování digitalizace kulturního dědictví (zejména digitalizace dokumentů)?

Jistě znáte dokument Státní kulturní politika České republiky 2009-2014, kde je právě digitalizace kulturního dědictví pod bodem tři popsána. Cituji: „Digitalizace materiálů kulturního obsahu je naléhavým úkolem současnosti jednak jako metoda umožňující uchování a ochranu originálních nosičů informací, jednak jako nástroj k přiblížení nezkreslených informací veřejnosti komfortním způsobem“.

V tuto chvíli pracuje ministerstvo na podkladové studii Národní strategie digitalizace kulturního obsahu. Má v tomto směru rok zpoždění, samotná Národní strategie digitalizace kulturního obsahu by měla být hotova v první polovině příštího roku. Jedná se vlastně o zastřešující dokument, z něhož by se měly odvíjet všechny strategie pro jednotlivé obory, jednou z nich je Národní digitální knihovna (NDK).

Jak jistě víte, NDK je současně název projektu pro integrovaný operační program a v tuto chvíli se zpracovává podklad pro vytvoření projektu NDK, to považuji za jeden z velkých úspěchů Národní knihovny a našeho odboru. Projekt by měl být hotov na přelomu tohoto roku a v roce 2010 by se už měly z EU čerpat peníze - zhruba 600 milionů Kč. Celý projekt je vyčíslen přibližně na 700 milionů, rozdíl asi 100 milionů bude financovat ČR. S kofinancováním se počítá ve státním rozpočtu.

Za důležité také považuji, že se na MK z iniciativy NK a našeho odboru připravuje RIA (Regulatory Impact Assessment - soustava analytických metod směřujících k systematickému hodnocení negativních a pozitivních dopadů navrhovaných či existujících právních předpisů v oblasti hospodářské, sociální a environmentální; hodnoceny mohou být rovněž dopady na různé ekonomické a sociální skupiny - pozn. red.), aby mohl být zpracován zákon, který by upravoval uchovávání a zpřístupňování síťových publikací. NK to zatím dělá harvesting systémem (sbíráním publikací vystavených na síti), ale není pro to zákonná opora. Pustili jsme se tedy do práce, získali jsme peníze na studii, která by měla být hotova nejpozději v listopadu letošního roku. Pak bude, předpokládám, zpracována zákonná norma. Snad je dobré říci, že takový zákon má v současnosti jenom několik zemí EU.

Jeho vedlejším účinkem by mohlo být, že se povinné výtisky periodických publikací nebudou muset uchovávat v tištěné podobě, ale jako síťová publikace. To by například NK, která musí uchovávat výtisky od každého nepříliš významného periodika, prostorově velmi pomohlo.

A podaří se udržet programy VISK (Veřejné informační služby knihoven), z nichž jsou podporovány projekty jako je Kramerius a Manuscriptorium?

Kontinuální financování těchto programů, jak dobře víte, je zajištěno zákonem, výše prostředků je však vždy ovlivněna tím, kolik ze státního rozpočtu připadne resortu kultury. Můžu říct, že pro příští rok by právě do „VISKů“ mělo jít víc peněz než letos, což se nám podařilo přeskupením financí určených na kulturní aktivity.

Hospodářská krize je skloňována ve všech pádech, nabízí se tedy otázka, jaké jsou vyhlídky na objem finančních prostředků ze státního rozpočtu na rozvoj knihoven v roce 2010?

Zatím musíme hovořit opravdu o vyhlídkách, protože v tuto chvíli (rozhovor se uskutečnil 16. 9. 2009 - pozn. red.) není rozpočet na příští rok definitivní. V jeho návrhu má MK „opasek utažen“ nejméně ze všech ministerstev, a to díky tomu, že ministr financí si asi uvědomuje, že kultura byla doposud dost podfinancována. Proti letošnímu rozpočtu by se měl ten příští snížit asi o pět procent, přičemž letošní byl nižší než v roce 2008. My jsme se v rámci interního rozpočtu pokusili peníze přerozdělit tak, aby aktivity, které již běží, zůstaly na úrovni roku 2009. Takže když to shrnu, výhled pro kulturu není až tak pesimistický.

Knihovnickou veřejnost velmi zajímá osud Projektu internetizace knihoven (PIK). Ministerstvo kultury jednalo s ministerstvem vnitra o jeho převzetí. Jaký je současný stav a jak vidíte budoucnost tohoto projektu?

Po dlouhých tahanicích jsme s MV nalezli konsenzus, společně předkládáme vládě materiál, v němž se říká toto: PIK do konce tohoto roku bude financován a organizován ministerstvem vnitra. Od 1. ledna 2010 přechází projekt na MK i s finančními prostředky v takové výši, jaká je rozpočtována letos. My počítáme s částkou kolem 90 milionů, ale pravděpodobně bude o něco nižší. Usnesení vlády PIK vlastně legalizuje a prodlouží jeho trvání, víme dobře, že měl skončit už loni.

Do roku 2011 by tedy jeho financování mělo být pro knihovny, které jsou na programu zainteresovány, ještě takto zajištěné. Jedním z důvodů k tomuto řešení je, že kraje v rámci SROPu (Společný regionální operační program) mají zafinancované technologické části a internetové připojení. Ve chvíli, kdy by se MK nepodílelo na spolufinancování, PIK by skončil a knihovny by musely peníze vracet. Takže stát vlastně přebírá odpovědnost za část peněz, které jsou alokovány pro kraje.

Jak to bude po roce 2011, nevím, ale myslím si, že stát v zajišťování veřejných informačních služeb v knihovnách už nebude pokračovat a přesune tuto agendu na kraje.

A když to kraje odmítnou? 

Neodmítnou. Když se služba jednou zavede, navíc se nezdražuje a veřejnosti slouží, stane se normou. Stát ji nastartoval, vzal na sebe finanční zátěž, když byla nejvyšší, a pak tu službu předá regionům. Chcete mít knihovnu, která bude informačně-kulturním centrem obce a slouží občanům, pak vynaložte peníze. Když ne, vaše knihovna vypadne z evidence knihoven a ztratí například možnost žádat o dotace z prostředků státního rozpočtu.

V roce 2010 končí stávající Koncepce rozvoje knihoven v ČR. Jaká je další vize knihovnictví, financování současných dotačních programů, případně možnosti otevření programů nových (např. podpora nákupu cizojazyčné literatury do veřejných knihoven)?

Příprava nové Koncepce rozvoje knihoven je také součástí plnění Státní kulturní politiky ČR 2009 až 2014. Jedná se o aktualizaci programu Veřejné informační služby knihoven podle současných potřeb a vypracování a předložení materiálu Podpora akviziční činnosti muzeí, galerií, knihoven a Národního filmového archivu vládě ČR ke schválení. V roce 2010 by měl vzniknout nový program - dotační titul na podporu akviziční činnosti, který by knihovnám umožnil nákup zahraniční cizojazyčné literatury.

Na tomto materiálu pracujeme, v roce 2010 ho předložíme vládě ke schválení a pak záleží na tom, jestli na nový program uvolní peníze. Jednalo by se o navýšení rozpočtových zdrojů pro MK, protože z těch stávajících brát nemůžeme, rušit zavedené programy není možné. 

Úkolem MK podle již zmíněné Státní kulturní politiky je zavedení systému akreditovaného vzdělávání pro vybrané profese, tedy i pro oblast knihoven. Co ministerstvo hodlá podniknout v této věci?

Problematiku, kterou zmiňujete, řeší zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů. V roce 2010 by měl náš odbor provést ve spolupráci s Národní knihovnou a Moravskou zemskou knihovnou analýzu vzdělanostní a mzdové struktury pracovníků knihoven. Na jejím podkladu bude vypracována Příprava autorizace dalšího vzdělávání pro pracovníky knihoven včetně kvalifikačních a hodnotících standardů. Na to, jaké konkrétní výstupy bude obsahovat, si ještě musíme počkat. Jistou představu však máme, myslím si, že zavedení akreditovaného vzdělávání by mohlo pomoci vytvořit podmínky pro zvyšování kvalifikace knihovnicím a knihovníkům s maturitou, případně absolventům dalších oborů souvisejících s kulturou. Dnes totiž existují vzdělávací programy, jejichž absolventi získávají osvědčení, ovšem zvýšení kvalifikace, a tím i platového stupně, jim to nezaručuje.

Garantem akreditovaného vzdělávacího systému by samozřejmě bylo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, které pravděpodobně našemu ministerstvu předá institut akreditujícího. A předpokládám, že by MK pověřilo některé knihovny - jistě NK, MZK a možná i krajské knihovny, aby se staly akreditačními pracovišti.

V souvislosti se vzděláváním si dovolím osobní poznámku: za roky pedagogické práce na několika univerzitách a také při přednáškách a v tvůrčích dílnách pro pracovnice knihoven, které probíhaly v NK, jsem si ověřil, že knihovnice a knihovníci patří k nejlepším studentům a posluchačům. Ke vzdělávání přistupují s velkou chutí a motivací, práce s nimi byla pro mě vždy radostná a obohacující. Bez nadsázky mohu říct, že patří k nejsystematičtěji myslícím vzdělaným lidem u nás. Jejich práce si velmi vážím.

S tím by mělo jít ruku v ruce i jejich platové ohodnocení, když budeme hodně přízemní… 

Vůbec nejste přízemní. My máme takový zvláštní názor - asi ještě z minulé doby -, že se o penězích mluvit nesluší. Kdybych do tohoto odboru přijímal člověka, který se mě nezeptá, kolik za to bude mít, hodně bych se rozmýšlel, jestli ho přijmu. Myslím si totiž, že člověk, který se nenechá ohodnotit, si vlastně sám sebe necení. Tlak na zvyšování mezd považuji za normální a samozřejmý.

Hovoří se také o transformaci příspěvkových organizací MK na modernější typ subjektu, který by umožnil jejich větší samostatnost v hospodaření. Jaký je váš názor na tento problém?

Já si nemyslím, že by se všechny organizace a všechny subjekty, které vykonávají kulturní službu, měly postupně stát privátními. Stát, kraje a obce by si měly zachovat část služeb ve své kompetenci, měly by je řídit a měly by vědět, jakým způsobem veřejnosti slouží. Knihovny podle mého mínění do této množiny patří. Z toho vyplývá, že i přesto, že jsou příspěvkové organizace mnoha lidem trnem v oku, by v nějaké podobě měly být zachovány. A ta podoba by měla být formulována v právě se tvořícím zákoně o veřejně prospěšných institucích v kultuře, který v předběžném návrhu na MK už existuje. Došlo však ještě k nějakým diskusím, takže se předpokládá, že věcný záměr toho zákona by měl být hotov do konce tohoto roku a příští rok by měl být předložen vládě.

Veřejnoprávní instituce v kultuře by měly být v podstatě jakýmisi transformovanými příspěvkovými organizacemi, tzn. měly by mít svého zřizovatele - obec, město, kraj, stát, ale měly by mít volnější ekonomické mantinely než doposud. Tomuto novému typu kulturní instituce však návrh zákona přisuzuje větší odpovědnost, tzn. ředitel by neměl být pouze jediným statutárním zástupcem, který zodpovídá svému zřizovateli, ale měl by mít správní radu a předpokládá se i dozorčí rada. Myslím si, že takto rozdělená odpovědnost a současně neustálá komunikace s odborníky a experty v oboru může všem prospět.

A kdy by podle vás mohl zákon začít platit?

Když by věcný záměr prošel příští rok, což je teď ve hvězdách, pak si myslím, že paragrafované znění se může dostat do vlády a obou komor Parlamentu ještě v roce 2010. Takže v polovině roku 2011 by mohl vstoupit v platnost. Ale to je hodně optimistické přání.

LENKA ŠIMKOVÁ - OLGA VAŠKOVÁ

Foto archiv F. Zborníka