Dotaz: Kde se v Británii dají nalézt informace o českých dějinách a kultuře?

Odpověď: Už několik let dostávám dotazy, které se týkají britských pramenů o českých dějinách a kultuře. Pokusím se krátce shrnout své zkušenosti.

Největší sbírky české a slovenské tištěné literatury jsou v British Library a v knihovně School of Slavonic and East European Studies (www.bl.uk, www.ssees.ucl.ac.uk-library).

British Library, původně knihovna Britského muzea, sbírala systematicky českou literaturu už od druhé poloviny devatenáctého století – knihy vydané doma i v zahraničí. V novinovém oddělení British Library jsou české noviny, například Lidovky už od roku 1893. Ve zvukovém oddělení je poměrně málo českých záznamů, ale najdou se tam zajímavosti, jako je třeba hra Jana Masaryka na piano nebo hlas předválečného politika Rudolfa Bechyně. Ve zvukových záznamech orální historie jsou uloženy vzpomínky dvou českých lékařů – Dr. Josefiny Bruegelové a Dr. Fredericka Barbera. V oddělení rukopisů je fond sociálního demokrata Blažeje Vilíma.

School of Slavonic and East European Studies bude za tři roky slavit sto let od svého založení, kterého se zúčastnil Tomáš G. Masaryk. Vedle sbírky knih pro studenty a badatele školy, která spadá pod University College London, má knihovna také sbírku rukopisů, mimo jiné vzpomínky exilových politiků, například Josefa Kosiny nebo Karla Lisického.

Oxfrodská univerzita měla od samého počátku kontakt s Univerzitou Karlovou v Praze. Anna Lucemburská, žena Richarda II. zvaná „The Queen of Bohemia“, přivezla ve své družině skupinu učenců z Univerzity Karlovy, která přispěla ke sbratření těchto dvou institucí. Díky tomu mohli na začátku druhé světové války medikové z UK urychleně dostudovat v Oxfordu.

Britské historické dokumenty z moderní doby se nacházejí v National Archives v Kew na okraji Londýna (www.nationalarchives.gov.uk). Dokumenty ministerstva zahraničí, které se týkají Československa, jsou k nalezení pod signaturou FO 371 a dokumenty ministerstva vnitra o uprchlících z roku 1939 jsou označeny HO 294.

Dokumenty z válečného a poválečného období jsou také v Churchill Archive, v Cambridgi (www.chu.cam.ac.uk-archives). Je zde fond českých politiků Karla Maiwalda, Blažeje Vilíma a Jana Svobody. Také korespondence z posledních let Olgy Masarykové.

Rejstřík k archivním dokumentům pro celou Británii se nazývá National Register of Archives  (www.nationalarchives.gov.uk/nra/default.asp). Odkazy na dokumenty českých exulantů se v něm těžko najdou, protože rejstřík zahrnuje pouze „důležité“ osoby.

Některé dotazy, které dostávám, se týkají genealogie, často osudu exulantů a jejich potomků. Výhoda britského systému je, že informace ze sčítání lidu jsou zpřístupňovány veřejnosti po 100 letech a záznamy o narození, svatbě a úmrtí jsou otevřeny stále bez omezení. Navíc je možno za poplatek obdržet kopii poslední vůle v badatelně úřadu, kde se vůle projednávají.

Informace, které se týkají českých dějin, jsou roztroušeny po celé Británii. Uvedu jen několik příkladů: National Portrait Gallery má několik portrétů Václava Hollara, jeho dílo je v Britském muzeu. Ve skotském městě Aberdeen je kříž na místě, kde byl upálen český husita Pavel Kravař. Korespondence Komenského se Samuelem Hartlibem je uložena v archivu University of Sheffield.

Zkušenosti s dotazy mne přesvědčily, že v Británii je silný zájem o české dějiny a kulturu, a že po mnoho století docházelo k pravidelným výměnám.

V letošním seznamu kandidátů na Carnegie a Greenaway cenu za dětskou literaturu jsem zahlédla autora, jehož jméno na titulní stránce má háček nad písmenem „c“ (www.carnegiegreenaway.org.uk/greenaway/current_shortlist.php). Jmenuje se Petr Horáček a je znám jako anglický spisovatel knih pro děti. Přála bych mu, aby tu cenu dostal a stal se tak dalším mostem mezi oběma zeměmi.