Text a foto ALEŠ BROŽEK > brozek@svkul.cz  

Před několika měsíci jsem nakrátko odcestoval do Moskvy. Docela jsem se těšil, protože naposledy jsem byl v této metropoli před 35 lety a předpokládal jsem, že se od té doby hodně změnila. Už cestou z letiště jsem si všiml spousty billboar­-dů na spotřební zboží, které v sovětském Rusku bylo nedostatkové. Při pohledu na poutače, jejichž rozměry převyšovaly i ty, které jsem znal z New Yorku, jsem si vzpomněl, jak se říkalo, že v Sovětském svazu měli vše největší, dokonce i trpaslíky… 

Problém se získáním víza mi odpadl, neboť jsem využil nabídky Svazu knihkupců a nakladatelů organizovaně navštívit mezinárodní knižní veletrh, jehož čestným hostem byla naše republika. S kolegyní z hradecké knihovny jsme se však podívali i do několika knihoven. Snad nejvíce nás zaujala Ústřed­ní městská veřejná knihovna N. A. Někrasova, jak zní její oficiální název. Nikdo jí však neřekne jinak než Někrasovka.

Vypravili jsme se do ní hned druhý den po prohlídce české expozice na veletrhu a po besedě s M. Vieweghem. Od ruských přátel jsme měli itinerář, který nám radil, že máme vystoupit ve stanici metra Baumanská. Ta nese stejný název jako ulice, kde měla být knihovna. Když jsme se ocitli na ulici, knihovnu jsme nikde neviděli. Kdokoliv, koho jsme se na Někrasovku ptali, ať byl mladý, nebo starý, nás posílal stále stejným směrem. Byl to pro nás důkaz, že obyvatelům Moskvy není knihovna neznámá. Asi po patnácti minutách chů­ze po moskevském bulváru jsme se už ocitli poblíž knihovní budovy. Těm, kteří se do Někrasovky vy­pra­ví příště, doporučujeme, aby od stanice metra použili trolejbus, cesta bude rychlejší a méně únavná.

Někrasovka sídlí v několika budovách, v Bau­manské ulici je však její hlavní část. Je to nená­pad­ný několikapatrový dům, do něhož se knihovna před lety přestěhovala z budovy, která pak sloužila jako věhlasná restaurace Praha. Po chvilce čekání v šatně se nás ujala průvodkyně z oddělení mezinárodních vztahů. Zavezla nás do třetího patra a představila nám ředitelku a její náměstkyni. Někrasovku nyní řídí mladá štíhlá žena představu­jící typického manažera. Nad šálkem ruského čaje nás v krátkosti seznámila s historií i současností knihovny.

Dozvěděli jsme se, že bibliotéka vznikla v roce 1919 a je jednou z pětice ústředních moskevských knihoven. Zaměstnává 380 osob. Jejím zřizovatelem je sice moskevský magistrát, ale prostředky na nákup fondů pocházejí od ruské vlády. Loni se jednalo o částku 27 milionů rublů, letos to bylo už o čtyři miliony rublů více. Navíc dostává povinné výtisky.

Vstup do knihovny je možný pouze po registraci. Je ale bezplatná a ročně si průkazku odnese 70 000 čtenářů. Během chvilky ji vystavili i nám, českým knihovníkům. Stačilo jen předložit pas a podívat se do kamery. S ochranou osobních dat si příliš hlavu nelámou. Náš portrét se na průkazce sice neobjevil, ale jako soubor byl uložen natrvalo do centrálního počítače.

A pak už následovala exkurze po knihovně. Kvůli obavám z nákazy prasečí chřipkou měli pracovníci ve službách nasazenou roušku. Nařídil to primá­tor Jurij Lužkov, na jehož portrét jsme v knihovně ně­kolikrát narazili. Primátor uznává potřebnost knihoven, což vyjádřil 23. září 2009 podepsáním knihovního zákona. Moskevským knihovníkům navíc prosadil vyšší průměrný plat, než jaký je např. v Ruské státní knihovně (bývalé Lenince).

Zdálo se nám, že to knihovníci v Někrasovce oceňují a jsou i aktivnější. Zejména na nás udělal velký dojem rozvoz knih hendikepovaným přímo do jejich domácností. Byl zaveden v roce 2008. Služ­bu zabezpečuje oddělení dispečerských služeb tvo­řené šesti stálými pracovníky, několika nezaměstnanými ženami a 30 studenty. Každý má na starost deset rodin a kromě dovezení knih jim z nich předčítají a pomáhají i s některými domácími pracemi, na něž hendikepovaní nestačí. Aby se dostali do bytů, jsou vybaveni legitimací a jednotným oblečením sestávajícím z bundy a kalhot. Tato služba je velmi žádaná, takže se uvažuje o zapojení dalších osob.

Chvíli jsme se zdrželi v tiskovém oddělení, které vydává nejen profesionálně zpracované odborné publikace, ale i kalendáře a propagační letáky. Čtyřikrát do roka tu vychází Vestnik bibliotek Moskvy. Knihovna totiž metodicky řídí 439 moskevských knihoven a dostává od nich statistické výkazy. V oddělení monitorování je pak čtyři knihovníci zpracovávají a sumarizují. Naproti tomu odděle-ní spolupráce s národnostmi zaměstnává o dvě osoby více, udržuje kontakt s 24 dětskými domovy a organizuje soutěže básníků i večery s moskevskými spisovateli.

Na závěr se nám naše průvodkyně pochlubila nově vytvořeným oddělením informačně-multimediálních zdrojů. Má 14 pracovníků a zaměstnává redaktory, novináře, scenáristy i kameramany. Jeho vznik ovlivnila skutečnost, že 30 procent uživatelů knihovny je mladších 35 let a preferuje moderní elektronické zdroje. Na DVD proto pro ně vydává časopis popularizující četbu. Do moskevské te­le­vi­ze přispívá reportážemi z knihoven a právě do­kon­či­lo instruktážní film pro knihovníky, jak se mají oblékat a chovat ke čtenářům. Pochopitelně, že nás toto téma zaujalo a požádali jsme o exemplář, abychom jej mohli předvádět v našich knihovnách.