BARBARA LISON > barbara.lison@stadtbibliothek.bremen.de  

Jsou knihovny i v době internetu partnery ve vzdělávání, jsou stále součástí vědy a výzkumu a kulturním místem pro inspiraci a komunikaci?

Úvod

Když chtěla nová Ústřední knihovna v Brémách přibližně po půl roce svého působení oslavit stotisícího návštěvníka, přizvala k této události také tisk a televizi. Ráno onoho dne, krátce po jedenácté hodině, byli fotografové, kameramani a novináři seřazeni na chodbě a já stála mezi nimi vyzbrojena kyticí a poukázkou na knihu. Už dopředu jsme si promysleli, jaký typ „zákazníka“ by pro tuto příležitost byl nejlepší. Bylo to jasné: měl to být MUŽ ve věku 30-40 let. Tato událost byla samozřejmě tak trochu zinscenovaná, jak je to u podobných akcí běžné. Stotisící návštěvník nebyl tak úplně stotisící, byl to spíš jen takový symbolický akt. A hle, po krátkém čekání vstoupil do knihovny muž v požadovaném věku. „To je on!“ řekl jeden z novinářů a přistoupil k návštěvníkovi.

„Srdečně gratulujeme! Jste stotisícím návštěvníkem nové Ústřední knihovny. Máme pro Vás malý dárek. Mohou si Vás kolegové vyfotografovat a udělat s Vámi rozhovor?“ Muž vypadal zmateně a bezradně… „Ne, raději nechci být fotografován a rozhovor dát také nechci!“ Teď jsem byla bezradná zase já. Jak to, že ten muž nechtěl být oslavován? Vzala jsem ho stranou a snažila se ho přesvědčit nebo alespoň přemluvit. Muž však trval na svém a svůj postoj mi vysvětlil takto: „Když budou noviny informovat o tom, že jsem byl dopoledne v knihovně, budou všichni hned vědět, že jsem nezaměstnaný.“

To byl pro mě šok! Je vstup do knihovny automaticky spojován se zábavou pro nezaměstnané? To, co jsem uslyšela vzápětí, bylo ještě překvapivější. „Víte, že pro mě jako nezaměstnaného je knihovna důvodem každý den vstát, oholit se, obléknout a odejít z bytu?“ Na tento výrok nemohu zapomenout. Je pro mě pohonem v práci, důkazem úspěchu práce mé a celé brémské městské knihovny. Tento výrok však také jasně ukazuje jednu z nejdůležitějších funkcí, kterou městské knihovny v naší dnešní společnosti mají: jsou místem, kam stojí za to zajít, místem, kde si člověk upevňuje své postavení a nebo si ho může dokonce vylepšit.

Muž se nakonec nechal oslavovat jako stotisící návštěvník, večer se objevil v televizi a druhý den v novinách s titulkem vyjadřujícím, že Ústřední knihovna je pro něho druhým obývacím pokojem. A to nás samozřejmě potěšilo!

Co jsme se z tohoto příběhu naučili?

Pro někoho je stvrzením našeho poslání být kulturně bezbariérovým a neutrálním místem, pro jiného, že naše budovy jsou určeny pro širší spektrum obyvatelstva, a jsou tudíž nepostradatelné. Se stále rostoucím trendem virtualizace a technizace knihovnických služeb by mohly vyvstat obavy, že se poslání knihovníků zúží na pouhé poskytování informací a archivaci. Proto jsem toho názoru, že abychom si byli jisti naším posláním, musíme si neustále pokládat otázku, která je obsažena i v názvu tohoto článku. I když zní možná až příliš vyhraněně, je tato vyhraněnost pravděpodobně nezbytná k tomu, abychom si náš názor ujasnili. Pomocí dvou příkladů bych se v následujícím textu ráda dobrala odpovědi na moji otázku.

První příklad: Koncepce digitálních knihoven

Obrázek 1: Aby se tato americká karikatura na téma Digitální propast nestala realitou, měly by se veřejné knihovny více zaměřit na digitální svět

Jako člen Evropské unie, která prostřednictvím směrnic a rozhodnutí řídí naše životy, a také jako člen Evropského společenství knihoven, které se projevuje zejména prostřednictvím zastřešující organizace EBLIDA, bychom se měli nejprve podívat do Bruselu, abychom zjistili, zda se Evropská unie touto otázkou už zabývala, a nebo snad na ni dokonce našla odpověď.

Důležitým krokem v tomto směru byla konference Delivering Digital Europe in Public Libraries¹, která se konala v Bruselu v září roku 2010. V souvislosti s Evropským rokem boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení byla role knihoven v digitálním věku posuzována z různých hledisek. V popředí stála zejména otázka, jak mohou veřejné knihovny úspěšně plnit svou úlohu v digitálním věku a jak jejich práce ovlivňuje sociální, kulturní a ekonomickou oblast. Bylo konstatováno, že knihovna má svůj společenský úkol, k čemuž přispívá i to, že překonává „digitální propast“, umožňuje lepší přístup ke službám a informacím a posiluje svou roli v budování informačních a komunikačních technologií.

Celkem 270 přítomných odborníků spolu s účastníky z řad politiků a veřejné správy formulovalo následující cíle pro evropské veřejné knihovny:

1. Veřejné knihovny nabízejí důležité hodnoty a ty musí veřejnost znát.

2. Knihovník má novou funkci průvodce, který představí uživatelům internet a sdělí jim, jak se s jeho pomocí mohou naučit nové věci. Uživatel a jeho otázky jsou pak východiskem a měřítkem knihovníkova jednání.

3. Veřejné knihovny musí rozšířit své působení a navázat partnerství, v nichž každý z partnerů mů­že přispět k rozšíření znalostí a dovedností.

K dosažení těchto představ byly nastaveny následující klíčové body:

• Při hledání informací zapojit uživatele hned od počátku a ukázat mu, že přístup k informacím může být snadný a příjemný.

• Zapojit místní spolky, aby se rozšířila společná komunikace a spolupráce.

• Co nejširší možné využití a zapojení mobilních technologií.

• Nabízet služby všem bez ohledu na handicap, rasu, sociální postavení aj.

V souhrnu to znamená, že Evropská unie přiznává knihovnám důležitou roli při překlenování digitální propasti. To ale samozřejmě neznamená, že by knihovny neměly žádnou jinou roli. Tento relativně nový přístup k jejich práci je však silně zdůrazňován. Zároveň je formulován požadavek na nové technologické postupy. Knihovny, jejichž provozovatel stále zastává zastaralý názor, že knihovna má pouze funkci zprostředkovatele fyzického média, tedy „knihy“, mají nyní dobrý důvod k legitimizaci své činnosti.

Výsledkem konference je tedy jednoznačný postoj expertů a politiků k tomu, že veřejné knihov­ny musejí plnit společenskou úlohu, která však může mít v 21. století jiný obsah a být realizována jinými prostředky. Termín „překlenutí digitální propasti“ je pouze moderním pojmenováním pro středověký pojem „překlenutí nedostatku informací“, kdy byly vědomosti z knih dostupné pouze někomu - jen vzpomeňme na román Umberta Ecca Jméno růže. Fyzická existence institutu knihovny není dnes méně důležitá, než bylo kdysi vytváření klasických velkých knihoven, jakými jsou Britská knihovna, Knihovna Kongresu nebo Knihovna Anny Amalie ve Výmaru.

Teď už je to na knihovnách, aby se chopily této výzvy, popřípadě se samy dále kreativně rozvíjely. Je čas na změnu předsudků; sociálně integrační funkce veřejných knihoven však nesmí být zanedbána, ale naopak posílena. Je také potřeba změnit tradiční představy veřejnosti o knihovně jako o baště písemného dědictví, která má svůj základ pouze v knihách. Současná úloha knihoven jde daleko za rámec agendy a archivace tištěných publikací. Tyto úkoly jsou prováděny v souladu s rozvojem vědeckého, technického a sociálního pokroku.

Je nejvyšší čas připojit se k digitálnímu světu!

Je proto důležité a správné, že moderní knihovny získávají pozici, která odpovídá nárokům kladeným společností a samozřejmě také uživateli. Veřejné knihovny jsou servisní organizace s rozmanitou škálou úkolů, které musejí čelit výzvám technologického a společenského rozvoje, a to pomocí inovací zapadajících do jejich působnosti. Tento systematický a logický proces ukazuje následující obrázek.  

Obrázek 2: Vnější faktory, které ovlivňují činnost knihoven

Postupy a způsoby plnění úkolů se v posledních třiceti letech dramaticky proměnily. Tak dramaticky, že můžeme mluvit přímo o digitální revoluci. Kromě sběru a indexování obsahů (ať už se jedná o tištěnou literaturu nebo internetové publikace) je čím dál významnější také úloha zprostředkování a umožňování přístupu k informacím. Veřejné knihovny podporují a učí své čtenáře samostatnému získávání znalostí, a to prostřednictvím svých vlastních znalostí z oboru, k nimž patří i schopnost kriticky posoudit relevanci a spolehlivost zdrojů. Knihovny pokrývají širokou škálu informačních potřeb, ať už se jedná o nové varianty tzv. „vyučovacích knihoven“ nebo o místní střediska pro mediální gramotnost či systémy pro podporu čtení a gramotnosti.

Knihovny tak umožňují lidem informace nacházet, hodnotit a využívat podle jejich specifických osobních, profesních nebo společenských zájmů a cílů.

Německé knihovny se zavazují poskytovat volný přístup k informačním službám, což zahrnuje také zvýšení počtu knihoven, které jsou schopné řešit specifické problémy moderní společnosti. Například tím, že se aktivně podílejí na realizaci konceptu „otevřeného přístupu/Open Access“ a Evropské digitální knihovny. Dále pak tím, že vytvářejí stimulující prostředí pro celoživotní vzdělávání, a v neposlední řadě také tím, že chrání kulturní dědictví prostřednictvím digitalizace materiálů a dlouhodobé archivace. To vše nezávisle na komerčních zájmech.

Hlavní funkcí veřejných knihoven je umožnění přístupu ke všem formám a obsahům, a to i ve světě digitálních informací. Jejich udržitelnost, neutralita a nezávislost na komerčních zájmech dělají z knihoven základní veřejnou instituci každé společnosti.

Druhý příklad: Etika knihovnické profese

Výše zmíněné vlastnosti veřejných knihoven jsou charakteristické pro jejich morální a etickou integritu a mají zásadní vliv na pověst, které se těší u veřejnosti. Zaměstnanci knihoven na sebe berou velkou profesní a etickou odpovědnost, která jejich práci odlišuje, ale zároveň i ztěžuje.

Zaměstnanci knihoven pracují s velmi osobními údaji. Dozvídají se mnoho o zájmech a životním stylu svých klientů - ať už při osobním rozhovoru nebo z historie výpůjček. Ani v knihovně, která je plně automatizovaná, jako je tomu v případě Městské knihovny v Brémách, nejsou výpůjčky zcela anonymní. V době elektronického zpracování údajů a narůstajícího množství uchovávaných dat musí být tato chráněna ještě mnohem více než za dob lístkových katalogů.

Také společenské změny, kterými jsou například multikulturalismus a demografické proměny, nás nutí zabývat se etickými zásadami naší profese. Zaměstnanci knihovny proto potřebují normativní základ - jak pro nakládání s citlivými údaji, tak pro principy poskytování služeb a pro řeše­ní různých situací. Za tímto účelem vytvořily knihovny v jednotlivých zemích pokyny týkající se etického přístupu knihovnic a knihovníků ke své profesi, čímž posilují odbornou diskusi na toto téma.

Koncept Knihovnické etiky neboli Code of Ethics byl v Německu poprvé zveřejněn v roce 2007 národní knihovnickou asociací Bibliothek und Information Deutschland (BID). Od té chvíle jsou stanovené etické principy intenzivně projednávány. Tato problematika se všemi svými aspekty je dokonce hlavním obsahem dubnového vydání jednoho z nejdůležitějších knihovnických časopisů (obrázek 3). Nyní jde zejména o účinek těchto pravidel v každodenní praxi.

Přiložený překlad etického kodexu spol­ku německých knihovníků popisuje jak základní prin­cipy, tak také konkrétní podobu zásad v praxi. Kodex by měl být zárukou, že knihovny vykonávají svou práci s vysokými etickými standardy a spole­čen­skou odpovědností. Tyto zásady je tře­ba uvést do praxe, a k tomu samozřejmě přispívá diskuse mezi členy naší profese.  

Obrázek 3: Letošní dubnové číslo časopisu Kniha a knihovna, vydané knihovnickým sdružením Berufsverband Information und Bibliothek - BIB

Osobní závěr

Jak ukazují tyto dva příklady, nemůžeme ve skutečnosti mluvit o volbě mezi společenskou a digitální knihovnou. Základní vlastností knihovny je snaha vyvíjet se pod­le společenských a technických podmínek, a především podle potřeb klientů.

Knihovna je a zůstane institucí, jejímž hlavním cílem je naplnění sociálních potřeb uživatelů a veřejné blaho. Knihovny jsou veřejným místem, které slouží ke společenskému setkávání a rozvoji: jejich role veřejné instituce nemůže být dnes ještě dostatečně doceněna, ale bezpochyby se tak ještě stane. Knihovny jsou zároveň aktéry v oblasti vědy. Všechny tyto role musí být plněny s maximální profesionalitou i v době digitální revoluce a přístup ke vzdělanosti a informacím pro veřejnost musí být zajištěn.

Z mého pohledu je proto odpověď na úvodní otázku takováto: „Knihovny: digitální A společenské.“

PŘÍLOHA k článku

BID - Bibliothek und Information Deutschland

(Lipsko, 19. března 2007)

Etika a informace / Etické zásady knihovnických profesí

Bibliothek und Information Deutschland (BID - oficiální zkratka) je zastřešující organizací knihovníků a informačních sdružení v Německu. Členská sdružení organizovaná v BID přizpůsobují svoji činnost etickému kodexu, který zahrnuje standardy chování, které by měly být profesní samozřejmostí. Pracovníci knihoven se nezapojují do organizací, jejichž činnost a cíle jsou v rozporu s těmito etickými zásadami. BID a její členské organizace a členové postupují při své práci podle těchto zásad. Mimo jiné i prostřednictvím odborného vzdělávání a školení, spoluprací s příslušnými organizacemi a také pomocí reakcí veřejnosti na porušení některých ze zásad. Členové organizace BID tyto etické principy zveřejňují v rámci svého oboru a také pro veřejnost.

1. Etické zásady pro jednání s klienty

• Přistupujeme ke klientům v rámci našich povinností a práv bez rozdílu. Zajišťujeme všem klientům služby nejvyšší kvality.

• Umožňujeme klientům přístup k našemu vlastnictví a k veřejně dostupným informacím.

• Budeme klienty informovat a radit jim objektivně, nestranně a zdvořile a pomáhat jim získávat informace, které potřebují.

• Budeme jednat s klienty s respektem, bez ohledu na jejich barvu pleti, věk, sociální postavení, náboženství, pohlaví nebo sexuální orientaci.

• Budeme dodržovat zásady bezbariérovosti.

• Na základě zákona o ochraně dětí a mládeže a dalších zákonných předpisů budeme chránit děti před texty, které pro ně nejsou vhodné.

• Budeme respektovat soukromí našich klientů. Osobní údaje budeme uchovávat pouze pro zajištění našich služeb, a to jen v rámci zákona. Třetím osobám sdělíme údaje pouze ze zákonných důvodů.

• Budeme plnit své povinnosti profesionálním způsobem, bez ohledu na náš osobní názor a postoj.

2. Etické zásady v širším spektru plnění úkolů

• Zasadíme se o podporu svobodného vytváření názorů a o volný tok informací, stejně tak jako o existenci knihovny jakožto garanta neomezeného přístupu k informačním zdrojům naší demokratické společnosti. Odmítáme cenzuru obsahů.

• Budeme chránit naše kulturní dědictví. 

• Budeme podporovat vědu a výzkum prostřednictvím poskytování informací, zdrojů a všech souvisejících služeb. Kromě toho se zasadíme o svobodu vědy a výzkumu.

• Budeme se zasazovat o systém celoživotního vzdělávání - jak pro zlepšení vlastních schopností, tak i pro podporu vzdělávání našich občanů. Vidíme zde možnost, jak neustále zlepšovat služby poskytované našim zákazníkům.

• Budeme pořádat akce, při nichž budou čtenáři moci aktivně využívat informace, a to i ve spolupráci s různými partnery.

• Náš vztah s dodavateli a dalšími obchodními partnery se bude vyznačovat vysoce etickými standardy.

• Informace budeme vybírat podle objektivních kritérií, kvality a jejich schopnosti uspokojit naše klienty - to vše bez ohledu na osobní preference a vliv třetí strany. Pomocí našich služeb a odborných znalostí budeme nabízet postupy k nalezení požadovaných informací.

• Zajistíme, aby naše služby a zařízení byly veřejně známé, aby občané věděli o všech možnostech pří­stupu k informacím.

• V rámci zákonných možností uveřejníme na internetu data a plná znění textů, aby byly pro veřejnost ještě dosažitelnější.

• Budeme si vědomi práv vlastníků autorských práv, kteří jsou chráněni zákonem o knihovnických a informačních materiálech.

• Budeme využívat naše odborné znalosti, aby historické sbírky zůstaly zachovány pro další generace.

• Ke svým kolegům se budeme chovat čestně a s respektem a budeme podporovat atmosféru spolupráce prostřednictvím vlastní zodpovědnosti a vzájemné důvěry.

• Profesionální nezaujatost, respekt, férovost, spolupráce a loajalita budou charakterizovat náš postoj vůči našemu vedení a nadřízeným.

ODKAZY:

1 https://www.eventsforce.net/civic/frontend/reg/thome.csp?pageID=11518&eventID=39&eventID=39

Z němčiny přeložila LENKA MUSCHOVÁ