Hlavní obsah stránky

Živá knihovna v Liberci

MICHAELA STAŇKOVÁ > stankova@kvkli.cz  

V pondělí 28. března 2011 se v Krajské vědecké knihovně v Liberci uskutečnila zajímavá a nevšední akce - Živá knihovna. Co dělá knihovnu „Živou“, a ještě k tomu s velkým „Ž“?

Proč zrovna Živá knihovna?

Na počátku byl projekt Books21, jehož koordinátorem je liberecká nevládní nezisková organizace LOS - Liberecká občanská společnost a k němuž byla knihovna přizvána jako partnerská organizace. Projekt Books21 byl hrazen z evropského vzdělávacího programu Grundtvig a spočíval ve vzájemné výměně zkušeností a metod interkulturního vzdělávání mezi lidmi, kteří pracují v knihovnách, neziskových a kulturních organizacích. Do projektu byly zapojené Česká republika, Polsko, Španělsko, Řec­ko a Německo. Co je důležité, na závěr projektu měla v každé partnerské organizaci proběhnout Živá knihovna jako jedna z možných metod interkulturního vzdělávání. S blížícím se datem konce projektu se tedy v jednotlivých členských zemích začaly organizovat Živé knihovny.

Co vlastně Živá knihovna je? Jedná se v podstatě o jednoduchou metodu neformálního vzdělávání, která byla poprvé vyzkoušena v pra­xi roku 2000 na dánském letním festivalu a jejíž motto znělo Nesuď knihu podle obálky. Princip Živé knihovny je podobný jako u běžné knihovny - čtenář přijde a během určeného časového úseku si může půjčit knihu. Knihu musí vrátit do knihovny, a pokud má zájem, může si vypůjčit i další. Knihu nesmí nijak po­škodit. Zásadní rozdíl je pouze jeden. Knihy v Živé knihovně jsou lidé, a čtenáři a knihy tak vcházejí do osobního dialogu.

Nejčastější využití Živé knihovny se tedy přímo nabízí. Živé knihy většinou reprezentují skupinu lidí, kteří mohou být spojeni s nějakým předsudkem či stereotypem a kteří jsou často obětí diskriminace nebo sociálního vyloučení. Knihy mohou být ale i z jiných oblastí, záleží na cílech a tématu Živé knihovny. Právě z tohoto důvodu můžeme narazit na více druhů Živých knihoven (Živé knihovny stereotypů, národností, povolání či pamětníků).

V Liberci jsme se nakonec rozhodli uspořádat Živou knihovnu stereotypů a předsudků. Běžný čtenář knihovny má jistě v zásobě mno­ho nejrůznějších předsudků (např. lidé s ma­niodepresivní psychózou jsou blázni, všichni Poláci jsou katolíci, Romové jsou nevzdělaní apod.) a nám přišlo zajímavé nabídnout jim „jejich předsudek“ tváří v tvář. Je velmi jednoduché odsoudit skupinu či minoritu jako celek, ale osobní rozhovor s členem oné skupiny dokáže mnohé změnit.

Plánování a přípravy akce

Plánování Živé knihovny začalo několik měsíců před samotným datem akce. Ze začátku bylo zapotřebí stanovit spíše obecné věci, jako je zaměření Živé knihovny, výběr a počet knih (na počtu knih závisí velikost Živé knihovny), prostory, které budou použity a celkovou míru spolupráce Krajské vědecké knihovny a organizace LOS. Z propagačních důvodů jsme se již ze začátku přikláněli k březnovému datu, a tudíž zaštítění naší aktivity celonárodní akcí Březen - měsíc čtenářů.

V této fázi rozhodně nejvíce času zabralo vybírání živých knih. Celý proces začal nejdříve výběrem tématu Živé knihovny (jak už bylo zmíněno, zvítězily stereotypy a předsudky). Poté v úzké skupině hlavních organizátorů proběhl brainstorming zajímavých živých knih. Jednotliví organizátoři potom oslovovali vytipované osoby, které by se mohly stát živou knihou, vysvětlili jim metodu Živé knihovny a dále s nimi jednali. Každá kniha také v této fázi absolvovala jednoduché školení - jednalo se hlavně o to, aby knihy přesně věděly, co se bude dít, jak o ně bude postaráno a případně jak se bránit, pokud dojde k nějaké neočekávané situaci. Knihy měly také za úkol napsat si vlastní anotaci do katalogu živých knih, několik vět o svém životě, a s jakými předsudky se nejčastěji setkávají. Výběr, proškolení a komunikace s knihami představuje časově nejnáročnější a současně nejdůležitější část organizace celé Živé knihovny.

S blížícím se datem akce se začaly konkretizovat i jednotlivé úkoly. Byly vybrány prostory, kde bude Živá knihovna probíhat (knihovna disponuje množstvím otevřených galerií, které se k tomu účelu hodí), a uvažovalo se nad celkovým uspořádáním. Třebaže možných řešení je několik, my jsme se nakonec přiklonili k tomu, že každá živá kniha bude mít svůj vlastní stoleček s číslem, který bude po celou dobu akce patřit jenom jí. Jednoduše se tak udržuje vizuální přehled o tom, jestli je kniha na svém místě. Stolečky byly opatřeny papírovým ubrusem, na který se dalo psát - čtenáři tedy mohli zaznamenat zajímavou myšlenku nebo otázku pro další čtenáře, kteří dorazí po něm. Co se týče dalších prostor, pro organizátory i živé knihy byl k dispozici i další sál s občerstvením, který nebyl přístupný veřejnosti.

Důležité bylo i stanovení počtu organizátorů a jejich „rolí“. Na hladkém průběhu akce se podíleli jak zaměstnanci knihovny, tak členové organizace LOS. Všichni byli rozděleni do dvou skupin - knihovníci a dobrovolníci. Část knihovníků ukazovala katalog živých knih při vstupu do knihovny a nabízela čtenářům a návštěv­níkům možnost rozhovoru s knihami. Dal­ší knihovníci pak prováděli přímo výpůjčky a rezervace knih s pomocí velké orientační tabule, kontrolovali knihy a po uplynutí časového limitu ukončovali výpůjčku. Dobrovolníci se starali o vše ostatní. Fotografovali a natáčeli akci, kontrolovali bezpečí knih, doplňovali občerstvení a zejména se podíleli na doprovodných aktivitách. Pro přehlednost nosili všichni aktéři shodná trička, lišící se pouze barvou - na první pohled tedy bylo možné okamžitě rozpoznat živé knihy, knihovníky i dobrovolníky.

Velká pozornost se věnovala propagaci akce, na které se společnou měrou podílely Krajská vědecká knihovna a organizace LOS. O akci informoval tištěný program knihovny a měsíčník Kalendář Liberecka, internetové i facebookové stránky knihovny, pozvánka se opakovala i na světelné tabuli visící na přední stěně knihovny. Knihovní grafik zhotovil k akci plakát, který byl k vidění v knihovně i po celém Liberci. Vyroben byl i banner a záložky, které se rozdávaly na památku čtenářům Živé knihov­ny. Sepsána byla také tisková zpráva, která byla rozeslána všem dostupným médiím. Živá knihovna měla i své­ho patrona, stal se jím Jiří Šolc, náměstek pro školství a kulturu města Liberec, který si sám jednu živou knihu vypůjčil.

Den Ž

Samotný den provedení Živé knihovny probíhal v čilém ruchu. Po ranní přípravě prostor, stolů a židlí pro knihy a občerstvení začala akce oficiálním přivítáním, které pronesla ředitelka knihovny Blanka Konvalinková a hlavní organizátor za organizaci LOS Antonín Ferdan. Akce trvala od 10:00 do 17:00 hodin, na desátou a jedenáctou hodinu byly pozvány dvě školní třídy, odpoledne pak přicházeli spíše návštěvníci knihovny. O přicházející zájemce se starali knihovníci. Vysvětlili systém Živé knihovny, představili knihy, pokud si zájemce vybral, musel potvrdit pravidla výpůjček podpisem. O jaká pravidla se jednalo? Bylo jich pět, a veskrze byla pouze symbolická (např. čtenář nesmí knihu poškodit, odnést pryč, kniha se půjčuje na 30 minut apod.). K orientaci, které knihy jsou volné, případně rezervované, se používal jednoduchý systém - na velké tabuli byly umístěny anotace všech knih a růz­ně barevnými nálepkami s časy se udržoval přehled o výpůjčkách. Čtenářům byl také po dokončení rozhovoru s knihou nabídnut k vyplnění jednoduchý dotazník, sloužící jako zpět­ná vazba pro organizátory. Knihám byla nabídnuta možnost oběda v kavárně/jídelně, která je součástí budovy knihovny, a všechny knihy ji využily. Kvůli možným nepříjemnostem s některými čtenáři byla dopředu upozorněna Městská policie, jejíž člen několikrát během dne přišel Živou knihovnu zkontrolovat a dokonce si jednu knihu vypůjčil. O akci projevil zájem i tisk, v průběhu doby konání dorazilo několik novinářů z regionálního tisku a televize.

Z jakých knih si mohli čtenáři v naší Živé knihovně vybírat?

• Romka,

• Židovka,

• Homosexuál,

• Kněz,

• Ruska,

• Polka žijící v Čechách,

• Černoch,

• Sociální pracovnice, která pracuje s narkomany,

• Němec žijící v Praze,

• Sudetský Němec,

• Dívka s maniodepresivní psychózou.

Dobrovolníci z organizace LOS se postarali o doprovodný program, který se pokoušel v knihovně i v centru města upoutat pozornost na Živou knihovnu. Dobrovolníci utvořili například velkou šipku s letáky, která pochodovala a vždy směřovala ke knihovně, předčítali na náměstí nebo procházeli městem a nabízeli objetí zdarma - zvláště rafinovanou metodu, jak zaujmout. Jeden ze dvojice zájemce objal, zatímco druhý mu předal letáček spolu s informací, co se děje v knihovně. Několik příchozích zájemců o Živou knihovnu potvrdilo, že dorazili právě kvůli doprovodným akcím, které je oslovily.

Odpoledne v půl páté bylo možné provést poslední výpůjčky (tou dobou bylo již tolik zájemců o čtení, že byly půjčené a rezervované všechny knihy najednou). Následovalo zhodnocení akce všemi organizátory a knihami. Všichni účastníci obdrželi certifikát za účast na akci Živá knihovna, drobnou pozornost z Informačního centra v Liberci a ve spolupráci s místním knihkupectvím byly živým knihám předány i knižní dary. Všichni účastníci akce odcházeli s dobrým pocitem z příjemně prožitého dne, který (doufejme) otevřel mnohým lidem oči…

A co dál?

První provedení Živé knihovny se setkalo v Krajské vědecké knihovně v Liberci s nečekaným úspěchem. Během sedmi hodin, kdy akce probíhala, proběhlo 124 individuálních vý­půjček (naše knihy se tedy staly bestsellery). Okamžitě vznikla myšlenka celou akci po roce zopakovat, a třeba i ve větším měřítku. Pokud i vy uvažujete o tom uspořádat Živou knihovnu u vás, my z Liberce můžeme pouze doporučit - a pokud byste potřebovali radu, rádi vám pomůžeme! Kde jinde uspořádat Živou knihovnu než v knihovně, že?

 

Pozn.: Pro zájemce je možnost stažení základní příručky k pořádání Živých knihoven na

http://humanlibrary.org/downloads.html.

Foto Dalibor Paleček