Hlavní obsah stránky
Konference o digitalizaci a spolupráci
JIŘÍ MIKA > mika@svkkl.cz
Již podeváté se sešli zájemci o novinky z oblasti digitalizace fondů a sbírek paměťových institucí na konferenci Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě, která se konala v Národním archivu v Praze ve dnech 3. a 4. prosince 2008.
Snad není třeba čekat na výroční desátou konferenci, abychom konstatovali, že to byl šťastný nápad pořádat takováto společná setkání, a ocenili organizátory (Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR ve spolupráci s Národním archivem a Národní knihovnou ČR) za vytrvalost, s níž jej každoročně v předvánoční době realizují. Konference, tradičně moderovaná Vítem Richterem, si udržela i v devátém ročníku zaplněný sál, zajímavé příspěvky a překvapení v podobě prezentace nových projektů nebo pro mnohé neznámých institucí.
Projekt Národní digitální knihovny (představili jej Bohdana Stoklasová z Národní knihovny ČR a Petr Žabička z Moravské zemské knihovny v Brně) patří k těm známějším aktivitám na poli digitalizace už pro svůj nebývalý rozsah a význam. Přesto je zajímavé sledovat, jak se postupně upřesňují představy o jeho realizaci (plánována jsou dvě digitalizační pracoviště v Praze a Brně vybavená celkem desítkou robotických skenerů), avšak jak zároveň zůstávají stále nejisté zdroje pro jeho financování. Na Slovensku je situace s digitalizací v národním měřítku poněkud odlišná, a to jak v technickém, tak finančním zajištění. Po technické stránce se předpokládá vybudování sítě digitalizačních pracovišť a finanční otázka je, zdá se, vyřešena, neboť Slovensko již vyčlenilo na program zahrnující digitalizaci obsahu paměťových institucí 192 mil. Ř v rámci strukturálních fondů. O Slovenské digitální knihovně, jež představuje jakousi implementaci Europeany ve slovenském národním prostředí, informovala Romana Křížová ze společnosti Cross Czech, zabývající se vypracováním studie proveditelnosti tohoto programu.
Na problematiku standardů při archivním popisu zaměřili pozornost Tomáš Dvořák z Archivu hlavního města Prahy a Miroslav Kunt z Národního archivu. Jejich tříletý projekt výzkumu a vývoje Možnosti a formy zpřístupnění archivních fondů nebo jejich součástí veřejnosti v elektronické podobě má za cíl implementovat mezinárodní standardy do praxe českých archivářů a zároveň neopomíjí ani vazbu na standardy používané knihovnami a muzei. Pro knihovníky ztrácející se někdy ve zkratkách svých vlastních standardů uveďme aspoň dvě další od kolegů archivářů: ISAD(G) znamená všeobecný mezinárodní standard pro popis archiválií a ISAAR (CPF) je mezinárodní standard pro archivní autoritní záznamy.
Přednáška Zdeňka Matušíka (Národní knihovna ČR) o autorském právu ve vztahu k digitálním knihovnám vyústila v zajímavou diskusi s digitalizací zdánlivě nesouvisející. Vyvolala ji poznámka z pléna o obtížném určování hranice mezi volnými díly a díly, u nichž trvají majetková práva, a týkala se katalogizace, kvality bibliografických záznamů a souborů autorit. Zmíněnou hranici představuje doba 70 let od úmrtí autora díla a je zásadní např. při zpřístupňování digitalizovaných děl na internetu. Rozhodování by usnadnily bibliografické záznamy obsahující jména všech autorů (tedy např. i ilustrátorů) s odkazem na soubory autorit, ovšem potřebná podrobnost záznamů naráží na značnou pracnost při retrospektivní katalogizaci a často i na aktuální katalogizační pravidla. Otázka nikoli již z konferenčního sálu, nýbrž od autora tohoto rekapitulujícího příspěvku: neměly by se katalogizační komise zamyslet aspoň nad podrobností současné katalogizace, abychom tento problém nepřenášeli dále do budoucna?
Z jiné strany se legislativních otázek dotkli Tomáš Síbek a Lukáš Gruber z pracoviště WebArchivu v Národní knihovně ČR. Také při archivaci webu, respektive při zpřístupňování jeho kopií je třeba řídit se autorským zákonem (viz příslušná ustanovení § 37), ale s legislativou souvisí též připravovaný návrh zákona o povinných „výtiscích“ síťových publikací.
Ke katalogizaci tentokrát v souvislosti se zpracováním historických dokumentů se ještě vrátila Jaroslava Kašparová z AiP Beroun, jejíž příspěvek byl zaměřen na Manuscriptorium v rámci evropského projektu ENRICH. Porovnala formát MARC21 s volněji koncipovaným formátem TEI P5 a připomněla, jaký význam má schopnost katalogizátorů vytvářet informačně nasycené a formálně korektní záznamy.
Pro knihovníky byly jistě osvěžením referáty z oblastí, které jsou jejich běžné práci přece jen poněkud vzdálené. Do této skupiny příspěvků patřily prezentace Jana Buriánka o digitalizaci Langweilova modelu Prahy, Markéty Šantrůčkové a Věry Vávrové o databázi historických zahrad, parků a krajiny vytvářené ve Výzkumném ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i., René Klimeše o digitalizaci a zpřístupnění sbírek Regionálního muzea v Litomyšlia Jana Hubičky ze soukromého Muzea fotografie Šechtl a Voseček v Táboře o digitalizaci historických negativů. Nezazněly takto za sebou v souvislém bloku, nýbrž byly vhodně rozprostřeny po celém dvoudenním programu, a zvlášť posledně jmenovaný příspěvek, byť nabitý technickými údaji, zaujal očividným zápalem a fundovaností referujícího.
Na technologii digitalizačního procesu se zaměřil Tomáš Hanousek z Archivu hlavního města Prahy. Představil projekt hromadné digitalizace Ad fontes, který je v této instituci realizován za podpory Norského finančního mechanismu v letech 2007 až 2010. Dva archivy, Archiv pro dějiny techniky a průmyslu a Archiv architektury, spravují v Národním technickém muzeu. Pro evidenci a zpřístupnění dokumentů byl nejprve pořízen komerční archivní software, jenž byl později nahrazen vlastním systémem Archa vyvinutým za pomoci výhradně Open Source, tedy volně dostupných aplikací. O výhodách tohoto přístupu přesvědčivě hovořil Walter Schorge. Volně dostupných prostředků využívá rovněž projekt Staré mapy online, který byl na této konferenci předveden již v předchozích letech. Některé technické novinky, mezi něž patří možnost vazby mezi digitalizovanou historickou mapou a mapou světa na internetu (např. Google Maps) nebo zobrazení deformační mřížky znázorňující nepřesnosti historické mapy, uvedl jeden z řešitelů projektu Petr Žabička.
Nessoss jako systém vhodný pro budování malých digitálních sbírek nebo pro zahájení projektu představil Jan Pokorný ze společnosti Multidata Praha s.r.o. Neskrýval omezení systému i strategii firmy vycházející z předpokladu, že po ověření projektu v aplikaci Nessoss se uživateli otevírají možnosti přejít na robustnější nástroje DigiTool nebo Digital Preservation System. Muzejní tezaurus vytvářený ve Slovenském národním muzeu je pomůckou při zpracování muzejních sbírkových předmětů a jakýmsi souborem muzejních autorit. Důsledně vychází z principu hierarchické struktury a obsahuje nejen pojmy a názvy předmětů, ale také jména osob, korporací a geografických míst. O jeho vývoji pohovořila Viera Majchrovičová.
Skupinu nástrojů a pomůcek představených na této konferenci doplnil PLATTER - průvodce plánováním důvěryhodného digitálního repozitáře. Z prezentace Jana Hutaře (Národní knihovna ČR) vyplynulo, že se jedná o pomůcku, která může posloužit v přípravné fázi budování repozitáře či digitální knihovny a měla by zajistit, aby výsledek odpovídal požadavkům, jaké jsou na repozitáře kladeny - ať už ze strany auditů nebo uživatelské praxe. Bezpečné uložení digitálních dokumentů a jejich dlouhodobá ochrana byly tématem také přednášky Elišky Pavláskové z Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK. Představila Digitální univerzitní repozitář UK a z nástrojů z této oblasti se zmínila podrobněji o prostředku pro vedení samostatného auditu skrývajícího se pod akronymem DRAMBORA - Digital Repository Audit Method Based on Risk Assessment.
Zatímco digitalizace filmů není asi tak úplně na pořadu dne (jak vyplynulo z příspěvku kolegů z Národního filmového archivu, filmové materiály mají poměrně dlouhou životnost a jejich uchovávání a ochrana je nesrovnatelně jednodušší než práce s digitálními kopiemi), písemné archiválie schraňované v NFA a dokumenty z fondu Knihovny NFA digitální ochranu naopak vyžadují a také je tam již dlouhodobě prováděna. V rámci projektu Kramerius bylo převedeno na mikrofilm a do digitální podoby 93 titulů z fondu filmových periodik, což představuje 300 tisíc stran. Jak uvedla vedoucí Knihovny NFA Pavla Janásková, jedná se o bohatý informační zdroj, který spolu s knihovním systémem (jeho součástí je mj. databáze filmových autorit) a s licencovanými databázemi je hojně využíván badateli, studenty a zájemci o filmové umění. Tomáš Lachman z oddělení písemných archiválií NFA pak doplnil informace o digitalizaci sbírky fotografií, plakátů a dalších materiálů z oblasti českého filmu a také o mezinárodním projektu Evropská filmová brána.
Jestliže v úvodní prezentaci druhého konferenčního dne předvedl Aleš Brožek (Severočeská vědecká knihovna v Ústí nad Labem) již tradičně některé příklady spolupráce paměťových institucí v zahraniční i doma dostupné na internetu, závěrečný příspěvek o Centru praktické výuky pro digitální technologie v archivnictví byl přímo názornou ukázkou součinnosti dvou institucí na projektu, jenž při spojení sil a prostředků přináší užitek oběma stranám. Jedná se o Filozofickou fakultu Univerzity Hradec Králové, na konferenci zastoupenou děkanem Petrem Grulichem, a Státní oblastní archiv v Zámrsku, za nějž hovořil ředitel Státního okresního archivu Hradec Králové (kde je výukové centrum umístěno) Radek Pokorný. Digitalizační pracoviště otevřené v říjnu loňského roku slouží pro výuku studentů oboru počítačová podpora v archivnictví a jeho praktickými výsledky jsou digitální kopie archiválií propojené s archivními pomůckami.
Podíváme-li se na příspěvky z konference podrobněji (dostupné jsou na stránce SKIP http://skip.nkp.cz/akcArch08.htm), zjistíme, že o spolupráci v té či oné formě pojednávala většina z nich.