Dotaz: Daří se švédským knihovnám skloubit nové trendy v knihovnictví s tradicemi?

Odpověď: Nikdo nemůže nařknout skandinávské knihovny, že by nesledovaly nové trendy a nesnažily se o rozvoj. Například v Dánsku se nyní investuje jedenáct milionů dánských korun na nový projekt, který by se dal popsat jako digitální knihovna pro děti - universum v knihovně. Webová stránka se obrací výhradně na tzv. tweens (děti 8-12 let). Zajímavé a zvláštní je, že firma, která vytvořila tento web, naprosto vyloučila slova jako knihovna, děti, knihy a učit se.

Pokrok a rozvoj jsou báječné věci, ale musíme si dávat často pozor, abychom „nevylili s vaničkou i dítě”.

S pomocí Nicka Jonese, ředitele knihovny v Nacka ve Stockholmu, se pokusím popsat, o čem se nyní ve švédském knihovnictví debatuje, a jsem přesvědčena, že i v českých knihovnách.

Ve švédském deníku Svenska Dagbladet vyšel v loňském roce rozsáhlý článek s nadpisem Kafka, nebo kafe v knihovně?Žurnalisté popsali (se spoustou chyb) jakýsi rozpor mezi možností najít v knihovně knihy od Kafky a možností vypít si kafe.

Všichni se chceme vyvíjet, a proto někdy ve své snaze nezůstat pozadu a nahradit staré zvyky něčím jiným a hlavně novým bojujeme s tradicemi, což může vést ke krizi identity.

Proto bychom měli, podle N. Jonese, zvážit vztahy mezi vývojem a tradicemi knihoven a umožnit jejich skloubení. V dnešní době se často spojení „knihovnické tradice” vyslovuje zároveň s negativními představami, jako je ticho, špatný servis, zastaralé názory o kvalitě, knihovnice v šedivé sukni s drdolem a brýlemi a podobně.

Pro mnoho z nás se vlastně jedná o určitý druh separace. Skončit se zastaralými tradicemi a nahradit je něčím novým, báječným, o čemž toho ovšem stále ještě mnoho nevíme. To je však vždy namáhavý proces, a proto možná naše horlivost vše změnit a přeměnit má co do činění s chutí nalézt nějakou náhradu. Měli bychom ovšem skončit se znevažováním našich tradic, ale naopak je lépe a více využívat, přijmout jejich potenciál k dalšímu vývoji a nezdůrazňovat je jako kontrast ke všemu novému. Jinak riskujeme, že úplně ztratíme identitu a budeme jen jedním z řady aktérů ve vyhledávání digitalních informací a prostorem pro digitalní hry dětí a mládeže. Proto ne kafe, nebo Kafka, ale možnost číst si Kafku s hrnkem kafe.

Tradice je součástí průběžného vývoje. Jako příklad uvádí N. Jones vývoj různých jazyků. Jazyk se také vyvíjí, některá slova změní smysl, jiná úplně zmizí, nová slova vzniknou, přeloží se a podobně, ale podstata jazyka zůstává, je to stále například čeština a nezmění se na úplně jinou řeč. To mohu jako emigrant po více než 40 letech v cizině potvrdit. Česky mluví několik milionů lidí a čeština je stále spojena se specifickou historií českého národa.

Proto jsou potěšitelné i nové hlasy, jako píše Anina Rabe v Biblioteksbladet: „Vraťte nám knihovníky”. Přestože globální finanční krize nepostihla Švédsko v tak velké míře, poznamenala i knihovny sníženými rozpočty. Objevily se nové firmy, které v případě nedostatku personálu pronajímají knihovnám agenturní zaměstnance. Po třech dnech kurzu jsou tito lidé připraveni pracovat v knihovně. Copak se vše, co umíme, a všechny naše zkušenosti mohou vejít do třídenního kurzu? Zkušenosti a vzdělání jsou přece velice důležité a jedna věc je úplně jasná... Všichni, i ti, kteří nejvíce opovrhují našimi tradicemi, uznávají, že knihovníci mají a měli obrovské a aktuální znalosti. To je nutné stále opakovat a ukazovat. Tradice a nové trendy tedy nejsou v rozporu, naopak my se musíme naučit využívat oboje správným způsobem, a nikoli je ve jménu budoucnosti stavět proti sobě.