Hlavní obsah stránky
SYLVA ŠIMSOVÁ ODPOVÍDÁ Z ANGLIE
Dotaz: Ubývá v Británii veřejných knihoven?
Odpověď: V rámci finančních omezení zavírají některé místní správy pobočky veřejných knihoven nebo omezují jejich činnost. Britský deník The Independent uveřejnil na titulní stránce článek s netypicky senzačním názvem, v němž použil slova „odstřel veřejných knihoven“. Ve stejnou dobu se psalo o rušení veřejných knihoven také v denících The Daily Telegraph a Daily Mirror (Morris N. Revealed: The full cost of the cull of public libraries. The Independent 31. 7. 2012; Mason, R.: One in ten libraries already closed or at risk says Labour, The Daily Telegraph 5. 8. 2012; Lyons J.: The end? 1 in 5 libraries threatened with closure due to cuts, Daily Mirror 31. 7. 2012).
Články vyvolal střet ministra kultury Eda Vaizeyho s opozicí během konference nazvané The Future for Library Services. Vaizey se snažil rozptýlit obavy z „epidemie“ zavírání knihoven. Kritizoval, že v masmediích se často udávají přehnané statistiky. Tvrdil, že ve skutečnosti pouze 157 knihoven a ne 600 bylo zavřeno nebo předáno dobrovolným pracovníkům. O dalších 225 se prý jedná.
Deník The Independent cituje statistiky z nezávislého blogu Public Libraries News (www.publiclibrariesnews.com), jehož autorem je Ian Anstice. Statistické informace tohoto blogu pocházejí z novinových zpráv a nejsou úplně přesné. Blog udává, že za poslední rok bylo zavřeno 57 budov a 53 pojízdných knihoven. Dobrovolníci převzali 46 knihoven. O dalších 221 budovách a 36 pojízdných knihovnách se jedná.
Citovaný přehnaný odhad o šesti stech knihovnách pochází z dokumentu, kterým knihovnická asociace CILIP reagovala na vládní finanční plány v únoru 2011. Asociace tehdy žádala ministra kultury, aby zasáhl, kdyby místní správy neplnily svou povinnost určenou v zákoně z roku 1964 o veřejných knihovnách (www.cilip.org.uk/news-media/Pages/news110207.aspx).
Zavírání knihoven už vedlo k protestům. Některé jsou jen místní, například jednu malou pobočku blízko mého bydliště zachránily protesty čtenářů. Internetová stránka Voices for the Library poskytuje rady, jak protestovat (http://www.voicesforthelibrary.org.uk/wordpress/).
Jedním z možných řešení je převedení knihovny do péče dobrovolníků. Knihovny, které spravují dobrovolní pracovníci, však nebudí důvěru mezi knihovníky. Úroveň služeb, které dobrovolníci poskytují, obvykle neodpovídá profesním zásadám. Aby se udržela přijatelná úroveň, ministerstvo vydalo pomůcku pro organizování dobrovolných knihoven (communityknowledgehub.org.uk/sites/default/files/community_manage_libraries_report_mla.pdf).
Ubývání veřejných knihoven není způsobeno pouze nedostatkem financí. Jde o širší společenské změny – snižování vzdělanosti, používání nových medií, úpadek četby.
Veřejné knihovny v Britanii bývaly pilířem lidové vzdělanosti. Vzpomínám si, jak v jedné pobočce na sídlišti trávívaly čas děti z rodin, které by se dnes označovaly za problémové. Jednu z dívek jsem o několik let později zahlédla mezi studenty kurzu pro asistenty v knihovnách. Maturitu asi neudělala, knihovnicí se nestala, ale chápala potěšení, které poskytuje četba.
Dnes by se asi ta malá knihovna na sídlišti stala kandidátkou na zavření a děti, které na sídlišti žijí, by ztratily možnost rozšířit si obzory vědění.