Hlavní obsah stránky
ALEŠ VANĚK ODPOVÍDÁ Z NOVÉHO ZÉLANDU
Dotaz: Jaké knihovní systémy se používají v novozélandských veřejných knihovnách?
Odpověď: Jsem rád, že mohu informovat o ohlášeném nastartování sdíleného národního knihovního systému s názvem Kōtui (v maorštině znamená propletení). Celý projekt zastřešuje Národní knihovna Nového Zélandu. Jako poskytovatelé služeb byly vybrány následující firmy, které dodají softwarové balíčky a datové služby: System Symphony od SirsiDynix, System Discovery od EBSCO Publishing, Webhosting a datové služby od Computer Concepts Ltd.
Participující knihovny budou mít možnost mnohem těsnější spolupráce, než tomu bylo doposud, s tím, že se předběžně počítá s celonárodní výpůjční čtenářskou kartou v momentě, kdy dojde k lepšímu sjednocení výpůjčních služeb a politiky jednotlivých veřejných knihoven. Koexistence veřejného katalogu a vyhledávacího modulu EBSCO Discovery umožní uživatelům prohlížení jednotlivých katalogů knihoven, elektronických knih a zefektivní meziknihovní výpůjčky.
Knihovny nebudou odkázány na technické vybavení a serverové služby, které ve většině případů spravovaly městské úřady, pod které jsou veřejné knihovny zařazeny.
V první vlně knihoven, které vstoupí do projektu Kōtui ještě v letošním roce, je jich zařazeno osm včetně poboček; ve druhém roce to bude pět a ve třetím dvě knihovny, s tím, že řada městských úřadů v současné době jedná o možném zapojení do tohoto projektu.
Dotaz: Jaké jsou současné trendy v oblasti poskytování elektronických knih ve veřejných novozélandských knihovnách?
Odpověď: V posledních dvou letech se v této progresivní oblasti událo v místních veřejných knihovnách poměrně dost. Pod hlavičkou Novozélandské asociace knihovnických manažerů byl nastartován celonárodní projekt, který měl za úkol nabídnout relativně velkou množinu elektronických knih uživatelům veřejných knihoven. Registrovaným čtenářům tak bude nabídnuta volba zapůjčit si výtisk v elektronické, nebo klasické - knižní podobě. A cena čteček knih by zcela logicky měla být také nižší.
Je nutno podotknout, že popularita elektronických čteček se nedá srovnat třeba s trhem v USA, ale stále více prodejců začíná tato zařízení nabízet.
Spuštění katalogu e-knih probíhá v současné době přibližně ve 40 knihovnách, které jsou uskupeny do regionálních konzorcií pokrývajících geograficky Severní i Jižní ostrov Nového Zélandu. Jako dodavatel elektronických a audio knih byla zvolena společnost OverDrive a přístup k vybrané kolekci budou mít registrovaní čtenáři participujích knihoven zdarma. Knihy budou mít po stažení ze serveru nastavenou omezenou výpůjční lhůtu a po jejím uplynutí bude dokument na čtečce již nepřístupný.
Dotaz: V oblasti ochrany autorských práv na internetu se na Novém Zélandu udály podstatné věci. Můžete je více přiblížit?
Odpověď: Z odhadu, který se objevil v tisku, vyplynulo, že Novozélanďané stahují každý den přibližně 10 000 dokumentů, které podléhají autorským právům. Nový zákon, a nutno podotknout velice kontroverzní, vstoupil v platnost 1. září 2011 a upravuje ochranu autorských práv v prostředí internetu a postihuje nelegální stahování. Všem poskytovatelům internetu je nařízeno shromažďovat informace o stahovaných datech a upozorňovat své zákazníky na případné nelegální stahování souborů, na které jsou uplatňována autorská práva, např. filmy, hudební soubory atd. Systém má fungovat tak, že po třetí upomínce může vlastník autorského práva zažalovat uživatele, který stahoval soubory nelegálně. Tzv. „Copyright Tribunal“může uložit pokutu až do výše 15 000 novozélandských dolarů.
Jelikož zákon vstoupil v platnost nedávno, nemají zatím poskytovatelé internetu příliš představu o množství upomínek, a jak moc to zatíží jejich administrativu. Zároveň z posledního průzkumu na stránkách herald.co.nz vyplynulo, že více než polovina dotázaných často neví, zda stahuje legální nebo nelegální dokumenty.
Nejvíce kontroverzní se zdá být skutečnost, že nový zákon, který kromě vyvolání nejasností, kdo přesně je zodpovědný za stahování nelegálních souborů (např. u počítače s velkým počtem uživatelů - což je příklad knihoven), také zpochybňuje způsob, jak se v mnoha případech dojde k presumpci neviny.