JAN SAMOHEJL jan-sam@post.cz
FOREST, Jean-Claude: Barbarella. Praha: Argo, 2017. 168 s. Dvě verze obálky. ISBN 978-80-257-2242-8.

Nakladatelství Argo se rozhodlo vydat knihu ve dvou úpravách plasticky vyvedené obálky, z nichž za pozornost stojí zejména verze využívající kultovní plakát Káji Saudka k stejnojmenné filmové adaptaci. Už takový přístup dokládá, že recenzovaný obrázkový seriál ze začátku šedesátých let minulého století zanechal v popkultuře výraznou stopu. Zrod neohrožené kreslené cestovatelky popisuje v úvodu publikace anglický komiksový odborník Paul Gravett, u nás známý jako tvůrce knihy 1001 komiksů, které musíte přečíst, než zemřete (česky Plus 2013; recenze Čtenář 2014, roč. 66, č. 1, s. 20–22).

Výtvarník Jean-Claude Forest dostal zakázku od pánského čtvrtletníku V-Magazine na kreslený seriál vycházející na pokračování. Tak v roce 1962 vznikla dívka Barbarella, která v daleké budoucnosti cestuje vesmírem a zažívá různá fantastická i erotická dobrodružství. O dva roky později se dílo dočkalo i souborného knižního vydání. Vzdor problémům s tehdejším cenzurním zákonem na ochranu mládeže její věhlas rostl podobně jako mnohatisícové náklady. Roku 1968 měla premiéru i neméně slavná filmová verze v režii Rogera Vadima s Jane Fondovou v hlavní roli. To jsou historická fakta. Ale dokáže pětapadesát let starý komiks obstát i při dnešním čtení?

Kniha obsahuje dva zhruba stejně dlouhé samostatné příběhy. Oba lze označit za čistou space operu, podžánr sci-fi postavený na epických cestách hvězdolety po exotických planetách ve stylu starých námořních románů. Z dnešního pohledu se zdá těžko pochopitelné, jak se černobílé obrázky ústřední hrdinky střídavě nezahalené nebo oblečené do přiléhavých kombinéz mohly stát předmětem cenzurních potíží. Na dnešní poměry se jedná o poměrně cudné výjevy. Horší je, že první příběh poměrně selhává i jako dobrodružné čtivo. Hendikepem je už rozkouskování celku do několika epizod pro původní časopisecká vydání. Čtenáře přivyklého současné komiksové produkci může nemile překvapit i to, jak moc je zápletka vysvětlována dialogy, v horším případě průvodními komentáři. Standardu dneška neodpovídá ani stránka, kde šipky napomáhají správné posloupnosti čtení jednotlivých obrázků. Úvodní story zčásti zachraňuje její druhá polovina, kde je víc originálních nápadů. Určitě i proto se tato pasáž stala základem pro filmovou adaptaci. Pro milovníky Vadimova snímku bude určitě zajímavé porovnat obě verze.

Rozpačitý dojem z prvního příběhu vyvažuje následující pokračování nazvané Minutožroutův hněv. Opět platí, že nemá valnou cenu se zdržovat popisováním krkolomných zápletek – ty k žánru space opery zkrátka patří. Rozdíl mezi Forestovou tvorbou ze začátku šedesátých let a Minutožroutovým hněvem z roku 1974 je podle mého názoru značný. V sedmdesátých letech tvorba získala větší lehkost i šmrnc tolik potřebný zvláště k zachycení smyslnějších scén. Sexuální motivy jsou oproti prvnímu příběhu otevřenější, ale nepřekračují hranici lehké erotiky. Posun doznalo novější vyprávění i v používání nadsázky. Jestli v Barbarelle šedesátých let dominovalo dobrodružství nad humorem, tak pokračování je uvolněnou sci-fi parodií, neřku-li fraškou, plnou slovních i obrazových gagů. Škoda jen poněkud mdlého závěru, který nezachraňuje ani překvapivé angažmá jednoho symbolu Francie a jedné persony z prvního dobrodružství.

Konec knihy patří doslovu Tomáše Prokůpka o odkazu nejslavnějšího Forestova díla v Československu. Stať mimo jiné zmiňuje, že první doložený výtisk Barbarelly k nám z Paříže přivezl Adolf Hoffmeister a dost možná právě ten samý exemplář ovlivnil Miloše Macourka při práci na komedii Kdo chce zabít Jessii? nebo na scénářích pro komiksový cyklus s hrdinkou Muriel. Barbarella zkrátka byla a je v populární kultuře pojem. Část jejího půvabu odvál čas, přesto by ji milovníci vědecko-fantastického žánru a dnes tolik oblíbeného retra neměli minout. Stále ji totiž charakterizují slova jedné z postav komiksu: „Ta dívka má obličej čistý jako tvář vestálky, ale je žádoucnější než všechny prostitutky ze Soga. Tvrdí, že se jmenuje Barbarella, a je to ztělesněná Venuše!“

Autor je redaktorem serveru Komiksárium a pracuje jako knihovník.