KATARÍNA HEČKOVÁ 263184@mail.muni.cz

Úvod

V České republice i na Slovensku proběhly v posledních letech reformy školství¹, v jejichž rámci byly upraveny i maturity z českého, resp. slovenského jazyka a literatury, přičemž nastaly změny u tzv. povinné četby² – čili knih, které mají být přečteny k zvládnutí maturitní zkoušky. Co se týče určení povinné četby, každý stát šel odlišnou cestou, kterou ve stručnosti představím.

Na Slovensku je v  celé republice stanoven jednotný seznam povinné literatury k maturitě, v jehož rámci má být přečteno 30 knih³. Tato díla jsou pevně daná, žák nemá možnost vybrat si ze seznamu pouze některá. Výběr těchto knih není podle mě nejšťastnější, hlavní problémy vidím především ve dvou věcech. Zaprvé zahraniční literaturu tvoří jenom pětina titulů. Zadruhé, dvě pětiny titulů, které mají být přečteny – ať domácí nebo zahraniční – vznikly před rokem 1900 a další víc než dvě pětiny před rokem 1990. Literatura po roce 1990 je zastoupena jen jedním slovenským titulem. Podrobnější rozdělení je v tabulce 1. Co se týče tematického zařazení těchto titulů, dvě pětiny tvoří próza, jednu čtvrtinu drama a jednu třetinu poezie. U poezie je zajímavé, že sem nebylo zařazeno ani jedno dílo ze světové tvorby.

V České republice mají žáci možnost vybrat si v rámci předmětu Český jazyk a literatura úroveň, v níž chtějí složit maturitní zkoušku. K lehčí úrovni je třeba přečíst 20 knih, k těžší 30.⁵ Tituly, které mají být přečteny, nejsou přesně určeny. Každá škola si musí vytvořit seznam knih a titulů6, které má žák přečíst. K nižší úrovni musí mít žák výběr minimálně ze 40 knih, k těžší má seznam obsahovat alespoň 105 knih. Tyto seznamy jsou rozčleněny do několika kategorií, přičemž žák musí přečíst urče­ný počet titulů z dané kategorie. Kvůli lepšímu přehledu uvádím tabulky 2 a 3.

Oba systémy mají svá pozitiva i negativa. V České republice je velmi dobrým řešením pro žáka možnost samostatného výběru z okruhu doporučených titulů. Určitě však bude záležet i na tom, jaká díla jim dá konkrétní škola na výběr. V tomto směru vidím pozitivum slovenského systému. Tituly jsou zadány centrálně, proto například v případě malé školy nebudou seznam připravovat jen dva či tři vyučující. Rovněž si myslím, že je dobré, když žáci znají seznamy titulů k maturitě hned od nástupu na střední školu tak, jak je to na Slovensku, a ne až k 30. září příslušného školního roku, v němž budou maturovat, jako v případě současného systému v České republice.

Výzkum

Cílem mého výzkumu bylo zjistit, jak dnešní středoškoláci na Slovensku a v České republice vnímají povinnou četbu, jestli jsou spokojeni s nabízenými tituly, jaký mají vztah ke knihám ve svém volném čase a jaké tituly a žánry upřednostňují. Existuje sice poměrně dostatek výzkumů mapujících četbu, ale na Slovensku a v České republice jsem nenašla žádný, který by se zaměřoval přímo na postoje středoškoláků k povinné četbě. Vzhledem k zavedeným státním maturitám v České republice a na Slovensku jsem si vybrala skupinu středoškoláků, kteří končí studium maturitní zkouškou.

Odpovědi jsem sesbírala prostřednictvím on-line dotazníku. Ten se skládal z 18 otázek, které byly rozděleny do tří hlavních částí. První se týkala vztahu respondenta k četbě, ve druhé části se nacházely otázky spojené s povinnou četbou a ve třetí se vztahovaly k respondentovi (škola, pohlaví, vzdělání rodičů). Odpovědi byly anonymní.

Výsledky byly vyhodnoceny na základě 109 vyplněných dotazníků. Na Slovensku se výzku­mu zúčastnilo 35 dívek a 22 chlapců, v České republice 39 dívek a 13 chlapců. Většina respondentů byla žáky gymnázií.

Pozitivním zjištěním bylo, že 45 % žáků uved­lo, že četba patří k jejich oblíbeným volnočasovým aktivitám, přičemž tuto možnost zvolilo téměř 70 % dívek. Dalších téměř 46 % žáků středních škol uvedlo, že si občas rádo něco přečte. Necelá desetina uvedla, že ve svém volném čase nečte, buď proto, že na čtení nemá čas (6,4 %), nebo že jednoduše nečte ráda (2,7 %). Oblíbenost žánrů je následující:

Celkově chlapci a dívky

1. Fantasy, sci-fi

2. Dobrodružné

3. Životopisy, cestopisy, deníky, vzpomínky

Dívky

1. Fantasy, sci-fi

2. Dívčí romány a love story

3. Dobrodružné romány

Chlapci

1. Fantasy, sci-fi

2. Dobrodružné

3. Životopisy, cestopisy, deníky, vzpomínky

V případě, že se do úvahy nebrala kategorie Dívčí romány a love story, pořadí prvních tří nejoblíbenějších žánrů by bylo stejné, na čtvrtém místě totiž u dívek skončila kategorie Životopisy, cestopisy, deníky, vzpomínky.⁹

Mezi nejoblíbenější autory středoškoláků se zařadili: J. R. R. Tolkien, D. Brown, E. M. Remarque, C. S. Lewis, P. Coelho, S. Meyer, J. K. Rowlingová, S. Larsson, Ch. Paolini, W. Shakespeare a M. E. Matkin¹⁰. Sedm z těchto autorů je současných a zároveň podle knižní předlohy pěti z nich byly natočeny i zná­mé filmy. Nedávno vznikly filmy i na motivy dvou starších autorů, konkrétně J. R. R. Tol­kiena a C. S. Lewise. Na motivy knih W. Shakespeara vzniklo v minulosti i v současnosti několik více či méně známých filmů.

Žáci středních škol si knihy vybírají nejčastěji na základě doporučení známých nebo na základě tematiky. Školu jako důležitější faktor při výběru knih uvedla jen jedna respondentka.

Další část dotazníku poukazovala na vztah středoškoláků k povinné četbě. Víc než 35 % studentů uvedlo, že čte přibližně třetinu zadané literatury a téměř desetina žáků nečte povinnou četbu vůbec.

Dále jsem chtěla zjistit, jaký vliv má záliba četby ve volném čase na povinnou četbu. Téměř čtvrtina středoškoláků, kteří považují čtení za jednu ze svých oblíbených volnočasových aktivit uvedla, že přečte všechnu zadanou povinnou literaturu, necelá třetina přečte většinu. Přibližně dvě pětiny z nich přečtou cca třetinu zadané povinné literatury. Ze středoškoláků, kteří si občas rádi něco přečtou, víc než dvě třetiny přečtou minimálně většinu povinné literatury. Víc než třetina z nich přečte asi 30 % povinné literatury, nebo ji nečte vůbec. Nejmé­ně čtenářů povinné literatury je mezi těmi, kteří nečtou vůbec. Že nečte vůbec, protože nemá čas, uvedlo sedm studentů. Tři napsali, že nečtou rádi. Z tohoto důvodu může být třetí a čtvr­tá část grafu číslo 2 zkreslující. Zájem o čtení ve volném čase tedy pozitivně ovlivňuje i množství přečtené povinné literatury. Potvrdil se mi zde ještě poznatek, který jsem postřehla během studia na střední škole. Zatímco studen­ti, kteří rádi četli, většinou přečetli i zadanou povinnou literaturu, ti, kteří ve volném čase nečetli, si požadované zápisky k zadanému titulu vypracovali z jiných zdrojů.

Další otázka se vztahovala na zmíněný způsob vytváření zápisků ze zadaných titulů.¹¹ Jenom desetina středoškoláků uvedla, že knihu přečte a při tvorbě zápisků nepoužívá jiné zdro­je. Další dvě třetiny žáků sice požadovaný titul přečtou, ale při tvorbě zápisků si vypomůžou jinými zdroji12. Jedna pětina studentů kni­hu vůbec nepřečte, jen si pomocí jiných zdrojů vytvoří zápisky.

Zjištění z otázky, kterou jsem zkoumala, jestli středoškoláky zadávání povinné četby motivuje i k dalšímu čtení, jsou zajímavá. Objevily se tady poměrně velké rozdíly mezi žáky z České republiky a ze Slovenska. Téměř třetina českých studentů si myslí, že povinná četba splňuje svou funkci a díky ní více čte. Tento názor s nimi sdílí jenom šestina slovenských žáků. Naopak, přibližně dvě pětiny slovenských studentů uvedly, že je povinná četba odrazuje hlav­ně kvůli výběru knih, které mají přečíst. Tuto možnost si ale zvolila jen jedna šestina českých studentů. Dvě pětiny slovenských a jedna třetina českých studentů mají k povinné četbě v podstatě neutrální postoj, zadané knihy sice přečtou, ale nebaví je a k dalšímu čtení je nemotivují, ani neodrazují.

V jedné otázce měli žáci možnost vyjádřit se, zda by přijali změnu koncepce povinné četby. Poměrně výrazně se lišily postoje slovenských a českých žáků. Téměř pětina českých středo­školáků, ale pouze jedna dvacetina slovenských studentů je spokojena se současnou koncepcí. Její změnu by přivítalo víc než čtyři pětiny slovenských a tři pětiny českých středoškoláků. V další z otázek, která byla otevřená, měli studenti možnost navrhnout změny v povinné četbě. Středoškoláci nejčastěji požadovali širší a různorodější výběr a více současných knih reflektujících dnešní problémy. Někteří studenti navrhovali jiné zpracování poznámek z povin­né četby, kde by mohli více vyjádřit svůj názor na dílo, a také mít možnost víc diskutovat na hodinách o přečteném, případně porovnat kniž­ní a filmovou verzi.

Pozitivní je, že téměř 90 % středoškoláků uvedlo, že je zaujala některá kniha z povinné četby. U slovenských studentů to byla díla E. M. Remarquea, W. Shakespeara a J. D. Salingera, žáky z České republiky pak W. Shakespeara a M. Kundery. Dalšími nejčastěji zmíněnými byli G. Orwel, K. Čapek, J. Steinbeck, H. Androniková, W. Styron a O. Wilde.

Závěr

Středoškoláci s ukončením studia maturitní zkouškou mají všeobecně pozitivní vztah k čet­bě, méně pozitivně ale vnímají současnou koncepci povinné literatury. Čeští žáci jsou s konceptem povinné četby spokojenější díky mož­nému výběru knih. Žáci z obou zemí uved­li, že by chtěli mít výběr z většího množství titulů, přičemž v tomto výběru by mělo mít zastoupení více žánrů a mělo by v něm být více současných spisovatelů. Z výzkumu rovněž vyplynulo, že studenti středních škol jsou při výběru knih poměrně často inspirováni i existující filmovou verzí.

Na základě výzkumu bych proto doporučila následující změny:

1. Měl by být sestaven seznam – společný pro celou republiku –, z něhož by si žáci mohli vybrat, které tituly si přečtou, podobně jako je to teď v České republice, ale na celonárodní úrovni.

2. Žáci by měli mít možnost navrhnout tituly, které by chtěli číst, a z nichž by na základě kvality navržených knih měl být sestaven seznam. V současnosti středoškoláky knihy z povinné četby neumějí zaujmout především z důvodu výběru titulů.

3. V seznamu by měla převládat díla napsaná v současnosti.

4. Větší zastoupení by měla mít díla světových autorů. Z výzkumu vyplynulo, že žáci upřednostňují zahraniční tvorbu před domácí, což je logické, protože světová literatura je rozsáhlejší než česká či slovenská.

5. V seznamu by měla převládat díla napsaná v současnosti a seznam by měl být minimálně každých pět let doplňován o nové knihy, které mezitím vyšly a o něž projevili adolescenti zájem. Mezi jedenáct nejoblíbenějších autorů středoškoláků se totiž zařadilo až sedm spisovatelů, jejichž díla nejsou starší deseti let.

6. Mělo by se přehodnotit samotné zpracování výpisků z přečtené knihy a následná diskuse o díle. V otevřených otázkách několik žáků projevilo touhu o knihách víc diskutovat, povídat si o přečteném.

7. V rámci povinné četby by žáci měli pracovat i s jinými metodami. Z jedenácti nejoblíbenějších knih středoškoláků až k osmi exi­stuje nová nebo populární filmová verze. V rámci rozvoje hledání souvislostí z rozličných zdrojů by žáci mohli porovnat filmovou verzi s knižní a zhodnotit, která se jim víc líbila, uvést rozdíly mezi oběma, a proč si myslí, že byly tyto změny provedeny.

8. Z klasické literatury by měly zůstat ty knihy, které žáci i teď označují za zajímavé. Taktéž by se měl přehodnotit výběr žánrů a měly by být upřednostněny ty, které žáci preferují. Seznámení s jinými žánry bych spíš řešila přečtením krátkých ukázek z čítanek.

Funkcí povinné četby není jen seznámení žáků s vývojem literatury, ale jedním z jejích hlavních cílů je podnítit studenty k dalšímu čtení. Dosáhnout se toho dá jedině tím, že knihy, které budou muset žáci přečíst, budou nejen literárně kvalitní, ale pro žáky i zajímavé. Proto by při výběru vhodné povinné literatury měli spolupracovat literární vědci, pedagogové z pra­xe, ale i samotní studenti.

HEČKOVÁ, Katarína.  Povinné čítanie na stredných školách a jeho súčasná koncepcia: Motivuje alebo odrádza od čítania? Brno, 2012. 73 s. Bakalárska diplomová práca. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav české literatury a knihovnictví. Kabinet informačních studií a knihovnictví. Vedoucí práce Prof. PhDr. Jiří Trávníček, M. A.

ODKAZY:

1) Na Slovensku (od roku 2005) i v České republice (od roku 2011) byly zavedeny tzv. státní maturity.

2) Za „povinnou četbu“ budu v článku považovat i čtení k maturitě.

3) Přesný seznam požadovaných autorů a děl: ŠTÁTNY PEDAGOGICKÝ ÚSTAV. Cieľové požiadavky na vedomosti a zručnosti maturantov zo slovenského jazyka a literatúry [on-line]. Bratislava, 2011 [cit. 2012-04-15]. Dostupné na: http://www.statpedu.sk/files/documents/katalog%20cielovych%20poziadaviek/slovensky_jazyk_cp.pdf.

Údaje o slovenských autorech a dílech jsem získala od: MIKULA, Valér a kol. Slovník slovenských spisovateľov. Druhé, preprac. a dopl. vyd. Bratislava: Kalligram, 2005. ISBN 80-714-9801-7

4) V tomto případě se nedá určit přesné období proto, že žák si může vybrat kterékoli dílo autora, přičemž jeho tvorba zasahuje do vícero období.

5) Informace o nové státní maturitě v České republice http://novamaturita.cz/.

6) Definitivní seznam nabídnutých děl musí škola zveřejnit nejpozději do 30. září příslušného školního roku.

7) Tabulky jsem vypracovala podle http://novamaturia.cz/.

8) Poezie, próza a drama musejí být zastoupeny alespoň jedním dílem.

9) Dalšími nabídnutými žánry byly detektivky, historické romány, poezie, naučné a jiné, případně měli žáci možnost dopsat i jiný žánr, který mají v oblibě.

10) Současný slovenský autor. Mezi své oblíbené autory ho zařadily jen dívky ze Slovenska.

11) Studenti si měli vybrat, jakým způsobem si nejčastěji zpracovávají zápisky.

12) Internet, spolužáci apod.

Do češtiny přeložila OLGA VAŠKOVÁ