Dotaz: Odkud pochází zvyk líbat se 1. května a má se prvomájový polibek odehrát pod rozkvetlým stromem či břízou, případně i pod jinými stromy podle krajových odlišností?

(Kategorie dotazu: Antropologie, etnografie, datum zadání dotazu: 18. 4. 2011)

Odpověď:

Uvedené téma je často zmiňováno, protože lidem je tento čas příjemný, těší se na jaro a na vše, co s ním souvisí. V Praze každoročně na 1. máje velké množství lidí proudí na Petřín k soše K. H. Máchy, aby uctili památku autora Máje.

Venuše, bohyně lásky, jara, štěstí a milostné poezie zřejmě inspirovala Máchu k napsání veršů Byl pozdní večer, první máj. Večerní máj, byl lásky čas...

Dlouhou řadu let se traduje, že pokud žena nebude na 1. máje políbena pod rozkvetlou třešní, do roka uschne. Tuto tradici zmiňuje i následující odkaz http://pribramsky.denik.cz/zpravy_region/libanka2009 0428.html, ze kterého vybíráme. Líbání na prvního máje pod rozkvetlým stromem není příliš starou zvyk­lostí. Podle tradice prvomájové políbení zaručí, že žena v dalším roce neuschne. Alespoň takové je povědomí o prvním máji mezi většinou lidí. Názory se ale rozcházejí například v tom, jestli je nejvhodnějším stromem rozkvetlá třešeň nebo jabloň. Také pozadí vzniku tradice není vůbec jasné.

„Nikde jsem nenašla, kdy tato tradice vznikla. V lidové kultuře se zmínky o tomto zvyku vůbec nevyskytují, takže může být starý tak sto let a pravděpodobně přišel z městského prostředí,“ řekla etnografka Klára Posekaná z Hornického muzea Příbram. Symbolika zvyku by se podle K. Posekané dala odvodit tak, že strom, který kvete, je připraven k plození. „Plození je zasvěcen také květen, známý i jako lásky čas…“

Pod jakým stromem se lidé mají v máji políbit, není zcela jasné. Většinou se říká, že pod rozkvetlou třešní, ale někomu stačí jakýkoliv rozkvetlý strom. „Osobně si myslím, že by se to mohlo lišit podle toho, v jakém kraji a nadmořské výšce člověk zrovna je. Třešně a jabloně rozkvetou totiž v trochu jiném období, a tak je možné, že si to lidé uzpůsobili prostě podle toho, co jim doma na prvního máje kvete,“ doplnila K. Posekaná.

Různé zdroje uvádějí celkem shodně, že pokud se dívka prvomájového polibku nedočká, znamená to u ní uschnutí, bude se jí špatně dařit a nebude mít naději na brzkou lásku. Zvyk má patrně také určitou souvislost s básníkem Máchou a Petřínem. V dnešní době se tato tradice stala námětem pro různé akce, kdy se lidé snaží pokořit rekord v počtu líbajících se párů.

Doporučujeme vám několik knih, kde se o tradici hovoří. Není zde ale nikde uvedeno, kdy vznikla nebo odkud pochází:

KUKAL, Petr, VINDUŠKA, Jan. Hovory a hrátky se zvyky a svátky. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-696-4. s. 46–47: „Možná vás to překvapí, ale kde se vzal zvyk líbat se na 1. máje pod rozkvetlými stromy, se vlastně s jistotou neví. Je možné, že polibek byl odměnou dívky chlapci, který jí postavil v noci na 1. máje před domem májku… Proto se dodnes v některých oblastech líbají páry ne pod třešní nebo jabloní, ale pod břízou, protože májky byly právě z břízek.“

ŽLÁBKOVÁ, Ludmila. Stojí buk vprostřed luk. Život na venkově a lidové zvyky na Královéhradecku v průběhu roku. Hradec Králové: Balustráda, 2009. ISBN 978-80-87172-03-2. s. 44: „Na květen se lidé těšívali i v minulosti, kdy ještě májové svátky neexistovaly. První květen byl tehdy slovy básníka zejména ˈlásky časˈ. Dodnes se udržel zvyk políbit se na prvního máje pod rozkvetlou třešní.“

TRNKOVÁ, Klára. Devatero kvítí a jarní a letní obyčeje naší babičky. Praha: STUDIO Trnka, 2010. ISBN 978-80-87209-52-3. s. 25: „V našich krajích se traduje, že každá dívka musí být na prvního máje políbena pod rozkvetlým stromem, jinak do roka uschne.“

LANGHAMMEROVÁ, Jiřina. Lidové zvyky výroční obyčeje z Čech a Moravy. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. ISBN 80-7106-525-0. s. 117: „Samotný první květen byl záležitostí mládeže… Láska v máji a jeho prvním dni má své místo nejen v tradicích venkova. V městské a hlavně studentské společnosti má svou nezastupitelnou roli milostná romantika oslavovaná poezií, především v duchu nesmrtelného Máchova Máje… V tuto noc chodí zamilované páry k jeho soše na pražském Petříně, zde se zpívá, hraje a samozřejmě zde nechybějí tradiční polibky pod rozkvetlými stromy, aby jim láska vydržela a byla celý rok krásná, obrazně řešeno, ˈaby neuschlaˈ.“