Odpoledne v táborské knihovně z pohledu „pouhého“ studenta…

Na odpoledne plné her se ve středu 17. března do táborské městské knihovny vypravily tři studentky knihovnictví z třetího ročníku oboru Knihovnické a informační systémy a služby (Střední škola obchodu, služeb a řemesel a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Tábor). Na cestě do knihovny si určitě myslely, že po hodině strávené s Mezinárodním desetinným tříděním už je nic horšího nemůže potkat. To ale trvalo jen do doby, než zjistily, kolik dětí budou vlastně mít odpoledne na starosti.

Mezinárodní desetinné třídění, to je totiž pro nás knihovníky věc zapeklitá, ale také nezbytná. Bez znalosti MDT se knihovník dnes neobejde, je to způsob, jak pomocí numerických čísel a desítkové soustavy roztřídit naučnou literaturu tak, aby se v ní dalo dobře vyhledávat a aby byla přístupná a přehledná nejen pro knihovníky, ale hlavně pro čtenáře. A studenti třetího ročníku knihovnictví těm záhadným čísílkům právě přicházeli na kloub…

Ale…

…jak zabavit školní družinu plnou druháků ze základní školy? To už je věc z jiného soudku. Ovšem k tomu nám postačilo pár deskových her (které jsme nejdříve musely samy pochopit, takže ve finále nakonec učily děti nás, jak ty hry vlastně hrát). Když se dveře Dětského oddělení otevřely a vstoupilo do malé místnosti okolo patnácti dětí, hned jsme si je k sobě nahnaly, aby se nikdo ani chvilku nenudil a aby náhodou o něco nepřišel. Plácalo se rukama na stůl při plácané, skládaly se cestičky u domina, z políček hracího plánu Člověče, nezlob se lítaly vyházené figurky, při Kloboučku, hop se hledaly čepičky skoro po celém oddělení a všechno bylo zakončeno Babylonskou věží, která spadla nejméně desetkrát, nemluvě o shazování kuželek mezi regály. Děti se smály, učily nás, jak hrát hry, pošťuchovaly se mezi sebou a povídaly si s námi.

Když v tom se dveře otevřely podruhé. Do oddělení, kde i se čtenáři bylo momentálně okolo 23 lidí, se nahrnulo dalších patnáct malých párů nožiček. A ty si samozřejmě chtěly všechno vyzkoušet, ke všemu se dostat, zkrátka si to středeční odpoledne plné her užít jak se patří.

„Žaneto, jsi na řadě!“, znělo skoro od všech her, které jsem měla na starosti, najednou, takže jsem běhala od stanoviště ke stanovišti, aby se děti necítily ukřivděné, že jsem s nimi snad nehrála. Moc jsem si tím ale nepomohla, druháčci byli kapku naštvaní, když jsem jim zbořila věž, se kterou se tak pracně stavěli… A v naprosto stejné situaci se ocitly i moje dvě spolužačky Marťa s Marťou, které se stejně jako já snažily neúnavná a zvědavá dítka nějak zabavit.

Dveře oddělení se otevřely potřetí. A v Dětském oddělení Městské knihovny v Táboře se najednou ocitlo zhruba padesát lidí. Všechny tři nás zřejmě ve stejnou chvíli podvědomě napadlo, že bychom se raději vrátily k tomu Mezinárodnímu desetinnému třídění, než mít na starosti takovou bandu…

Z původních 20 dětí z družiny jich nakonec přišlo 42. To je i na tři knihovníky moc. Nejen Marťa s Marťou a Žáňou z KS3, ale i jejich kantorka Daniela Novotná a knihovnice Dana Denišová a Libuše Samcová měly co dělat, aby žádná dětská tvářička nezůstala bez smíchu. V knihovně dále lítaly kloboučky, padala věž, plácalo se a bouraly se kuželky, do toho mezi nás sem tam zabloudil nějaký ten čtenář, aby si ulovil něco z knižních dobrodružství.

Hodina utekla, než jsme vůbec všechny stihly říct „knihovna“, a když jsme s úsměvem na rtech mávaly druháčkům, kterým se sice nechtělo, ale už opravdu museli zase zpátky do družiny, docela jsme si oddychly. Ačkoli čtenáři z oddělení pro dospělé asi nevěřícně kroutili hlavou a říkali si, co se to tam nahoře nad nimi proboha děje, knihovna to ustála. Strop se neprobořil a regály nespadly.

Plné zážitků z toho, jaké hry jsme se naučily, rozveseleny dětskými usměvavými obličejíky, jsme si večer v posteli určitě všechny unaveně říkaly: „Ještě, že už to mám za sebou…“. Když jsme se tomu ale ve škole příští den znovu zasmály a ještě za to dostaly od D. Novotné čokoládu, řekly jsme si, že příště si půjdeme s dětmi hrát zas. Snad už jich tentokrát nebude 42.

Středeční odpoledne bylo součástí akce Herní odpoledne aneb Kdo si hraje nezlobí, které pořádá táborská knihovna, a pro studentky to byla součást aktivit projektu Studenti knihovnictví knihovnám.  

Text a foto ŽANETA MATUNÁKOVÁ