Poskytování „veřejné“ e-mailové schránky na poštovním serveru knihovny 

PETRA KOUTNÁ, advokátka > COUNSEL, Koutná&Slušná, advokátní kancelář v.o.s.

Pro posouzení daného tématu je podstatná existence zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, v platném znění, kterým byl završen proces transpozice evropské legislativy v oblasti regulace činností poskytovatelů a provozovatelů informačních služeb. Tento dlouho očekávaný zákon přinesl definice a vymezení zásadních termínů z této oblasti, přičemž tyto definice jsou v některých případech natolik široké, že mnohé subjekty nemají vůbec tušení, že by pod režim tohoto zákona mohly spadat - a spadají… Zákon řeší zejména otázku odpovědnosti poskytovatelů služeb informační společnosti. Tyto otázky samozřejmě regulují další právní předpisy - zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů, příslušná ustanovení (např. ustanovení týkající se ochrany osobnosti a odpovědnosti za škodu) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, v případě knihoven též zákona č. 257/2001 Sb., knihovního zákona, ve znění pozdějších předpisů.

Z hlediska knihovního zákona lze konstatovat, že poskytování volně využitelné e-mailové schránky umístěné na poštovním serveru knihovny není veřejnou knihovnickou a informační službou ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 knihovního zákona, nejedná se tedy o službu, kterou by knihovna byla povinna poskytovat. Knihovna, která se rozhodne takovou službu zřídit, tak bude činit v rámci tzv. „dalších služeb“, které poskytuje nad rámec svých zákonných povinností dle §4 odst. 3 knihovního zákona.

Taková knihovna by však měla vzít v potaz veškeré odpovědnostní aspekty, které se k službě vztahují nebo vztahovat mohou. Knihovny si obvykle neuvědomují, že se tak dostávají do režimu zákona o některých službách informační společnosti. Dle ustanovení § 3 odst. 1 citovaného zákona platí, že: „Poskytovatel služby, jež spočívá v přenosu informací poskytnutých uživatelem prostřednictvím sítí elektronických komunikací nebo ve zprostředkování přístupu k sítím elektronických komunikací za účelem přenosu informací, odpovídá za obsah přenášených informací, jen pokud a) přenos sám iniciuje, b) zvolí uživatele přenášené informace, nebo c) zvolí nebo změní obsah přenášené informace. “Služby informační společnosti zahrnují služby, které spočívají v předávání informací prostřednictvím komunikační sítě, v poskytování přístupu ke komunikační síti nebo v shromažďování informací poskytovaných příjemcem služby. Za službu informační společnosti pro účely výše citovaného zákona se považuje „jakákoliv služba poskytovaná elektronickými prostředky na individuální žádost uživatele podanou elektronickými prostředky, poskytovaná zpravidla za úplatu; služba je poskytnuta elektronickými prostředky, pokud je odeslána prostřednictvím sítě elektronických komunikací a vyzvednuta uživatelem z elektronického zařízení pro ukládání dat“. Rozlišovacím znakem zde není úplatnost ani užití při podnikání, ale zejména fakt, že služba je poskytována prostřednictvím sítě elektronických komunikací - tedy v on-line režimu. Poskytovatelem služby je každá fyzická nebo právnická osoba, která poskytuje některou ze služeb informační společnosti. Je velmi pravděpodobné, že reálně do této definice spadá mnohem širší okruh subjektů, než zákonodárce zamýšlel.

Vzhledem k tomu, že doposud chybí relevantní judikatura, je potřeba brát tuto definici velmi vážně a nezbývá, než se přiklonit k názoru, že knihovna, jež se rozhodne poskytnout na svém e-mailovém serveru „veřejnou“ e-mailovou schránku, bude chápána jakožto poskytovatel služby veřejné informační společnosti dle zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, v platném znění. V této souvislosti se může stát velmi snadno odpovědnou za některý ze správních deliktů dle § 11 citovaného zákona (např. odpovědnost za to, že pro účely šíření obchodních sdělení zasílá elektronickou poštu, která utajuje skutečnou identitu odesílatele, jehož jménem se komunikace uskutečnila), za což jí hrozí pokuta až do výše 10 000 000 Kč.

Další komplikací je hromadný přístup uživatelů do takové e-mailové schránky. E-mailová schránka podléhá ochraně informací dopravovaných zpráv, a to i ochraně v režimu trestněprávním. Dle ustanovení zákona č. 127/2005, o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, platí, že každý, kdo hodlá používat nebo používá sítě elektronických komunikací k ukládání údajů nebo k získávání přístupu k údajům uloženým v koncových zařízeních účastníků nebo uživatelů, je povinen tyto účastníky nebo uživatele předem prokazatelně informovat o rozsahu a účelu jejich zpracování a je povinen nabídnout jim možnost takové zpracování odmítnout. Tato povinnost neplatí pro technické ukládání nebo přístup výhradně pro potřeby provedení nebo usnadnění přenosu zprávy prostřednictvím sítě elektronických komunikací nebo je-li to nezbytné pro potřeby poskytování služby informační společnosti, která je výslovně vyžádána účastníkem nebo uživatelem.

Elektronická pošta je poštou a i písemnosti v elektronické podobě jsou písemnostmi ve smyslu § 40 občanského zákoníku. Je nutno vzít v úvahu také článek 13 Listiny základních práv a svobod, který stanoví: „Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou a nebo jiným způsobem, s výjimkou případů a způsobem, které stanoví zákon. Stejně se zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením." Obsah e-mailových zpráv je nesporně také chráněným statkem ve smyslu občanskoprávní ochrany osobnosti jako písemnost osobní povahy. Nikdo kromě autora a příjemce takové zprávy tak není oprávněn obsah e-mailové zprávy rozkrývat a provozovatel poštovního serveru, na němž je veřejná schránka umístěna, by neměl umožnit uchování (ukládání) odeslaných či vytvořených poštovních zpráv nad rámec nezbytný pro provedení elektronického přenosu.

S ohledem na výše uvedené se jeví jako vysoce nevhodné, aby knihovny poskytovaly prostor na svých poštovních serverech pro veřejné užití. Vzhledem k tomu, že založit vlastní e-mailovou schránku je úkon pro každého uživatele knihovny nesmírně jednoduchý a velmi často bezplatný a vzhledem k tomu, že ani zákonodárce po knihovnách v rámci povinného rozsahu veřejných informačních služeb nepožaduje, aby poskytovaly „veřejné e-mailové schránky“, považuji z důvodu existence řady právních rizik (z nichž byla výše zmíněna jen některá) poskytování takové služby za extrémně neefektivní a rizikové.