ZDEŇKA STROMKOVÁ – DANA KROULÍKOVA > citarna@knihovna-cl.cz, reditel@knihovna-cl.cz  

Vzdělávání knihovníků zajišťujeme na Českolipsku mnoha způsoby – od tradičních porad, seminářů a školení až po metodické listy a zpravodaje. K rejstříku regionálních služeb jsme se rozhodli přidat i exkurze po knihovnách regionu. Zjistili jsme, že objednat si autobus na pár hodin nás nezruinuje a že mnohé naše kolegyně z městských knihoven v okrese nemají představu, jak vypadá taková veřejná knihovna v malé obci. Pro vesnické knihovníky je to navíc téměř jediná možnost vidět jinou knihovnu než tu svoji. A pracovnice samotné pověřené knihovny kromě metodiček (v tomto přípa­dě českolipské) obvykle rovněž netuší, jak si „sto­jí“ knihovna skoro v sousedství, i když s ní pilně komunikují kvůli MVS nebo jiným službám.

V prosinci 2009 jsme vyjeli na první takovouto jízdu. Na začátek jsme vybrali tu největší knihovnu regionu – Krajskou vědeckou knihovnu v Liber­ci. Před deseti lety jsme tu již takto hromadně sice byli, ale to ještě neběžel provoz, regály byly prázdné a my jsme si tedy prohlédli nově postavenou moderní budovu, která čekala na své čtenáře. Pak jsme do knihovny jezdili na různé přednášky, školení, porady, schůzky SKIPu, knihovnu jsme velmi intenzivně navštěvovali, ale důvěrně jsme poznali jen počítačovou učebnu a přednáškový sál. Navíc personál našich knihoven doznal rovněž jisté obměny. Díky našemu rozhodnutí mohly naše kolegyně (kolega se snad ani nenašel) konečně a komplexně projít celým provozem liberecké knihovny. Konečně jsme navštívili všechna oddělení, nahlédli do skladů i zákulisí a dozvěděli se mnoho zajímavého, užitečného i praktického.

Zájezd se setkal s kladným ohlasem, takže jsme na jaro roku 2010 připravili nový, tentokrát po knihovnách Českolipska, protože naše první zku­šenost se zájezdem ukázala na potřebu sdílení zkušeností, vzájemného poznání jak v rovině osob­ní, tak i z hlediska našeho působení v dané knihovně, obci či městě. Trasa vedla přes Sosnovou, Zahrádky, Holany, Dubou a Doksy a byla vybrána i s ohledem na významné výročí roku 2010 – dvě stě let od narození Karla Hynka Máchy, s jehož osobou jsou spojovány právě Holany, Dubá a Doksy. Pozvánky byly rozeslány a my jsme s úžasem i potěšením sledovali, jak se nám sedadla v autobuse zaplňují. Přihlásily se kolegyně z vesnických i městských knihoven, ale také z knihovny Vlastivědného muzea v České Lípě, přibrali jsme i kolegyni z regionálního oddělení liberecké knihovny. Byl to úspěch. Účastnili se také ti, které jsme na našich jiných vzdělávacích akcích nikdy neviděli. Autobus byl zcela zaplněn.

Hned při první zastávce jsme vzbudili rozruch – luxusní velkokapacitní autobus zastavuje v Sosnové, aby se z něj vyhrnulo několik desítek žen a vcházelo do Obecního úřadu. Zde totiž sídlí dlouhá desetiletí veřejná knihovna a z dnešních vybraných je tou nejmenší. Na jejích službách se projevuje blízkost a konkurence České Lípy, jejíž součástí Sosnová kdysi byla. Ale činnost knihovny je stabilní a má výhodu v tom, že ji nyní vede bývalá starostka obce. Prostory tří místností jsou malé, takže část naší výpravy vchází a zároveň další část vychází. Přesto musí knihovnice přežít palbu otázek zvědavých návštěvníků, kteří si porovnávají činnost své knihovny s tou v Sosnové. Ale tak to bude probíhat všude. K nahlédnutí je navíc kronika obce.

Paní knihovnice po prezentaci své knihovny se k nám přidává a my pokračujeme do Zahrádek. Mimochodem, svého času to byla slavná obec – kdysi tu Karlova univerzita měla výukové středisko češtiny pro zahraniční studenty a Mireček z filmového cyklu Básníci místo jednoznačně zviditelnil: „Neboj se, nás v Zahrádkách učili, že pravda nakonec zvítězí.“ :-)

V Zahrádkách (660 obyvatel) je knihovna umístěna v rekonstruované budově společně s Obecním úřadem. Paní knihovnice je zaměstnankyní úřadu a část svého úvazku věnuje knihovnickým službám. Proto může být týdně otevřeno 12 hodin. Velký zájem je stále o internet, knihovna nabízí kromě svého fondu (3300 svazků) také výměnný fond, v knihovně je zaregistrováno 80 čtenářů, ročně je evidováno zhruba 1000 návštěv, z toho polovinu tvoří zájemci o internet, půjčuje se přes 900 knih, knihovnice připravuje besedy a exkurze, a to hlavně pro děti. Využívá se zde knihovní program Clavius a obec věnuje každoročně na nákup nových knih zhruba 10 000 Kč.

Počet cestujících nabývá o další účastnici a společně pokračujeme do Holan (510 obyvatel), kde zastavujeme na typické vesnické návsi se školou, prodejnou potravin, hostincem, kostelem a knihovnou. Nedaleko Holan leží zámeček Vřísek, který na svých cestách navštívil a namaloval Karel Hynek Mácha. V roce 1958 zde byla odhalena pamětní deska básníka, k níž se v rámci festivalu Holanské jaro chodívali jeho účastníci poklonit. Na festivalu vystupovalo mnoho známých umělců té doby a jeho organizátorem byl dlouholetý holanský knihovník, kronikář a ředitel místní školy.

Současná paní knihovnice připravila nejen pohoštění a výstavu z historie knihovny i obce, ale pochlubila se nově vznikajícím oddělením pro nejmenší děti. Povoláním je učitelkou v mateřské škole a pro práci v knihovně si doplnila i rekvalifikační knihovnický kurz v Národní knihovně, který obec v plné míře financovala. V knihovně se půjču­je čtyřikrát týdně, je využíván AKS Clavius. Knihov­ní fond tvoří zhruba 6000 svazků, využívají se zde i výměnné fondy a MVS, návštěvnost se blíží k dvěma tisícům, z toho polovina návštěvníků připadá na internet, připravují se akce pro děti.

Pokračujeme krásnou oblastí Kokořínska do Dubé. I ta má vztah k Máchovi. Vždyť v jejím okolí se odehrála slavná otcovražda, která se stala inspirací k základnímu motivu Máje. Dubá je sice město, ale knihovna je zde neprofesionální. Je umístěna v budově bývalých jeslí, kde zároveň působí Klub důchodců a Klub malých Dubáčků a spolupráce těchto zařízení se přímo nabízí. Knihovna je plně automatizovaná s vlastními webovými stránkami a vystaveným on-line katalogem, nové knihy jí zpracovává pověřená (českolipská) knihov­na, kromě vlastního fondu si čtenáři mohou vybírat z výměnného fondu. Zde je několik čísel: Dubá má i s přilehlými částmi téměř 1700 obyvatel, v knihov­ně je zapsáno 120 čtenářů, kteří si mohou vybírat z 9000 knih, roční výpůjčky se pohybují kolem 4000 titulů.  

Jdeme (jedeme) do finále. Poslední zastávkou je Městská knihovna Doksy. Spojitost s Máchou netřeba rozvádět. Dokská knihovna v době naší návštěvy byla přímo ve víru akcí uspořádaných díky básníkově výročí. Exkurze, výstavy, soutěže, turistická putování, Máchovské sympozium pořádané ve spolupráci se Svazem knihovníků a informačních pracovníků. Také ještě pár čísel pro srovnání: v Doksech žije 5096 obyvatel, do knihovny je jich zapsáno 516, návštěvnost přesahuje 12 000, výpůjček je okolo 31 000. Městská knihovna zde pracuje v rámci Městského kulturního střediska, které je samostatnou příspěvkovou organizací. V dokské knihovně zbyl také čas pro posezení, neformální sdělování zkušeností, názorů či zodpovídání otázek, které v průběhu dne vyvstaly. Nakonec jsme se přesunuli do dokského Památníku Karla Hynka Máchy, kde celý program naší cesty vyvrcholil. Svatý Prokop, u jehož sochy došlo k slavné vraždě, nám kynul ze svého podstavce.

Co říci závěrem? Pro všechny účastníky bylo neobyčejně podnětné to, že si mohli porovnat situaci ve své knihovně s tím, jak to vypadá v jiném městě či obci v okrese. Že si osobně mohli pro­mluvit nejen s pracovníky partnerské knihovny, které obvykle znají jen po telefonu nebo e-mailu, ale také mezi sebou navzájem a sdělit si své zkušenosti, nápady nebo starosti. Byla to velmi inspirativní akce naplněná všudypřítomným nadšením a sounáležitostí. Příště jedem zas :-)!

Foto archiv knihovny