JAN KAMENICKÝ  Jan.Kamenicky@ff.cuni.cz

V posledních letech bylo v Evropě otevřeno nebývale mnoho nových knihoven, často i v architektonicky ambiciózních budovách. Každá odpovídá specifikům konkrétního místa, kde stojí, i tomu, komu slouží (knihovna městská, univerzitní, národní...). Univerzální návod na postavení dobré knihovny neexistuje, stejně jako univerzální uživatel knihovny. Text se pokouší alespoň obecně shrnout hlavní trendy, které lze v designu knihoven v posledních letech vysledovat. Podrobnější návody, na co se při stavbě nebo rekonstrukci knihovny zaměřit, včetně pestré škály konkrétních příkladů a případových studií, naleznete v seznamu doporučené literatury na konci článku.

Architektura knihoven 21. století musí odrážet rychle se měnící prostředí současných knihoven. V řádu let dochází k převratným společenským, kulturním a technologickým změnám. Teprve nedávno byla dokončena automatizace knihoven a jejich klíčových činností a hned se musely začít přizpůsobovat nástupu internetu. S jeho rozvojem přišly na řadu otázky digitalizace a elektronických dokumentů a dokonce prognózy úplného zániku knihoven, když budou všechny dokumenty dostupné online. S nástupem každé nové technologie – pro knihovny byly nejtypičtějšími příklady čtečky elektronických knih, chytré telefony, web 2.0 či sémantický web – se situace může zásadně změnit.

Změny chování a potřeb uživatelů

Důsledkem těchto změn je především změna chování a potřeb uživatelů, kterým už nemusí stávající knihovna stačit. Jedním z projevů jsou například stále častější požadavky na delší otevírací dobu. Důsledkem je ale také uvolnění kapacity knihovnické práce a její přesun ze správy a ochrany knižního fondu k jiným, aktuálně potřebnějším činnostem. Dnes už není potřeba, aby za výpůjčním pultem seděl pracovník, který všechno ví a všechno vidí. To za něj do značné míry zvládnou udělat stroje a knihovníci se mohou naplno věnovat jiným činnostem. Jejich práce se tak stává pestřejší, a i proto některé knihovny už neposkytují svým zaměstnancům vlastní kancelář, ale jen přenosný počítač. Pracovní místo si knihovník každý den vybere podle svých potřeb.

S výše uvedenými změnami se samozřejmě podstatně mění služby knihoven. Městské se stále víc mění na komunitní a kulturní centra, jejich aktivity se sice nadále točí kolem knih, ovšem v širším pojetí než dřív. Rozhodně to už není jen skladování, vyhledávání a půjčování knih. Nejobecněji lze cíle dnešní knihovny vystihnout pojmy: studium, učení se, vzdělávání. Učení je cílem knihoven vlastně odjakživa, protože člověk se učí zpracováním a interpretací informací, které byly po staletí dostupné hlavně v tištěných dokumentech, a ty uchovávaly hlavně knihovny. Dnes je informací všude kolem nás záplava a uložené jsou v nejrůznějších podobách, ovšem jejich zpracování zůstává beze změn, a proto se veřejné knihovny věnují kulturním a vzdělávacím akcím nejširšího spektra. Zaměřují se na uživatele, kteří vzdělání potřebují nejvíce (děti, studenti) nebo kterým nejvíc hrozí pád do digitální propasti (starší lidé, přistěhovalci, sociálně vyloučení). Univerzitní knihovny se zase soustřeďují zejména na poskytování studijního prostředí vhodného i k jiné práci, než je studium knih a psaní esejů, a na vzdělávání studentů i učitelů v práci s elektronickými informačními zdroji. V knihovnách Kodaňské univerzity například rezignovali na tematické řazení fondu a knihy řadí prostě podle přírůstku, protože tištěné knihy ve volném výběru stejně neodrážejí všechny zdroje, které knihovna nabízí, konkrétně knihy ve skladu a hlavně elektronické zdroje.

Flexibilita prostoru

Tyto tendence a změny by měly být samozřejmě zohledněny při navrhování knihoven. Teď mám na mysli především jejich interiér; nejen proto, že vnější vzhled knihovny nikdy nebyl tím hlavním, ale také proto, že nová knihovna nevzniká vždy jako kompletně nová budova. Často se jedná třeba jen o přístavbu, rozšíření nebo o rekonstrukci již existující starší budovy, která původně knihovnou ani nebyla, anebo jen o renovaci a modernizaci starší knihovny. Dnes už není hlavním požadavkem její velikost, aby pojala stále rostoucí knižní fond, ale spíš flexibilita nebo modularita prostoru. Moderní knihovna vznikne i jen pouhou přestavbou nebo rozšířením starší budovy.

Požadavky na současnou knihovnu jsou čím dál komplexnější, proto by měl architekt úzce spolupracovat s knihovníky, mezi kterými lze dnes už nalézt dostatek odborníků na jejich architekturu. A protože se knihovny staví čím dál tím méně kvůli knihám a čím dál tím více kvůli lidem, měli by tvůrci spolupracovat také s jejími uživateli. Tento trend, tzv. participativní design, se v poslední době prosazuje čím dál častěji. Za aktivní účasti uživatelů tak už vznikla například knihovna Dokk1 v dánském Aarhusu (dokončena 2015) a podobně dnes vzniká třeba nová městská knihovna v Helsinkách (bude dokončena v prosinci 2018), Utrechtu nebo Oslo (předpokládané dokončení staveb v roce 2019). Stejně tak dánská technická univerzita DTU ve svém kampusu v Lyngby nedaleko Kodaně zapojila do projektu rekonstrukce knihovny studenty, ti ji od té doby považují za „svou“ a nedají na ni dopustit. I nadále se pravidelně setkávají s vedením knihovny, a podílejí se tak na jejím dalším rozvoji.

Při návrhu interiérů knihovny je jedním z nejdůležitějších požadavků flexibilita. Je výsledkem pestrosti aktivit, které knihovna 21. století nabízí, a různých představ o tom, jak by měla vypadat a k čemu by měla sloužit. Dnes neexistuje jediný typ ideálního čtenáře, ale spíše několik cílových skupin s různorodými způsoby trávení času v knihovně. Proto by zde měly být flexibilní prostory, aby byly vhodné pro všechny druhy aktivit – od tichého studia a individuální práce přes skupinovou práci a spolupráci až po místa vhodná k telefonování, neformálnímu setkávání, zábavě a odpočinku. Totéž platí pro nábytek a další vybavení jednotlivých prostor, tedy odpovídající stoly, židle, gauče, osvětlení, zásuvky, tabule. Kromě toho by i samotné vybavení mělo být flexibilní, nastavitelné a přemístitelné. Například v městské knihovně ve švédském Malmö mají v části určené pro volný výběr knihovní regály na kolečkách, aby mohli místnost pohodlně a snadno přestavět na přednáškový sál.

Výměna zkušeností

Důležitým zdrojem informací o tom, co v knihovnách správně funguje nebo nefunguje, jsou evaluace již existujících knihoven. Metody hodnocení jejich reálného fungování po určité době od jejich otevření (tzv. Post-Occupancy Evaluation) zahrnují pozorování a dotazování se uživatelů i zaměstnanců knihovny. Prosté pozorování chování uživatelů v knihovně může pomoci identifikovat prostory, které si uživatelé oblíbili, nebo které naopak nevyužívají, určit, zda funguje dobře orientační systém, když mají návštěvníci stále tytéž dotazy. Pokud je nábytek v knihovně pohyblivý a stoly či světla nastavitelná, můžeme sledovat i to, jak si je uživatelé nejčastěji nastavují a proč. Toho velmi efektivně využívají v knihovně Science Park Library and Study Centre Amsterdamské univerzity. Stejně tak zpětná vazba uživatelů, dotazníky a rozhovory jsou cenným zdrojem poznatků, proč knihovna nebo některé její služby a prostory nefungují tak, jak by měly. Důkladný etnografický výzkum provedli v knihovnách Cambridgeské univerzity a zpráva z tohoto projektu dnes slouží jako příručka, jak navrhovat studijní prostory v univerzitních knihovnách. Vycházejí z ní například v projektu pro univerzitní kampus Amsterdamské univerzity, kde vznikne i knihovna s přibližně tisícovkou studijních míst. Bude se stavět v centru Amsterdamu v areálu bývalé nemocnice a dokončena by měla být v letech 2023–2025. Zapomínat nesmíme ani na hodnocení ze strany zaměstnanců, protože v knihovně by se ideálně měli cítit dobře nejen její uživatelé.

Na dánské technické univerzitě DTU posuzují fungování knihovny metodou Smart Library (tedy chytrá knihovna). Návštěvnost knihoven se již dlouho měří podle počtu fyzických návštěv, výpůjček, návštěvnosti webu, zodpovězených dotazů, podle počtu obyvatel měst nebo studentů univerzit. Ovšem s využitím dnes běžně používaných technologií můžeme v místnostech měřit teplotu, vlhkost, úroveň hluku, pomocí kamer můžeme sledovat pohyb uživatelů a následně ho zobecnit a podle toho prostory upravit. Analýzou takto získaných dat (např. vytvoření tepelné mapy) může knihovna své služby a prostory přizpůsobovat tomu, jak se v ní uživatelé reálně pohybují a chovají. Tyto technologie lze využít i pro efektivnější údržbu. Na DTU se momentálně snaží technicky vyřešit třeba způsob, jak pomocí čidel evidovat obsazenost jednotlivých židlí či křesel a podat o tom informaci podobně, jak tomu bývá třeba na parkovištích v obchodních centrech.

I knihovna bez knih zůstává stále knihovnou, jak už dnes dokazují zařízení některých technických univerzit. Knihy jsou ale i nadále jedním z klíčových prvků designu knihoven. Slouží jako jejich poznávací znamení, a proto by měl návštěvník knihovny na knihy narazit co nejdříve po vstupu, byť třeba jen v podobě dekorace. Stejně tak kvůli svým akustickým vlastnostem e-knihy z knihoven nikdy úplně nevytlačí ty tištěné. A už vůbec se s nimi nemohou měřit v účinku psychologickém, protože ani v 21. století zatím nikdo nevymyslel lepší místo pro studium, než jaké poskytuje posezení mezi starými dobrými knihami.

Seznam doporučené literatury

Dobrým a stále aktuálním úvodem do problematiky navrhování nových knihoven je Architektura knihoven Ladislava Kurky, jediná česká publikace věnovaná této problematice. Ze zahraniční literatury poskytují komplexní návod, na co všechno myslet při navrhování fungující moderní knihovny, publikace IFLA Library Building Guidelines, novější Contemporary Library Architecture: A Planning and Design Guide, a techničtěji zaměřená Libraries: A Design Manual. Dobrým manuálem pro navrhování studijních míst v univerzitních knihovnách jsou texty Designing Spaces for Effective Learning a The Protolib Project, který vzešel z etnografického výzkumu chování uživatelů v knihovnách Cambridgeské univerzity. Na metody evaluace toho, jak knihovna funguje po několika letech provozu (včetně modelového dotazníku), se zaměřuje kniha Post-Occupancy Evaluation of Library Buildings. Nejnovější a nejpodrobnější příručkou pro navrhování knihoven by pak měla být publikace The Practical Handbook of Library Architecture, s kterou se však autor textu zatím neměl možnost seznámit.

— Designing Spaces for Effective Learning: A Guide to 21st Century Learning Space Design [online]. JISC, 2006 [cit. 2018-04-29]. Dostupné z: http://www.jisc.ac.uk/media/documents/publications/learningspaces.pdf

— KURKA, Ladislav. Architektura knihoven. Praha: Svaz knihovníků a informačních pracovníků České republiky, 2011. 86 s. ISBN 978-80-85851-20-5.

— LATIMER, Karen a Dorothea SOMMER. Post-Occupancy Evaluation of Library Buildings. Berlin: De Gruyter Saur, 2015. IFLA Publications, Vol. 169. 247 s. ISBN 978-3-11-037521-3.

— LATIMER, Karen a Hellen NIEGAARD. IFLA Library Building Guidelines: Developments & Reflections. München: K. G. Saur, 2007. 266 s. ISBN 978-3-598-11768-8.

— LUSHINGTON, Nolan, Wolfgang RUDORF a Liliane WONG. Libraries: A Design Manual. Basel: Birkhäuser, 2016. 236 s. ISBN 978-3-0346-0827-5.

— PRIESTNER, Andy a David MARSHALL. The Protolib Project: Researching and Reimagining Library Environments at the University of Cambridge [online]. Cambridge University Library, 2016 [cit. 2018-04-29]. Dostupné z: https://futurelib.files.wordpress.com/2016/07/the-protolib-project-final-report.pdf

— SCHLIPF, Frederick A. a John A. MOORMAN. The Practical Handbook of Library Architecture: Creating Building Spaces that Work. Chicago: American Library Association, 2017. 1040 s. ISBN 978-0-8389-1553-0.

— WORPOLE, Ken. Contemporary Library Architecture: A Planning and Design Guide. London: Routledge, 2013. 197 s. ISBN 978-0-415-59229-1.