VĚRA ONDŘICHOVÁ vera.ondrichova@gmail.com

Pavle Randákové je pětadvacet let a žije na Bali. Pracuje ale na dálku pro organizaci Czechitas v Praze, která seznamuje ženy, dívky a děti se světem informačních technologií. Na letošní pražské konferenci Do černého vystoupila s příspěvkem o programování a robotice v knihovnách. Požádala jsem ji o rozhovor.

Jak tvoje téma zaujalo účastníky konference?

Konference se věnovala kreativitě, což mi tematicky hodně nahrálo, a zdá se, že knihovníci byli nadšení. Mnoho z nich hledá nový program, který by bylo vhodné do knihoven zařadit. Chtějí zaujmout děti a snaží se pomoci jim vytvořit návyk trávit v knihovně čas. Takže když jsem řekla, že v rámci projektu Akademie programování mimo jiné školíme dospělé, jak učit děti programovat, usmívali se a dodatečně se přihlásili na odpolední workshop, kde jsme si trochu toho programování vyzkoušeli.

Je podle vás knihovna místem, kam robotika nebo programování patří? Celá tisíciletí knihovně přece stačilo být knihovnou… 

Knihovny miluju, ale mám pocit, že by se měly transformovat. Doteď se tam chodilo hlavně za knížkami, to je pravda. Ale ve světě, kde existují elektronické knížky a audioknížky, takže mohu mít novou knížku doma během pěti minut a audioknížku poslouchat ve vlaku nebo při řízení auta, je na čase, aby knihovny nesly ještě jinou hodnotu.

Co třeba pomoc s orientací v knihách či informacích? Knihovník umí doporučit něco ke čtení nebo studiu…

To je super služba! Ale knihovny by se mohly stát opravdovými centry vzdělávání dostupnými pro každého. Dneska je velkým tématem digitální gramotnost. Patří do ní schopnost pracovat se zdroji, poznat, zda je zdroj relevantní, nebo ne. To by mohly vyučovat knihovny. Ale patří sem třeba kritické myšlení. A podle mě také základy programování. Dřív děti ve volném čase chodily ven nebo do knihovny. Dnes chodí do nákupního centra. Tam chybí přidaná hodnota. V knihovně být může. Vidím knihovnu, kde knihovníci znají a ovládají technické hračky a ukazují dětem a mladým lidem různé cesty k prohloubení zájmu nebo dalšímu vzdělávání.

Je ale reálné, aby se knihovníci k tomu, co dělají, naučili něco úplně nového? Tedy provázet děti světem technologií a techniky?

Knihovníci mohou začít tam, kde jim to bude pohodlné a příjemné. Abyste dovedli děti a jejich rodiče zaujmout pro techniku nebo informatiku, nemusíte v tom být profík. Vyberte si jeden směr, jednu cestu, absolvujte kurz, naučte se a přineste do knihovny něco nového. Jednu novou věc. To stačí. Nepotřebujeme, abyste v knihovnách vychovávali programátory. Stačí, když budete umět hravě a dobře vysvětlit základy a zaujmout. A pak ukázat cestu, kudy dál.

Dobře. Předpokládejme, že mně hračky-roboti přijdou jako správná volba pro moji knihovnu, co dál?

Dejme tomu, že jste byla na konferenci Do černého, bavila vás moje přednáška, stavila jste se na workshopu a teď se do toho chcete pustit. Výborným začátkem jsou Ozoboti*. Jsou nejlevnější, je k nim spousta zdrojů v češtině. Koupíte Ozobota, prostudujete si k němu něco, projdete si všechny lekce, porozumíte základům robotiky. Naučíte se – třeba doma s celou rodinou – programovat Ozoboty online a offline.

Konkrétněji, prosím. Jak na to?

Ozoboti se vyrábí ve dvou typech. Malý stojí zhruba 1600 Kč, větší 3500. Koupíte dva kusy. Máte-li v knihovně tablety, super, nemáte-li, nevadí. Ozobota můžete programovat pomocí počítače, a ten už v knihovně zpravidla je. U Ozobota se ale začíná offline. Ozobot je naučený číst čáru, jet po ní. Vezmete tlusté fixy a malujete, Ozobot sleduje čáru. Pak se rozhodnete, že má dělat i jiné věci. Podíváte se, jak fungují barevné kódy. Zjistíte, že když Ozobot sleduje čáru a narazí na barevný kód – čili čára přestane být jednobarevná, ale je tam nějaká kombinace barevných čtverců –, pozná, že se po něm něco chce. Zastaví se. Zatočí se. Zpomalí. Obrátí se. Zrychlí. Postupně tedy můžete vymýšlet stále komplikovanější zadání.

Jak to vypadá?

Můžete vyprávět pohádky. Jeden Ozobot je Karkulka a jeden vlk. Naprogramujte je – stále jen pomocí fixek – tak, aby každý vyšel z jiného místa, Karkulka se zastavila a trhala kytičky, vlk k ní přišel, obešel ji a pak se vydal napřed do chaloupky. Karkulka s nějakým zpožděním vyrazí za ním.

Zvládnu i programování Ozobota v počítači?

Zvládnete! Používá se na to aplikace Ozoblockly na webu ozobot.com, grafický programovací jazyk. Nepíšete příkazy, ale taháte si je předpřipravené za sebe a upravujete proměnné. Všechny děti interaktivní hračky milují. Líbí se jim, že se chovají jako malá zvířátka. Jeden typ Ozobota umí třeba sledovat prst, co se před ním pohybuje po ploše. To je pro malé děti fascinující!

Dobrá, Ozobota jsem zvládla, doma si s ním hrajeme. Co dál? A co konkrétně nabídnout uživatelům knihovny?

Lze připravit začátečnický kroužek, který má čtyři dvouhodinové lekce. Na první lekci se seznámíte s Ozobotem, ukážete si, co umí. Nejprve budete dělat čáry fixem, vodit Ozobota podle barevných kódů. Na druhé lekci přilepíte Ozobotovi radlici a dáte mu za úkol odklidit kostky lega do skladu. V třetí lekci si zkusíte sehrát s dvěma Ozoboty pohádku. Vyprávění příběhů je perfektní aktivita. Děti trénují stejné nebo podobné věci, ale s každým novým příběhem je to víc baví a líp si to pamatují. Na čtvrté hodině už bychom zapnuli tablety nebo počítač a dostali se dál. Kromě Ozobotů se dají zkoušet úlohy z Hour of Code (code.org) nebo Lightbot (lightbot.com) nebo začít programovat ve Scratchi (scratch.mit.edu). Scratch umí i česky a má variantu Scratch Junior pro nejmenší. Tam jsou jen symboly, není třeba umět číst. Možností je mnoho a kolem každé je aktivní komunita, která sdílí úlohy, rady a nápady do výuky. Český web k Ozobotům najdete na stránce ozoboti.cz.

Proč má smysl ukazovat malým dětem hravou informatiku?

Protože se jim to – i vám – v životě hodí. Naučíte se rozfázovat úkoly na drobnější a ulehčovat si práci. Programátoři nechtějí dělat opakované činnosti, chtějí si to usnadnit, proto třeba používají cykly. Jednou něco vymyslíš, možná bude pracné přijít na to, jak problém vyřešit. Ale pak se to milionkrát „udělá“ samo.

To zní jako dovednosti, které by měla zajišťovat škola...

Ano. Školní informatika, když se dělá dobře, je zábavná a krásná. Jen to není realita většiny českých škol. Nicméně brzy se to ve školách začne měnit a školy budou hledat pomocnou ruku. A rády zjistí, že knihovny jsou schopné pomoci, že mají kvalitní lektory a mohou školit učitele prvního stupně v tom, jaké roboty koupit, jak je používat a jak postavit výuku tak, aby se děti naučily, co potřebují.

Co mám teď udělat? Zajímá mě to, ale nejsem si jistá, zda to zvládnu. Nabídněte mi nějakou jasnou cestu.

Sledujte Facebook nebo web Czechitas a přihlaste se na některý z našich kurzů či akcí. Nachystali jsme kurz edukační robotiky pro kohokoli. Užitečné tipy na akce nebo zdroje informací jsou na Facebooku ve skupině Učíme informatiku. Dále můžete prozkoumat code.org, ozoboti.cz, scratch.mit.edu. Letos se chystáme připravit úvod do Ozobotů, tutoriál ke stažení v PDF. To je další možnost, ze které se dá vyjít.

Dobře. A co potom, když mě to chytne?

Ideální je stát se členem komunity. Motivujeme učitele, aby sdíleli svoje přípravy na hodiny informatiky. Stejně to může fungovat mezi knihovníky. Jeden knihovník bude mít pět příprav na kroužek Ozobotů, nasdílí je ostatním a bude mít najednou k dispozici sto skvěle připravených materiálů od ostatních. Můžete na Facebooku založit stránku a tam si pomáhat, občas se sejít a pozvat si nějakého lektora, který vás něco naučí nebo vám ukáže nové možnosti.

Kurz Ozoboti pro knihovníky

Máte-li zájem o jednodenní kurz Ozobotů pro knihovníky, můžeme se ho pokusit zajistit. Potřebujeme znát váš zájem, a proto napište autorce na e-mail: vera.ondrichova@gmail.com.

* Pozn. red.: miniaturní robot a zároveň didaktická pomůcka a interaktivní hračka, která rozvíjí kreativitu a logické myšlení