LADISLAV SEDLÁK sedlak@kerio.com

Březnovým podvečerem se mihl stín. Podlouh­lé chlupaté tělíčko proletělo příšeřím a tlapky zašátraly podél chladné stěny. Pak se do kabelu zakously ostré zoubky. Vteřinu na to prořízlo vzduch nabroušené houkání sirény. Kuna se dobře bavila. Vyšplhala se na okenní římsu a spokojeně sledovala povyk, který nastal v do­mě.

Vedoucí knihovny naťukala kód na ovládacím panelu. Několik marných pokusů, protivné halekání bezpečnostního systému neustávalo. Už však nebyl čas. Do dětského oddělení knihovny na krásném horažďovickém nádvoří mířily v napjatém očekávání první děti. Kuna se za oknem podrbala v kožíšku a zbystřila sluch. Noc byla obtěžkána magickou silou příběhů. Děti v knihovně s úsměvem na tváři poslouchaly příběhy čtené z knížky Miloše Krato­chvíla. Pak přišlo další kouzlo. Aniž by byl pan spisovatel osobně přítomný, děti i dospělí s ním přesto dlouze rozmlouvali pomocí malé černé krabičky. Popřál jim krásnou dobrodružnou noc a oni jemu pevnější zdraví. Magie.

Malí hrdinové se sesedli kolem stolů a s nádhernými obrazy na kartách v rukou se jali popustit uzdu fantazii. Hra Dixit jim šla náramně. Podle umístění se rozdělili do družstev. Cesta za pokladem mohla začít. Všichni si poslechli příběh o otavských perlách, které Horažďovice proslavily. A pak už se jednotlivé týmy mohly samy vydat na lov perlorodek. Po rozluštění hádanky zjistily, ve kterých dětských knížkách perlotvorné škeble přežívají. Když se z vod čarokrásných knih podařilo vylovit všechny mlže, stačilo už jen přijít na tajný kód, podle kterého se perly navlékají na náhrdelník. Šperk dovedl děti k mapě. Mapa jim ukázala cestu ke starodávnému pokladu, který se zjevuje jen jednou do roka, o andersenovské noci.

Děti se oblékly a vyrazily do noci hledat další indicie, které je dovedou až k vytouženému cíli. Kuna opustila okenní parapeta bystrýma očkama sledovala dobrodruhy v akci. Bylo to jak v napínavém filmu. Nebo knížce. Na cestě k pokladu se zjevovali duchové. Nebyli zlí, jen tak trochu ztracení. Někteří dětem pomáhali, jiní mluvili starodávnou řečí. Duch zneuznaného potulného trubadúra si například usmyslil, že dokud mu nebude věnována náležitá pozornost, schodiště vedoucí k truhlici neuvolní. Každé skupince tak zahrál pravdivou píseň o tom, jak se v Horažďovicích kdysi dávno začaly chovat perlorodky. A když ho neodehnal potlesk, musely děti použít kouzlo pro zaříkání ducha, které naštěstí znaly z Kratochvílových knížek.

Pak už byla cesta volná. Vyžadovalo ale hod­ně odvahy vstoupit do temné věže. Zvládli to všichni a zaslouženě si odnesli odměnu. V knihovně se pak odvážlivci ještě zúčastnili soutěžního klání v přednesu úžasných básní Miloše Kratochvíla. A pak se děti mezi policemi plnými knih zavrtaly do spacáků a dlouho si vyprávěly zážitky z vydařené noci, než jim víčka ztěžkla a sny otevřely bránu do dalších pohádkových krajin.

Kuna se zachumlala do klubíčka. Taky by si přála být dětským mládětem. Pak jí došlo, že houkající alarm už někdo dávno vypnul. Za pár hodin tu bude ráno, pomyslela si a v tichu se odplížila na lov, než se vrátí zpět do svého pelechu.

Foto archiv knihovny