Bilance vydávání knih v ČR za rok 2011

STRUKTURA KNIŽNÍ PRODUKCE A PŘEKLADY, CENOVÁ POLITIKA

JAROSLAV CÍSAŘ jaroslav.cisar@mlp.cz

Jak už bylo zmíněno v předchozích částech, fakta o vydávání knih v ČR za rok 2011 svědčí o rekordním počtu vydaných titulů knih v tištěné podobě (viz Čtenář, 64, 2012, č. 4, s. 139–144; první část o e-knihách č. 3, s. 90–93). Rok 2011 je však i dokladem toho, že byl překonán rekordní počet vydaných překladů, ke kterému došlo v roce 2010. Závěrečná část příspěvku o bilanci vydávání knih v ČR v uplynulém roce je zaměřena především na strukturu knižní produkc­e, také blíže analyzuje vydané překlady a hodnotí cenovou politiku v souvislosti se zvyšováním DPH na knihy.

Struktura české knižní produkce

V roce 2011 představovaly novinky, tj. nově vydané tituly knih bez ohledu na to, zda se jedná o původní české dílo nebo překlad, téměř 89 % celkové produkce vydavatelských subjektů ČR; v absolutních číslech to představuje 16 886 titulů z celkového počtu 18 985. V daném případě tento ukazatel nijak výrazně nevybočuje z trendu předchozích let. Zúžíme-li ho pouze na díla české provenience, pak se na celkové roční knižní produkci podílí domácí tvorba téměř ze 66 %, v absolutních číslech to představuje 12 471 titulů.

V roce 2011 opět rekordně vzrostl počet vydaných překladů [viz TABULKA II]. V absolutních číslech to znamená 6514 titulů oproti 6044 z předchozího roku. Toto zvýšení představovalo téměř 8 % ve srovnání s rokem 2010. Překlady v minulém roce tvořily opět více než třetinu (34,3 %) celkové knižní produkce České republiky. Tento stav zůstal zhruba stejný ve srovnání s rokem předchozím. Pouze se nepa­trně snížil podíl na celkové roční titulové produkci.

U českých vydavatelských subjektů převažují za rok 2011 opět knihy v češtině, a to z téměř 86 %. Dalších 1276 titulů vyšlo v češtině s podílem jiného jazyka a 159 vícejazyčných publikací; v posledním případě se jedná ve srovnání s rokem 2010 o pětinový pokles.

V cizojazyčné knižní produkci českých nakladatelských domů znovu výrazně dominovala angličtina (779 titulů) před slovenštinou (272) a s odstupem před němčinou (93); na dalších pomyslných příčkách se umístily ruština (43 titulů), polština (28) a francouzština společně se španělštinou (po 18 titulech). Podíl neperiodických publikací, které u nás vyšly v roce 2011 v angličtině, opět činil – jako v předchozím roce – 4 % celkové knižní produkce České republiky. Ve sledovaném období zde vyšly knihy v dalších 23 jazycích (např. včetně 11 titulů v esperantu, pět v korejštině, dva v arabštině, maďarštině, nizozemštině nebo ukrajinštině).

Rekordní počet vydaných titulů beletrie a dět­ské literatury se také promítl do podílu na celkové knižní produkci ČR za rok 2011. V případě krásné literatury se tento podíl zvýšil na více než 27 % (nárůst zhruba o procento v porovnání s rokem 2010). Podíl objemu beletristických publikací na celkové české knižní produkci je ve srovnání se strukturou produkce ostatních členských zemí EU, a to zvláště těch „starých“ s vyspělou knižní kulturou, nadprůměrný. V tomto segmentu došlo téměř ke skokovému nárůstu: o 697 titulů, což představuje oproti předchozímu roku téměř 16% zvýšení.

Podíl dětské literatury na celkové české kniž­ní produkci představoval loni 8,3 %. Ve srovná­ní s rokem 2010 to znamená nárůst o pouhé desetiny procenta (tehdy činil necelých 8 %). Ovšem i zde se jedná o rekordní počet vydaných titulů 1569, což je o 233 více, než tomu bylo v předchozím roce. I když v případě učebnic a vysokoškolských skript došlo ve srovnání s předchozím rokem také k nárůstu počtu vydaných titulů, rekordní produkce z let 2007–2008 nebyla překonána. Učebnice a vysokoškolská skripta se na loňské úhrnné knižní produkci České republiky podílely 8,4 %, což je zhruba stejná úroveň jako v roce 2010. [viz TABULKA I].

Překlady

Podíl počtu vydaných překladů na celkovém objemu české knižní produkce přesáhl v roce 2011 o něco málo třetinu, tj. tvořil 34,3% podíl. Oproti roku 2010 se však zhruba o procento snížil (tehdy činil 35,4 %), i když absolutně došlo k nárůstu vydaných titulů cca o 500 a v procentuálním vyjádření tedy o téměř 8 %, což převýšilo i dynamiku z předchozího období (2009/2010) [viz TABULKA II]. Tato skutečnost Českou republiku stále řadí mezi přední země na světě, kde překlady tvoří velký a významný podíl na celkové knižní produkci, což vyplývá z charakteru našeho „nesvětového“ jazyka. Vydáváním překladů, které má u nás již dlouhou tradici (některá základní díla světové literatury už vyšla v několika překladech, např. Shakespeare minimálně ve třech), jsme tak v ČR stále nerezignovali na potřebné a prospěšné otevírání dveří i do jiných jazykových kultur.

Čeští nakladatelé nabídli v roce 2011 svým čtenářům překlady ze 44 jazyků, a to i z některých u nás vzácně frekventovaných, jakými je bengálština, bosenština, sanskrt, somálština nebo vlámština. I tato jazyková škála za posled­ní roky narůstá a dosáhla tím rekordní úrovně; v roce 2010 vyšly překlady ze 42 jazy­ků, v roce 2009 ze 39. Naštěstí se u nás rozhodně neujala praxe, kdy se literární díla překládají zprostředkovaně, a to překladem pře­kladu do některého světového jazyka. Tohle už však v několika případech v minulosti postihlo v zahraničí českou literaturu…

Trojlístek jazyků, ze kterých se v České republice nejvíce překládá, je již od roku 1990 stabilní. Opět výrazně dominovala angličtina, na kterou připadla polovina všech vydaných překladů (50,3 %). Své pozice si v loňském roce s výrazným odstupem od dalších jazyků udržela i němčina. Třetí byly opět překlady z francouzštiny, i když zde zaznamenáváme ve srovnání s rokem 2010, rekordním co do počtu překladů z francouzštiny, výrazný pokles téměř o polovinu. Místo mezi nejpřekládanějšími jazy­ky u nás si udržela italština, polština i ruština. V případě španělštiny došlo opět ke skokovému nárůstu po skokovém poklesu v roce 2010. Ale v daném případě je nutné zdůraznit, že mezi překlady ze španělštiny nepatří pouze překlady literatury Španělska.

K největšímu poklesu vydaných překladových titulů, téměř o 40 %, došlo tentokrát u slovenštiny. Že by se už konečně prolomil ostych českých čtenářů před četbou slovenské literatury v originále? Praxe je zatím v daném případě víceméně jednosměrná – slovenští čtenáři vždy četli české knihy bez problémů. Ovlivněno to ovšem může být i skutečností, že nakladatelští pracovníci z ČR tentokrát jen nenalezli dostatek silných titulů ze slovenské knižní produkce pro český trh…

V knižní produkci České republiky za rok 2011 jsou velmi silně zastoupeny zvláště překlady ze skandinávských jazyků. Souvisí to zřej­mě s narůstající oblibou detektivek ze Skan­dinávie nejen u nás, kterou ještě posilují jejich filmové adaptace. Stieg Larsson a jeho kolegové ze země tří korunek nejspíše způsobili, že překladům ze skandinávských jazyků vévodí švédština (v závorce je pro porovnání uvedena kvantifikace za rok 2010) se 37 vydanými díly (32); následuje norština – 18 (11), finština – 8 (9), dánština – 8 (3) a islandština – 7 (3).

Nizozemština, která u nás v posledních letech patřila stabilně mezi deset nejpřekládanějších jazyků, si tentokrát výrazně pohoršila. V roce 2011 vyšlo pouze 12 překladů, což je ve srovnání s rokem předchozím zhruba čtvrtina (2010: 45 vydaných překladů). V pomyslném žebříčku nejpřekládanějších jazyků se tak propadla až na 15. místo. Trend postupného poklesu počtu překladů pokračoval u maďarštiny: z 20 v roce 2009, 12 v roce 2010 až na 7 v  roce loňském. Mezi nejpřekládanější jazyky u nás poprvé patří arabština; vyšlo 13 překladů – kvantitativně tak předstihla i počet překladů z portugalštiny (11) a řečtiny (10). Narostl i počet překladů z japonštiny, a to na 26 titulů.

Postavení nejpřekládanějšího slovanského jazyka si v ČR v roce 2011 opět udržela slovenština, byť – jak už bylo zmíněno – došlo k výraznému poklesu vydaných titulů. Své pozice si v zásadě udržela i ruština, která společně se slovenštinou a polštinou patří stabilně k trojlístku slovanských jazyků, ze kterých se  u nás nejvíce překládá.

Ačkoli se z ostatních slovanských jazyků dlouhodobě překládá nepoměrně méně (počet překladů byl v posledních letech v zásadě konstantní – vždy vyšlo zhruba jen kolem 20 titulů, ale v roce 2010 už jejich počet narostl na 36), loňský rok se v tomto směru stal doslova přelomovým. Jen ze slovinštiny se na našich knižních pultech objevilo 21 překladů; v předchozím roce pouze 6! Připočteme-li k tomu ještě 6 překladů z chorvatštiny (7 v r. 2010), 4 ze srbštiny (9), 3 z lužické srbštiny (3), 3 z ukrajinštiny (8) a po jednom z bulharštiny (3), běloruštiny a bosenštiny, napočítáme za rok 2011 rekordní počet 40 titulů, které byly přeloženy z ostatních slovanských jazyků.

DPH a cenová politika

Plánovaná reforma daní v ČR, jejíž součástí je i avizované cílové zavedení jednotné sazby DPH, loni značně pobouřila kulturní veřejnost i samotné nakladatele. Největší ohlas si získala Výzva na obranu knih, kterou vyhlásil Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN). Postupně se pod ni podepsalo více než 160 000 signatářů, než byla k 31. 12. 2011 uzavřena. Profesní organizace nakladatelů evidovala zhru­ba třetinu podpisů na podpisových arších, zbytek prostřednictvím internetu. Vláda nakonec přistoupila na dvoustupňové zvyšování DPH; od roku 2012 na sníženou sazbu ve výši 14 % a od roku 2013 na jednotnou sazbu 17,5 %. Ovšem i toto řešení stále vyvolávalo v roce 2011 mezi vydavateli a kulturní veřejností řadu protestních akcí. Nakladatelé argumentují tím, že skokové navýšení DPH bude mít fatální vliv na pokles produkce knih a snižování jejich prodeje, které existenčně ohrozí řadu vydavatelů neperiodických publikací i vydávání některých druhů literatury, zejména učebnic a odborných publikací.

Další zvyšování DPH na knihy postupně posouvá Českou republiku mezi země, kde se na tento kulturní artikl uplatňuje jedna z nejvyšších sazeb DPH. Česko tak zřejmě utvoří i rekord v nejrychlejším navýšení této daně na světě. Ještě k 31. 12. 2007 byla podobně jako v řadě jiných knižně vyspělých zemí sazba snížená, a to 5 %. Od roku 2008 se zvýšila na 9 %, v roce 2010 na 10 % a od 1. 1. 2012 následoval další skok na 14 % s výhledem, že od následujícího roku dojde k dalšímu zvýšení, na již zmíněnou jednotnou sazbu 17,5 %. Jenže již na konci roku 2011 ministr financí a někteří členové vlády začali hovořit o tom, že vzhledem k očekávané hospodářské recesi a propadu daní s negativními důsledky na státní rozpočet by jednotná sazba DPH měla povyskočit až na úroveň 19 % či 20 %! To už Českou republiku v Evropě posouvá k zemím jako Albánie, Bulharsko či Ukrajina, kde na knihy uplatňují podobně vysokou DPH, a to 20 %. Dánsko má sice jednotnou DPH ve výši 25 %, ale to je kompenzováno řadou podpor a úlev pro vydavatele. V souvislosti s nedávnými zasedáními EU, kde ČR zastávala podobné postoje jako Velká Británie, by bylo dobré se v něčem inspirovat i politikou Britských ostrovů. Tam je na knihy uplatňována nulová DPH. A mimochodem, v Bri­tánii mají celkem tři sazby DPH; ta snížená se týká třeba dětského oblečení… V době, kdy vznikl tento text, tj. v březnu 2012, však nelze předjímat, jak nakonec vše dopadne. Knihy se v úvahách vlády několikrát objevily společně s léky ve skupině výrobků, jež budou snížené sazbě DPH podléhat.

Jak jsem již v předchozí části zmiňoval (viz Čtenář, 64, 2012, č. 4, s. 139–144), je překvapující, že zdaňování e-knih v České republice nepodléhá snížené sazbě DPH, ale zatím to kupodivu nevyvolává žádnou větší diskusi a bere se to jako fakt, i když se jedná jen o jinou formu knihy. V EU i v Evropě došlo v tomto směru za poslední roky k výraznému posunu, protože sníženou sazbu na e-knihy uplatňuje už 15 evropských zemí včetně deseti z EU [viz TABULKA III], a tak vlastně dochází ke kopírování sazby pro tištěné knihy.

Výrazné a trvalé nárůsty DPH na knihy i plány na zavedení její jednotné sazby v naší zemi neušly pozornosti ani v zahraničí. Pre-zident Evropské knihkupecké federace John McNa­mee se dopisem ze začátku listopadu 2011 obrátil i na předsedu vlády Petra Nečase, v němž připomíná praxi 25 z 27 členských zemí EU, ve kterých se na knihy uplatňuje snížená sazba DPH. Argumentuje rovněž, jaké má snížená sazba na knihy pozitivní dopady na růst čtenářství. Z pověření Petra Nečase J. McNameemu odpověděla Jana Nagyová, šéfka kanceláře premiéra. V dopise z konce prosince suše konstatuje, že zvýšení DPH v České republice je součástí nezbytné plánované reformy veřejných financí, zabezpečující vyrovnaný rozpočet. Pan McNamee je v závěru ujištěn, že si vláda ČR uvědomuje důležitou kulturní a vzdělávací roli tištěných knih a má na paměti potřebu redukovat negativní efekty, které navrže­ný daňový systém může přinést oblasti kul­tury, čtenářství a vydavatelskému sektoru…

Je třeba objektivně poznamenat, že neustálé navyšování DPH na knihy dosud nemělo v ČR výraznější vliv na zvyšování cen knih, přesto k němu do určité míry došlo. Podle oficiální rétoriky producentů a prodejců knih se tak děje na úkor jejich marže a zisku. Ovšem všichni obchodníci, oblast knižního obchodu nevyjímaje, reagují na každou zmínku o změně DPH téměř stejně. Ceny plíživě navýší již několik měsíců před platností nové hladiny DPH. Násled­né slogany o nezvyšování cen jsou proto většinou pouze obratným marketingovým tahem. K faktickému zvýšení cen již došlo dříve, i když nebylo nijak strmé…

Při objektivním posuzování této otázky nelze také přehlédnout, že nakladatelé fakticky na svých bedrech nesou veškerá rizika úspěchu či neúspěchu na trh uváděných knižních titulů. A tady nechme stranou získání grantu na vydání knihy či jinou formu podpory, kompenzující očekávanou ztrátu daného titulu, ale jinak žádoucí potřebu vydání z nejrůznějších důvo­dů.  Praxe dodávání knih distributorům a prodejcům do tzv. komise, tj. knihy zůstávají stále majetkem vydavatele a ten za ně dostane zaplaceno teprve po uskutečnění prodeje a nebo se mu zboží po stanoveném termínu prostě vrátí jako neprodané, je velmi tvrdá. Dnes rizika z propastné ekonomické ztráty dokáží částečně eliminovat rozšiřující se možnosti polygrafie. Prostě je možné rychle dotiskovat i velmi malé náklady knih, a není tedy nutné držet velké skla­dové zásoby.

S tímto zřetelem je třeba chápat opatrnost a utajování ekonomických ukazatelů ze strany vydavatelů neperiodických publikací. Má to však i své kontraproduktivní důsledky. Těžko mohu třeba kritizovat, že podpora státu na vydávání knih a původní domácí literární tvorbu je ve srovnání s jinými zeměmi nízká, když nelze reálně doložit, jak velké peníze se zde fakticky točí, jakých se dosahuje zisků či ztrát, jaký mají jednotlivé subjekty podíl na celkovém českém knižním trhu. A o kolik přijdou nakladatelé vlivem daňového zatížení knižní produkce a případným snížením jejího prodeje apod. Je hodně či málo milion nebo deset milionů státní podpory na eliminaci ztrát? Příslušné státní instituce tak mohou dál blahosklonně ztěžovat českým vydavatelům neperiodických publikací ekonomické podmínky pro činnost, protože nikdo přesně neví, o jak velké finanční objemy se zde hraje. A nakladatelskou sférou to zřejmě až na výjimky (viz druhá část tohoto příspěvku v minulém čísle Čtenáře) zatím příliš nehne s odkazem, že „ten od vedle“ si také vše nechává pod pokličkou.

Světlo, či tma na konci tunelu?

Jak tedy zhodnotit rok 2011 z hlediska vydávání knih, knižního trhu a dalších perspektiv? Podle zveřejněných výsledků průzkumu, který prováděl v červnu 2010 už podruhé Ústav pro českou literaturu AV ČR a Národní knihovna ČR za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, se ve srovnání s tím předchozím z roku 2007 potvrdil další pokles zájmu o četbu. V této souvislosti je dobré připomenout alarmující výsledky mezinárodního výzkumu PISA (Programme for International Student Asses­s­ment), které vypovídaly o zhoršení úrovně čtenářské gramotnosti českých dětí, žáků posledních ročníků základních a prvních ročníků středních škol.

Výše avizovaný průzkum dále také potvrdil, že od posledního šetření došlo i ke snížení počtu zakoupených knih a objemu finančních prostředků vynaložených na jejich nákup. Respondenti naopak uváděli zvýšení počtu přečtených knih za rok, a také nárůst průměrného počtu minut věnovaných denně internetu. To bezesporu svědčí také o přelomu ve způsobu vnímání literárních i odborných textů v České republice. Číst se v naší zemi zřejmě nepřestalo, ovšem stále větší podíl získávají texty z internetu a e-knihy. A ty rozhodně zatím neřekly ani u nás své poslední slovo.

Česká knižní sféra se i v roce 2011 vyznačovala všemi atributy, které jsou vlastní zemi s vyspělou knižní kulturou, relativně malým kniž­ním trhem a nesvětovým jazykem. Má své problémy, ale může se pochlubit nejen tradicí, ale i současnými úspěchy. Nabídka českého knižního trhu byla velice pestrá jak z hlediska tematiky, tak z pohledu cenových relací. Knižní sféra po určitém váhání rychle zareagovala na technický vývoj v této oblasti. Spolkový život, množství pořádaných akcí, čilé kontakty i konfrontace se zahraničím svědčí o tom, že knihy stále patří na jedno z předních míst v žebříčku hodnot obyvatel země v srdci Evropy.

Zostřující se ekonomická situace, zvyšující se DPH na knihy, rozšiřující se segment e-knih ale teprve skutečně prověří životaschopnost hráčů knižního trhu a jejich dovednost proplout vše­mi těmito nástrahami i v budoucnosti. I když u nás stále nebyla jednoznačně nastavena pravidla, zda knihy chápat spíše jako zboží, nebo jako kulturní statek či obojí, a podle toho také rozlišovat, co je hodno podpory v zájmu kulturnosti naší země a co považovat za pouhý byznys, v každém případě bych se v naší malé jazykové oblasti zvláště v knižní kultuře obával mechanické aplikace pravidla „volné ruky trhu“. Nemusela by v ní jednou nakonec knihu ani udržet!

POUŽITÉ PRAMENY:

[1.] VAT/GST/Sales Tax Rate: Global survey on books & electronic publications. Update 2011.