Hlavní obsah stránky

Karel Hynek Mácha a Kladensko

ZDENĚK KUCHYŇKA > Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně 

Světská sláva, polní tráva. Toto staré české přísloví se podle mne dá použít k osudu Karla Hynka Máchy a jeho díla, básníka, od jehož narození uplyne letos 16. listopadu už dvě stě let. Když v roce 1836 vydal u tiskaře Jana Spurného vlastním nákladem své básnické dílo Máj, kritika ho nepřijala s žádným nadšením, jak se můžeme přesvědčit v textech z pera Josefa Kajetána Tyla, Josefa Krasoslava Chmelenského či Slavomíra Tomíčka. Ostatně už o rok dříve cenzor, kterým nebyl nikdo jiný než Pavel Josef Šafařík, zamítl vydání Máchovy prózy Cikáni, která tak časopisecky vyšla až v roce 1851 a knižně ještě o šest let později. Když ale Mácha v noci z 5. na 6. listopad 1836 v Litoměřicích zemřel, vzápětí se o něm objevily oslavné texty z pera Karla Sabiny, Františka Ladislava Riegra, Jana Vlčka či Karola Kuzmányho. A najednou se Máchovi dostávalo přívlastku geniální básník.

V následujících letech se Máchovo dílo a je­ho životní osudy nevytratily ze stránek literárních časopisů a knih.1 A Myslbekův pomník K. H. Máchy na Petříně se stal nejen místem dostaveníček milenců, „jimž o lásce šeptal tichý mech…“, ale i místem májových setkání vyjadřujících protest proti tehdejšímu komunistickému režimu. Zejména při každém z dosavadních máchovských výročí - 1910, 1936, 1986 - se vyrojila řada textů, které oživily Máchův kult novými podněty. Snad nejvíce to platí o sborníku Ani labuť, ani lůna, kterým vyjádřili svůj postoj k Máchovi čeští surrealisté v čele s Vítězslavem Nezvalem. Zejména text Bohuslava Brouka pobouřil významného máchovského badatele Karla Janského natolik, že vedl s jeho autorem soudní spor. Surrealistům však nešlo o nic jiného, než o sesazení Máchy z piedestalu nedotknutelné modly, o níž lze mluvit pouze v uctivém předklonu.2

Každý Máchův životopisec se ale musel vyrovnat s faktem, že nejpodrobněji je díky samotnému básníkovi zmapováno až posledních pět let jeho života. O jeho dětství a mládí, kro­mě dokladů ze škol, nevíme téměř nic. V Máchových denících a v korespondenci z posledních let jeho života najdeme i nemnohé údaje týkající se básníkova setkávání se širším regionem Kladenska. Neodehrává se tu žádné z jeho básnických děl, ani se sem Mácha nevypravoval tak často jako třeba na Kokořínsko. Mezi „Hrady spatřenými“, které si Mácha zapsal do svého zápisníku a některé i nakreslil, je ale zaznamenán i Buštěhrad, tedy zbytky toho, co v Máchově době ještě zůstalo z někdejšího středověkého hradu. Pokud Mácha tyto ruiny nakreslil, pak se jeho kresba nedochovala. Představa o ztrátě kreseb či textů z Máchovy pozůstalosti není nijak nereálná. Rukopisy totiž po jeho smrti nezůstaly soustředěny na jednom místě, ale přecházely mnohdy z ruky do ruky, rukopisMájese tak například dostal do statkářské rodiny Krouských.3 Co mohl Mácha v Buštěhradě vidět, si ovšem můžeme představit podle kreseb Josefa Šembery z roku 1822.4

Jestliže o Buštěhradu víme jen ze zápisu mezi „hrady spatřenými“, o návštěvě zříceni­-ny hradu Okoře se dočteme v Máchově dopise Eduardu Hindlovi. Výlet šestnácti studentů v čele s Máchou v březnu 1836 byl doslova bohatýrskou poutí. Hned cestou v pivovaře v Tuchoměřicích vypili „na posnídanou“ dvě velké sladovnické konve piva. A na samotném hradě si - zjevně přiopilý - Mácha prostřelil vlastní čepici, kterou jeden z jeho kolegů vyhodil do vzduchu. Nebyla to ovšem jeho jediná cesta na Okoř, protože v jeho pozůstalosti jsou dochovány tři různé kresby tohoto hradu.

Nejvýznamněji ale do Máchova života zasáhlo jiné setkání s naším regionem. Na akademickém gymnáziu v Praze ve vlasteneckém kroužku kolem Josefa Jungmanna se Mácha seznámil s mladším spolužákem Aloisem Trojanem. Rodák z Knovíze u Slaného mu pak zprostředkoval místo koncipienta v litoměřic­ké kanceláři svého strýce Josefa Durase. Cenným svědectvím o vztahu Máchy a Aloise Trojana jsou mimo jiné i četné dopisy, které básník zasílal na podzim roku 1836 z Litoměřic do Prahy. Podle nich se cestou do Durasovy advokátní kanceláře v Litoměřicích, kam nastoupil ve čtvrtek 29. září, nebo až v pátek 30. září, zastavil u Trojanů v Knovízi, kde bylo právě svatováclavské posvícení. A ve svém posledním dopise z 2. listopadu 1836 nechal pozdravovat oba „pány Trojany“- tj. Aloise i jeho bratrance Františka Břetislava. A do našeho regionu Máchu také zavedla jedna ze zpátečních cest z Prahy, kde se byl podívat na Lori a právě narozeného syna Ludvíka. Cestou pěšky zpět se 6. října zastavil ve Velvarech, kde od jedenácti do čtyř odpoledne čekal na justiciára Durase, s nímž pak jel kočárem do Litoměřic. Což bylo naposledy, kdy ho okolnosti zavedly na Kladensko.

Tento region ale má své místo i v souvislosti s vydáváním Máchova vrcholného díla - Máje, jehož tři vydání vyšla v Kladně. První dvě se zrodila v tiskařském závodě Karla Janouta v roce 1940. Ten vydal ve 150 výtiscích Májvyzdobený čtyřmi originálními lepty a pěti kresbami Jana Konůpka a ve 200 číslovaných exemplářích s reprodukcemi pastelových kreseb kročehlavského rodáka Karla Součka. O čtyři roky dříve k stému výročí Máchova narození už ale Janout vytiskl útlou brožurku s kresbami Jana Konůpka nazvanou Máchovské remarky, v níž najdeme kresbu, která byla nejspíše předlohou leptu v Máji z roku 1940.5

Dalším, kdo se v Kladně rozhodl vydat Máchův Máj, byl tiskař Josef Cipra st., který už za okupace koupil ruční knihařský lis a po válce na něm začal tisknout své bibliofilie. Finančně se na vydávání podílel báňský technik z Rozdělova František Záleský a edice byla nazvána Kladenský lis. Máj v ní vyšel jako druhý svazek v roce 1948 s výzdobou Pavla Šimona. Ten pro tuto knihu vytvořil 12 grafik technikou vernis- mou, které vytiskl vynikající tiskař grafických listů Miro Pegrassi. O dva roky později pak Máchův Májv takřka nezměněné podobě vydal Spolek českých bibliofilů v nakladatelství Československý spisovatel. Grafiky opět tiskl Miro Pegrassi, typograficky upravil a o tisk u svého nového zaměstnavatele Středočeských tiskáren v Kladně pečoval Josef Cipra.

Na vydávání Máchových děl se podílel i kladenský rodák Cyril Bouda. S Máchou se jako výtvarník setkal díky spolupráci na edici Hyperion, vydávané Karlem Janským. Jako grafika, který by převzal péči o tuto edici, ho doporučil František Krčma. Byla to velká pocta i závazek, protože před válkou pracoval pro Karla Janské­ho na knižních úpravách V. H. Brunner a Bou­da byl teprve studentem akademie. Zkouška, které ho Janský podrobil, ale ukázala, že je schopen udržet grafickou úpravu edice na vysoké úrovni, takže v letech 1920-1927 vyzdobil a graficky upravil 43 knížek. Mezi nimi byla i tři různá vydání Máje, přičemž pro každé z nich vytvořil Bouda jiný frontispis. Kromě toho z jeho rukou vyšla v této edici i další Máchova díla, jako například Obrazy ze života méhoKatDeník Karla Hynka Máchy z roku 1833 a Vzpomínky na K. H. Máchu, do jejichž frontispisu Bouda nakreslil další z Máchových fiktivních podobizen.

V jubilejním roce 1936 vydal Máj v bibliofilském provedení jako neprodejný soukromý tisk Klub zaměstnanců Léčebného fondu veřejných zaměstnanců (KZLFVZ) a frontispis pro toto vydání vytvořil opět Cyril Bouda. Naposledy vyzdobil Bouda Máchův Máj dřevoryty pro vydání F. Strnada v roce 1940.

Jak je vidět, setkání Karla Hynka Máchy s Kladenskem nebylo mnoho. Zmínit je možno ještě drobnou brožurku sochaře Františka Hnátka z Trněného Újezdu, píšícího pod pseudonymem Pavel z Budče. Ten v roce 1936 napsal a vlastním nákladem vydal text Na lito­měřickém hřbitově, v němž staví Máchovy básně proti soudobé poezii, plynoucí podle něj „z mar­xistických ismů a z vražedného materialismu“. A také protestuje proti pomníku V. Blaž­ka, který byl v jubilejním roce odhalen v Litoměřicích, protože Mácha je „zpodobněn mo­derně, s tváří pečlivě vyholenou, hlavou podlouhlou - anglicko-germánskou,“ takže připomíná „sport­smana-lyžaře a nikoli českého básníka, žijícího před sto lety“. V archivu Českého rozhlasu v Praze se také zachovaly dvě nahrávky úryvků z opery Lesův pán kladenského rodáka skladatele Váši Suka na libreto, které podle Máchova Máje napsal Josef Václav Frič. Nahrávky vznik­ly v roce 1968 a 1974 a účinkují v nich Západočeský symfonický orchestr Mariánské Lázně pod taktovkou Miloslava Bervida a Orchestr Národního divadla v Praze řízený dirigentem Františkem Vajnarem. V roce 1976 se v Divadelním klubu v Kladně konal literární večer, na němž zazněl Máchův Máj v úpravě Zdeňka Mlčocha s hudbou Bohuslava Martinů. 

V posledních dvaceti letech pak byl Mácha v Kladně připomenut dvěma výstavami a dvě­ma literárními pořady. První výstava se konala v listopadu 1991 v Domě kultury Poldi Kladno ke 155. výročí básníkova úmrtí. Doplnil ji literární večer, na němž básník Ivan Slavík připomněl, že Máchovo básnické dílo nevyrostlo z naprostého vzduchoprázdna, ale že přibližně ve stejné době tvořili i další - dnes už téměř neznámí - básníci (např. J. J. Langer, V. Ráb,J. J. Kalina, V. Furch), jejichž poezie si rovněž zasluhuje pozornosti. 6 Další výstavu nazvanou Karel Hynek Mácha a jeho souputníci uspořádalo Okresní muzeum Kladno ke 160. výročí básníkova úmrtí ve dnech 6. srpna až 10. listopadu 1996. A 28. října 2009 byl Máj v netradičním podání Ivety Schagererové představen návštěvníkům Sládečkova vlastivědného muzea v Kladně v rámci programu Cesta do 19. stol., připraveného ke Dni Středočeského kraje.

Letošní dvousté výročí Máchova narození připomíná Středočeská vědecká knihovna výstavou, která mapuje Máchovy vztahy ke Kladensku, ale také sleduje Máchovo dílo a jeho reflexi od první poloviny 19. století až do současnosti.

Ilustrace Jana Konůpka a Karla Součka z Máchova Máje vydaného K. Janoutem v Kladně v roce 1940

 

ODKAZY:

1 Souhrnně o recepci Máchova díla v prvním dvacetiletí po smrti LITERÁRNÍ POUŤ KARLA HYNKA MÁCHY. OHLAS MÁCHOVA DÍLA V LETECH 1836-1858 (ed. Rudolf Havel a Pavel Vašák). Odeon: Praha 1981, a také KAREL HYNEK MÁCHA VE VZPOMÍNKÁCH SOUČASNÍKŮ (ed. Karel Janský). Praha: Svobodné slovo-Melantrich 1958. Nejnověji TUREČEK, Dalibor a kol.: Karel Hynek Mácha 1810-2010. Dvě století české kultury s Máchou. Praha: Památník národního písemnictví 2010.

2 Kromě údajného znevážení osoby Karla Janského byly jádrem sporu šifrované pasáže Máchova deníku, v nichž se básník zcela nepoeticky vyjadřoval o svém sexuálním životě s Lori Schomkovou. Podrobně jsou peripetie soudního sporu popsány v knize VAŠÁK, Pavel: Šifrovaný deník Karla Hynka Máchy. Praha: Akropolis 2009, s. 73-135.

3 K tomu např. IVANOV, Miroslav: Utajené protokoly aneb Geniální podvod. Praha: Vydavatelství a nakladatelství MV ČR 1994, s. 7-18.

4 PASÁKOVÁ, J. Josef Šembera (1794-1866). Praha a památná místa Království českého v grafice a kresbách. Katalog výstavy Muzea hlavního města Prahy. Praha: Muzeum Hlavního města Prahy 1995, kat. č. 144 a 145.

5 Kresba Země básníkova z Máchovských remarků a lept za s. 14 Máje z roku 1940.

6 S tvorbou těchto „poetes minores“, jak je Ivan Slavík nazýval, je možno se seznámit v jím editované knize HLEDÁNÍ MODRÉHO KVĚTU. Praha: Středočeské nakladatelství a knihkupectví 1988, s. 75-173.