BLANKA KONVALINKOVÁ > konvalinkova@kvkli.cz  

Dva pojmy, naprosto rozdílná organizace, rozdílná úroveň, jistě i rozdílné finanční zabezpečení. Pokud slovo veletrh znamená velký trh, pak to platí pro obě akce, ovšem ve zcela odlišném pojetí. V letošním roce jsem měla příležitost zúčastnit se dvou známých veletrhů dětské knihy a snad je i trochu porovnat. Ten boloňský jsem spolu s kolegyní Pavlou Rubášovou absolvovala v rámci studijní cesty pořádané Sdružením knihoven, která pak pokračovala do knihovny Sala Borsa. A druhý, v Liberci, pak po návratu z Itálie.

Veletrh dětské knihy v Bologni, 22.-25. 3. 2009

Veletrh dětské knihy v Bologni má dlouholetou tradici. Již 46 let sem na jaře přijíždějí vydavatelé knih pro děti, v roce 2009 zde bylo 1300 vystavovatelů z 69 zemí z celého světa. Veletržní prostor je obrovský, množství výstavních stánků je umístěno ve čtyřech pavilonech o celkové rozloze 20 000 m2. Veletrh v Bologni má komerční charakter, sjednávají se na něm kontrakty, což je patrné na každém kroku. Nakladatelé, knihkupci, autoři, ilustrátoři, distributoři, tiskaři i knihovníci sem přijíždějí, aby nakoupili či prodali autorská práva, navázali nové kontakty a upevnili profesionální vztahy, našli a rozvíjeli nové obchodní příležitosti, vstřebali nové poznatky o nejnovějších trendech a rozvoji knižního trhu a prohlédli si nejlepší knihy a další média světové knižní produkce pro děti.

V letošním roce byla hlavní pozornost věnována knižní produkci Jižní Koreje. Tomu byl přizpůsoben i program různých akcí - veřejných čtení, výstav apod., a uspořádání vstupního kruhového pavilonu, kde byly vystaveny práce korejských ilustrátorů.

Jednotlivé stánky různých zemí vyjadřovaly jejich národní identitu, oranžová barva a kytice živých tulipánů napovídaly, že návštěvník je právě u holandské expozice. Ve stáncích severských zemí byly použity přírodní materiály a kolem se pohybovaly postavy z pohádkových knih. Francouzská expozice byla velmi rušná a živá, rumunská naopak trochu statická. Zajímavé byly exotické expozice arabských států. Stánky měly velmi dobrý design a celkový dojem byl luxusní, včetně červených koberců a naprosté čistoty.

Na veletrhu potkáváte spoustu dobře oblečených žen a mužů s pojízdnými kufry a říkáte si, na co ty kufry asi mají? Později na to přijdete. Buď jsou kufry zpočátku prázdné a postupem času se zaplňují edičními plány různých nakladatelství, nebo s kufrem přichází vystavovatel a veze v něm knihy pro svůj stánek či jako obchodní nabídku. Je to šikovné, my jsme kufry neměli a bolelo nás pravé rameno od těžké tašky.

Světová produkce nakladatelů dětských knih je obrovská, nezdá se, že by nastávala krize dětské knihy, publikace mají krásné barevné obálky s kvalitními ilustracemi, až je toho někdy příliš. Jako milé osvěžení pak působila expozice České republiky, které dominovaly panely s fotografiemi spisovatelů a ilustrátorů v nadživotní velikosti. Na stánku byly vystaveny knihy autorů Petra Nikla, Jana Híska, Michaely Kukovičové, bratří Formanů a dalších.

Na komplexní prohlídku všech stánků by návštěvník potřeboval více času, než jsme měli my, aby vstřebal atmosféru včetně autorského čtení, multimediálních produkcí i doprovodných výstav či vyhlašování oceněných knih. Vstupné na veletrh (30 euro) není zanedbatelné.

Veletrh není primárně určen dětským návštěvníkům, je to ovšem jedna velká výstava toho nejlepšího, co lze ve světové produkci dětských knih vidět.

Veletrh dětské knihy v Liberci, 26.-28. 3. 2009

Zní to neuvěřitelně, ale liberecký veletrh dětské knihy se konal už posedmé. Je to docela dlouhá doba a veletrh, který je jediný svého druhu v České republice, si už vydobyl své pevné místo ve veletržním kalendáři.

Rozsahem a kvalitou prostor a zázemí se nemůže s boloňským srovnat. Luxusním provedením stánků samozřejmě také ne, o červených kobercích filmových hvězd nemluvě. Ale může se pochlubit tím, že při přípravě jeho programu organizátoři myslí nejenom na dětské knihy, nakladatele, knihkupce a knihovníky, ale hlavně a především na DĚTI.

Děti na tomto veletrhu hrají prim. Jsou všude, vniknou všude, obléhají výstavní stánky, za ušetřené či rodiči nebo prarodiči darované penízky si kupují, světe div se, knihy! Čtyřicet osm vystavovatelů převážně české produkce knížek pro děti není vůbec malé číslo, na plochu libereckého výstaviště se jejich stánky vejdou tak akorát. Veletrh je živý, také se tu nakupuje a prodává, ale skutečně, ne virtuálně, dokonce s veletržní slevou. Vstupné na veletrh je spíše symbolické (10 Kč děti a 20 dospělí).

To ale není všechno. Letos znělo hlavní motto veletrhu Úspěšní čtou, podtémata pak byla věnována významným literátům: Svět Julese Verna a Příběhy všedního dne Františka Nepila. Design výstavních prostor citlivě připomínal fantazijní svět nadčasových příběhů francouzského autora, ale děti u stánků si spíš kupovaly něžnou Žínku Evelínku.

Jeden výstavní pavilon je vždy velkou interaktivní hernou pro děti, kde si mohou vyzkoušet vlastní šikovnost při vytváření papírových či jiných artefaktů na literární náměty. Ono se to dost těžko popisuje, ale v jednom stánku se třeba pečou lívance, ve druhém se vybarvují a vystřihují ponožky, kreslí se postavy z knížek, luští se rébusy. A děti jsou nadmíru spokojené.

Asi není třeba dodávat, že i veletrh v Liberci je obohacen doprovodnými programy, ať už jsou to autorská čtení nebo besedy, hudební vystoupení, vyhlášení výtvarných soutěží. Slavnostní křty zvukových knih z projektu Děti čtou nevidomým dětem nebo vyhlášení nominací Zlatá stuha (ocenění za nejlepší dětskou knihu roku 2008) probíhají v obřadní síni liberecké radnice. Důležitou součástí veletrhu je též dvoudenní konference Současnost literatury pro děti a mládež, která se konala již tradičně v Krajské vědecké knihovně v Liberci a letos hostila rekordní počet účastníků z řad vysokoškolských pedagogů, knihovníků a studentů z celé ČR i ze Slovenska.

Jen o samotné konferenci by se dalo napsat několik stran. Že tam zazněly příspěvky literárně teoretické, závažné i humorné, hrálo se divadlo, předváděly fyzikální a chemické pokusy, představily se projekty podporující dětské čtenářství - to asi není třeba zdůrazňovat.