Hlavní obsah stránky

ZE STRÁNEK ČTENÁŘE… tentokrát před 59 lety

Vybrala: VLADIMÍRA ŠVORCOVÁ

Rok 1959 nepatřil k přelomovým. Končila padesátá léta. Straničtí představitelé vyzývali k zvyšování budovatelského úsilí, pracující přijímali závazky a chodili na směny Národní fronty.

Jedenáctý ročník Čtenáře vycházel s podtitulem měsíčník pro práci vesnických knihoven. Tento podtitul se poprvé objevil v roce 1956, neboť posláním časopisu měla být napříště především služba dobrovolným knihovníkům v nejmenších obcích. A jaký měl být úkol dobrovolných knihovníků? Po skončení první pětiletky nebyla dosažená úroveň zemědělské výroby tak uspokojivá, jako úroveň té průmyslové, a tak měli svými prostředky bojovat za zvýšení zemědělské výroby a za socialistickou přestavbu našeho zemědělství. Podtitul zůstal v záhlaví Čtenáře do začátku šedesátých let.

Ale zpět k roku 1959. Pro práci knihovníků tento rok do určité míry přelomovým byl. Přinesl 9. července schválení nového knihovnického zákona o jednotné soustavě knihoven, který měl nahradit knihovnický zákon z roku 1919. Vítáme nový knihovnický zákon, tak zněl titul příspěvku Františka Novotného v čísle 8: Zákon z r. 1919 přesto, že nebyl úplně splněn, neodpovídal novým podmínkám a týkal se jen jedné, třeba nejdůležitější sítě knihoven… Vydání zákona o jednotné soustavě knihoven znamená uzavření jedné a otevření druhé etapy vývoje knihoven v Československu. Znamená nástup k plnění nových úkolů v nových podmínkách… Zákonu pak byla věnována pozornost v následujících číslech až do konce roku. Plné znění zákona přineslo deváté číslo.

Při listování jedenáctým ročníkem Čtenáře však najdeme i jiné příspěvky. Naše ukázka je z článku Mahenova knihovnická tvář, v němž jeho autor Jiří Cejpek vzpomíná na Jiřího Mahena (1882–1939), básníka, novináře, režiséra, divadelního kritika, ale také neúnavného knihovníka, který, ač rodák z Čáslavi, působil od roku 1910 do konce svého života v Brně, kde významnou měrou přispěl k vybudování městské knihovny, která nese právě od roku 1959 jeho jméno. …Mahenova tvář lákala svou neobyčejností, svými svéráznými rysy četné výtvarné umělce, kteří se snažili postihnout za tolik proměnnou maskou Mahenovy tváře výraznou osobnost literárního a kulturního života první republiky. Je dochován portrét dvacetiletého Mahena od Vratislava Nechleby, karikatury od Jaroslava Krále, na rysech Mahenovy tváře zkoušeli své umění Fr. Bidlo, Fr. Doubrava, O. Fuchs, Zd. Guth, A. Hoffmeister, Jos. Lada, E. Milén, A. Moravec, J. Ondra, O. Sekora a jiní… Tvář Mahena, knihovnického organizátora! Na kolik překážek, neporozumění a kulturní indolence narážela jeho snaha budovat vše v knihovnictví odborně, jednotně a plánovitě, s jakým nepochopením se setkávala jeho nenávist k jakékoliv improvizaci, jíž tolik trpěla celá tzv. lidovýchova první republiky! … Mahenova tvář, tvář knihovnického vychovatele! Velký milovník hodnoty slova oddal se cele boji za ,tvůrčího čtenáře’, který dovede slova textů básní, próz, dramat i vědeckých knih převést v nové hodnoty sloužící k obohacení jeho myšlení i konání ve prospěch společenského pokroku…

CEJPEK, Jiří: Mahenova knihovnická tvář (K 20. výročí úmrtí knihovníka).

Čtenář, 1959, roč. 11, č. 5, s. 119–120.

 

 

Kreslený humor měl na stránkách Čtenáře své pevné místo; možná bychom se k němu mohli opět vrátit… (Obr.: archiv SVK v Kladně )