Hlavní obsah stránky
Anketa k materiálu Koncepce rozvoje knihoven v ČR na léta 2017 až 2020
V souvislosti s projednáním nové Koncepce rozvoje knihoven ČR na léta 2017–2020 (blíže viz předchozí text) vládou ČR, ke kterému došlo dne 23. listopadu 2016, jsme oslovili některé představitele současného českého knihovnictví a položili jim následující anketní otázky:
1. V čem dokument splnil vaše očekávání a v čem ho naopak nenaplňuje?
2. Co si od přijetí materiálu vládou slibujete?
3. Co pro naplnění Koncepce hodláte udělat ve své instituci (na své pracovní pozici)?
Roman GIEBISCH, předseda SKIP
1. Koncepce rozvoje knihoven definuje knihovny jako spolupracující síť a byl bych rád, kdyby široká veřejnost vnímala tuto síť jako funkční a nezastupitelný systém přístupu ke kulturnímu dědictví, vzdělání i zábavě. Velká role se zde klade na spolupráci nejen knihoven mezi sebou, ale i na spolupráci s dalšími kulturními a vzdělávacími institucemi, občanskými aktivitami i veřejnou správou. Dokument se zmiňuje také o zapojení knihoven do systémů školního a mimoškolního vzdělávání včetně celoživotního vzdělávání dospělých, rozvoje občanského vzdělávání a digitální gramotnosti celé populace. To je oblast, kterou se knihovnám dlouhodobě nedaří naplňovat, ovšem to není problém této koncepce, ale naprosté nespolupráce příslušných ministerstev. Nejedná se pouze o problém MK a MŠMT, ale také MPSV, které si například otázku vzdělávání seniorů přehazuje jako horkou bramboru a odvolává se na Kompetenční zákon. A to mohu zvolna přejít k odpovědi na druhou otázku…
2. Tuto koncepci schválila současná vláda, která má pochopitelně své priority a už velmi krátký mandát. V Česku teď budou volby každý rok a myslím si, že se uvolíme k smrti. Pochopitelně Koncepce rozvoje knihoven ČR na léta 2017–2020 je velmi důležitá pro knihovníky, měla by být důležitá pro jejich zřizovatele, ale kdo z členů vlády, která ji schválila, ji četl, tak to se zeptejte členů současného kabinetu. Touto vládou otřásá návštěva tibetského duchovního a zavedení EET. Jsem přesvědčen, že budeme spíše svědky letitého volebního boje vládnoucích stran, než naplňování vládou schválených koncepcí. Ale moc rád bych se mýlil…
3. V rámci prioritních oblastí k zajištění budoucího rozvoje knihoven ve schválené Koncepci se chci věnovat dvěma oblastem, a to prioritě č. 2 – Knihovny jako otevřená vzdělávací, kulturní, komunitní a kreativní centra a prioritě č. 7 – Vzdělávání pracovníků knihoven. Mojí institucí je Národní knihovna ČR, ale ta bude ještě řadu let procházet komplikovanou revitalizací, než se stane plnohodnotným kulturním a kreativním centrem. Ale v tomto ohledu jsou má očekávání světlá a věřím, že po revitalizaci v roce 2021 bude NK ČR naplňovat všechny tyto funkce. A celoživotní vzdělávání pracovníků knihoven je průběžný proces, který v NK ČR probíhá a z pohledu statistiky neorganizovalo Oddělení vzdělávání NK ČR nikdy více vzdělávacích aktivit než v současnosti. Pochopitelně otázkou je systematičnost tohoto vzdělávání, ale jsem přesvědčen, že právě schválená Koncepce celoživotního vzdělávání knihovníků nám tento systém pomůže nastavit.
Jana BENEŠOVÁ, ředitelka Knihovny Václava Čtvrtka v Jičíně
1. Jsem ráda, že Koncepce vznikla, shrnula poslání i práci knihoven, formulovala naše silné i slabé stránky a přijala opatření v nejdůležitějších oblastech. Důležité je i to, že pojmenovává finanční zdroje. V tomto směru mé očekávání naplňuje. V některých případech mi chybí větší konkrétnost, např. u financování regionálních funkcí. Ale to nejspíš koncepce ani nemůže…
2. Je to přehledný, jasný, stručný materiál. Snad si vláda uvědomí, že je třeba, aby v knihovnách pracovali vzdělaní a zapálení knihovníci, a nebude nám schvalovat platové tabulky, ve kterých jsou tarify pod zaručenou mzdou.
3. Líbí se mi označení knihovny jako obýváku města. V tomto směru pracujeme a budeme i nadále. Již nyní u nás je Klub aktivních seniorů a Klub mladých. Zveme různé skupiny obyvatel, připravujeme pro ně speciální akce. Díky zřizovateli se nám podařilo částečně zrekonstruovat budovu, ve které sídlíme. Čeká nás ale další rekonstrukce a přístavba a také zřízení bezbariérového přístupu. Nyní jsme ve fázi studie a schvalování rozpočtu na projekt. Úkol je před námi opravdu velký. Vznik metodického centra pro výstavbu a rekonstrukce knihoven, uvedený v koncepci, bych proto uvítala co nejdříve.
Marie ŠEDÁ, krajská metodička Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě
1. Dokument má skvěle a s hlubokým vhledem zpracovanou SWOT analýzu, pokrývá nejdůležitější oblasti rozvoje knihoven, zdůrazňuje roli profese knihovníka, což považuji za velice pozitivní. Dokument ale nepoukazuje na personální poddimenzovanost v knihovnách, povinnost se celoživotně vzdělávat (případně provázat vzdělávání s kreditovým systémem). Ale to snad bude součástí dokumentu týkajícího se celoživotního vzdělávání.
Také by mohlo být prospěšné zamyslet se nad koncepcí a sítí metodických center. Vznikají různá centra – např. pro konzervaci dokumentů, pro digitální dokumenty, výstavbu a rekonstrukce knihoven apod. a souběžně existují krajská metodická centra. Ucelená informace mi v Koncepci bohužel chybí.
2. Doufám, že přijetí Koncepce vládou s sebou přinese i podporu oblastí, které jsou v dokumentu zahrnuty, a to i finanční. Samozřejmě by její přijetí mohlo zvýšit i pozitivní přijímání knihovnictví jako oboru, který je součástí kvalitních veřejných služeb.
3. Na pozici metodika krajské knihovny – jednoznačně seznamovat kolegy v knihovnách s Koncepcí, s oblastmi, které mohou ve své práci využít. Celostátní koncepce je vždy výchozím materiálem a inspirací pro krajské koncepce. Je také „politickým“ materiálem, který lze využít při vyjednávání se zástupci samospráv, Spolkem pro obnovu venkova (SPOV) a dalšími organizacemi.
Tomáš KUBÍČEK, ředitel Moravské zemské knihovny v Brně
1. Koncepce je dostatečně obecná a její implementace dostatečně konkrétní, aby bylo možné si na jejím základě představit záměr budoucího vývoje knihoven. Nazval bych ji optimálně ambiciózní. Zahrnuje jak tradiční funkce knihoven (tedy neopouští základy knihovnické práce), tak se snaží implikovat budoucí podobu knihovnické práce v důrazu na proměnu knihoven směrem ke komunitním centrům a nástrojům rozvoje obce. V případě těch větších knihoven ukazuje na jejich výzkumný, vývojový a badatelský potenciál. Takže z mého pohledu je to dobrý základ. Vzniká už jen otázka, co s ním bude.
2. To, co od každého podobného materiálu, který vláda vzala na vědomí. Může se stát, ale nemusí, nástrojem pro vyjednávání právě toho, co je v ní obsaženo.
3. Vzhledem k tomu, že jsme se do přípravy Koncepce aktivně zapojili už od samého začátku, přijímáme tím i odpovědnost za její realizaci. Moravská zemská knihovna se už při formulování textu zavázala k celé řadě činností, o jejichž rozvoj má zájem. V řadě případů šlo přitom jen o promítnutí aktivit, které již vykonáváme. Máme pak i svoji vlastní koncepci, která je v souladu s celkovou Koncepcí českého knihovnictví, a náš vlak už tedy vyjel. Nezapomeňte, že Koncepce je ze své povahy vizí, vyjadřuje se jí přesvědčení, že nějaká práce má smysl. Její příprava českými knihovnami je dohodou o společně sdíleném přesvědčení o významu a smyslu knihovnické práce a její přijetí vládou je potvrzením toho, že tento smysl má obecnější platnost a že může něco přinést celé společnosti. Nežijeme však v ideálním světě a čeká nás jistě mnoho střetů s realitou.
Hanuš HEMOLA, náměstek pro knihovní fondy a služby Národní knihovny ČR
1. Nemohu ani osobně, ani „institucionálně“ dokumentu v zásadě nic vytýkat, je společným dílem garantujícího ministerstva a knihovnické komunity a myslím, že se obě strany, první reprezentovaná Mgr. Skučkovou a druhá dr. Richterem, snažily postihnout jak vývojové trendy, tak i chronické bolesti českého knihovnictví. Kdo chtěl do Koncepce „mluvit“, tak měl po celou dobu jejího zpracování možnost. Nelze říci, že Koncepce něco nenavrhuje nebo nezmiňuje. Problém nastává až v její realizační fázi. U většiny cílů se předpokládá, že se budou realizovat v rámci stávajících objemů financí. Opět budeme stát před volbou, zda tu jednu pomyslnou korunu v kapse dáme raději do digitalizace, nebo do podpory vzdělávání, nebo snad do záchrany fyzických sbírek, které se díky kyselosti papíru rozpadají před očima. Z tohoto pohledu se pak celá Koncepce stává jen hitparádou zbožných přání.
2. Vláda vzala materiál, pokud se nemýlím, pouze na vědomí, tím trochu naznačila – dělejte, co umíte, žádné jiné zdroje, než máte, nedostanete. Takže od vlády si neslibuji nic. Důležitá bude role Ministerstva kultury. Jako reprezentant vedení Národní knihovny ČR (NK), tzn. příspěvkové organizace Ministerstva kultury, jsem velmi skeptický zejména u těch „velkých“ priorit, jejichž realizace – a v některých případech realizace v termínu „včerabylopozdě“ – vyžaduje prostředky, které řádově přesahují současné rozpočtové mantinely NK. U zřizovatele vůbec nevidím vůli o tom diskutovat, resp. diskuse se někde ztratí na cestě mezi oddělením knihoven a ekonomickým odborem ministerstva.
3. Jako člen top managementu NK: jednat, jednat a ještě jednou jednat o financování realizace jednotlivých priorit a jejich dílčích cílů se zřizovatelem, protože realizace většiny priorit bude stát a padat s finančními podmínkami, které budou NK vytvořeny. V pozici náměstka jsem rozdělil jednotlivé garance za realizace priorit mezi své kolegy. Nakonec vedle „velké koncepce“ máme svoji koncepci do roku 2020 s realizačními plány pro jednotlivé roky, která většinu priorit reflektuje z pohledu NK. Kontinuálně se snažíme uplatňovat priority z koncepce do přípravy projektů, s kterými se NK uchází o financování mimo zdroje příspěvku i mimo dotační tituly zřizovatele. Zpravidla se jedná o rozvojové úkoly nebo ověření perspektivních řešení v rámci pilotních projektů, problém však nastane, jakmile mají být vybraná ověřená řešení převedena do rutinního režimu, tam krachujeme na průběžném financování, vlastně nefinancování. Trochu se tím vracím k druhé otázce; problém je v penězích. Jak Ministerstvo kultury, tak i knihovnická komunita se tváří, že NK má někde v hlubokých klementinských sklepích nejen jezuitský poklad, ale také armádu nevyužitých knihovníků, kteří dychtivě čekají, až konečně dostanou nějakou práci. Nelze očekávat, že NK bude donekonečna absorbovat stále nové a nové činnosti a úkoly, jako tomu bylo po většinu 90. let a částečně i v prvních letech 21. století. Ten potenciál je dávno vyčerpaný, a pokud nedojde k zásadní změně v nastavení příspěvku zřizovatele jak na provoz knihovny, tak i na mzdy, tak se stroj NK nezadržitelně zadrhne a roztlačit ho bude velmi obtížné.
Libuše NIVNICKÁ, ředitelka Knihovny Jiřího Mahena v Brně
1. Dokument samotný v mém vnímání obsahuje vše podstatné, co je pro rozvoj knihoven a jejich služeb důležité. Proti předchozí Koncepci jsou všechny oblasti shrnuty do menšího počtu priorit, což činí dokument konzistentnější. Na straně druhé mám trochu obavy z toho, abychom některá témata cestou tak trochu neztratili. Mám na mysli okruhy, jako jsou knihovny jako součást kreativních průmyslů, role knihoven v trvale udržitelném rozvoji a také zřetelnější artikulace spolupráce s veřejností. Sama ve svém prostředí například cítím, že téma kreativních průmyslů nabírá na intenzitě, má zelenou, ale mnohdy se v této souvislosti neuvažuje o tom, že knihovny jsou součástí tohoto dění. Stejně tak např. na letošním kongresu IFLA jedním z top témat byla Agenda 2030 OSN pro udržitelný rozvoj a zdá se mi, že i toto téma, obsažené v minulé koncepci, nijak dál nerozvíjíme.
2. Koncepce přijatá vládou je významný dokument, o který se každá knihovna může opírat při tvorbě svých plánů a kterým může argumentovat při vyjednávání se zřizovateli. Velmi bych si přála, aby Koncepce napomohla tomu, že knihovny se svým ohromným potenciálem budou samotnými politiky více vnímány a akceptovány jako výhodní partneři pro naplňování řady dalších vládních koncepcí.
3. Při práci na Koncepci jsem se hodně věnovala oblasti celoživotního profesního vzdělávání. Personální management považuji za jednu z nejdůležitějších a zároveň nejobtížnějších disciplín v řízení knihovny. Chtěla bych proto ve své knihovně dále vyladit celý systém vzdělávání pracovníků. Ve službách veřejnosti pak docílit toho, aby ve všech našich knihovnách byli pracovníci, kteří přirozeným způsobem dokážou získávat důvěru lidí, přitáhnout jejich zájem a společně s nimi vytvářet knihovnu jako místo nepostradatelné pro každodenní život.
Tomáš ŘEHÁK, předseda SDRUK a ředitel Městské knihovny v Praze
1. Na to se těžko odpovídá, když jsem v pozici jednoho ze spoluautorů. Navíc – má očekávání nejsou ani tak spojena s textem samým, ale spíše s tím, co se bude dít teď. S tím, jak knihovníci novou koncepci přijmou, jak se budou chtít podílet na jejím naplňování, zda se nám podaří spojit síly a uvést ji v život. Takže se mě, prosím, zeptejte v roce 2020.
2. Usnesení Vlády ČR je právní norma s vysokým statusem. Dává celé Koncepci punc toho, že Česká republika si je vědoma významu knihoven a považuje jejich rozvoj za důležitý. Je to něco, co se můžeme pokusit využít při vyjednávání o rozpočtech. Ale opakuji – ještě důležitější než přijetí vládou je přijetí knihovnickou komunitou. Jestli my sami vezmeme společně Koncepci za svou, dokážeme mnohé.
3. SDRUK je v implementační části Koncepce zmíněn několikrát a počítá se s ním jako s důležitým hráčem. Odborné sekce SDRUK dávají dohromady odborníky na určitou problematiku napříč knihovnami a mohou tak být důležitou komunikační a koncepční platformou. Městská knihovna v Praze se významně zapojila do naplňování Koncepce předešlé a dá se předpokládat, že v tom budeme pokračovat. Zejména v oblasti marketingu knihoven a v otázkách zkoumání a prokazování ekonomické efektivnosti knihoven nelze náš podíl nezmínit.
Připravil –JaC–