Hlavní obsah stránky

ZE SVĚTA

Připravil ROMAN GIEBISCH

Zdroje jsou dostupné v Knihovně knihovnické literatury Národní knihovny ČR

Milovníci exlibris mohou na své značky dát i grafická zpodobnění svých zvířecích mazlíčků. Takové speciální exlibris, která dokumentují úzké propojení mezi člověkem a jeho zvířecím přítelem, má ve svých sbírkách i rakouská Národní knihovna ve Vídni. Slo­vo exlibris pochází z latiny a znamená „z knih“. Původně bylo nazýváno i knižní značka. Jedná se o malý ozdobný lístek, který většinou obsahuje název exlibris nebo ex libris. Dále jméno, erb či monogram objednavatele, výtvarný motiv nebo jiné vyjádření vztahu majitele ke knize. Exlibris – knižní značky jsou prokazatelně starší než knihtisk, objevovaly se již ve středověkých rukopisných kodexech. V počátcích je používali především panovníci, šlechtické rody a kláštery. Již v té době se kladl důraz na jejich umělecké řešení. Postupem času exlibris změnilo svůj charakter a ze značky vlastníka knihy se stalo objektem sběratelů. Knihovna získává tyto dokumenty většinou darem či z pozůstalostí a knihovníci mohou studovat grafická zpodobnění např. mopslíka Darwina nebo proti všem pří­rodním zákonům vyobrazenou papouščí dámu Coco. Mezi sběrateli grafik jsou tyto zvláštní exlibris velmi vyhledávané. Sběratel grafik Gerhard Hartmann si nechal pro svoji paní připravit exlibris s motivem papouška Coco od slavného dřevorytce Charlese Georga Hirsche. Obvyklou formou získání nových akvizic mezi sběrateli grafik a exlibris je výměna. Velké překvapení ovšem nastalo mezi sběrateli, kteří se obrátili na Hartmanna a chtěli získat jeho exlibris. Trval na tom, že kdo chce získat ex­libris Coco, musí také Coco napsat. Tento požadavek ovšem řadu sběratelů odradil.Německý sběratel exlibris Wolfgang Wissing byl nejprve poža­davkem Hartmanna pobouřen, ale zvědavost mu nedala, vymyslel si svého mopslíka Darwina a ten psal Coco oddané dopisy. Mezi oběma mazlíčky vznikl hořkosladký milostný vztah. Exlibris s Coco a Darwinem jsou ozdobou mnoha evropských sbírek.

(Newsletter Österreichische Nationalbibliothek – Nr. 4, November/ 2011, s. 11).

V roce 2011 on-line prodejce Amazon oznámil, že jeho prodej e-knih překonal poprvé odbyt tištěných knih a že jeho elektronická čtečka Kindle je nejprodávanějším produktem v historii společnosti. Poptávka po elektronických knihách je v současnosti jedním z nejnaléhavějších problémů mezi knihovníky. Skandinávské knihovny řeší, zda budou moci nabízet e-knihy v rámci svých stávajících rozpočtů a vyskytují se požadavky na různé obchodní modely, které by knihovnám nabízely neomezený přístup k e-knihám. Zavedení e-knih bude mít dalekosáhlé důsledky pro veřejné knihovny. Trendy, které zveřejnila firma Gartner Group, ukazují, že knihovny mají tendence podceňovat dlouhodobé účinky nových technologií – v případě e-knih se však jedná o něco velmi specifického. E-knihy mohou veřejné knihovny „vyřadit“ ze hry, nebo jim mohou nabídnout nové vzrušující možnosti jak sloužit veřejnosti novým a lepším způsobem. Nabízejí nové způsoby podpory čtení, probouzení radosti z literatury a napomáhání celoživotnímu vzdělávání. E-knihy mohou také oslovit nové skupiny uživatelů, kteří dosud knihovny fyzicky nenavštěvují. Mohou být také prostředkem, jak ušetřit peníze a manipulaci s fyzickými knihami. Důležitý bude výběr prioritních témat digitálního obsahu. Většina uživatelů knihoven je poměrně konzervativní ve svých mediálních návycích a nová média jim budou spíše doplňovat ta stávající, než aby je úplně nahradila. Volba správného modelu pro knihovny bude záviset na chování uživatelů. V listopadu 2011 zahájilo konsorcium dánských veřejných knihoven jednání s dánskými vydavateli o možných obchodních modelech pro knihovny!

(Scandinavian Public Library Quarterly – Vol. 44, No. 4/2011, s. 15–16)

Nadace pruského kulturního dědictví a Státní knihovna v Berlíně založily v roce 2011 koordinační orgán pro zachování „písemného dědictví Pruska“. Tento orgán bude vyhledávat vzácné dokumenty v německých archivech a knihovnách a všemi způsoby zajistí jejich zachování pro příští generace. Záchrana písemného dědictví je pro představitele koordinačního orgánu stejně důležitá jako záchrana uměleckých děl či historických budov. V čele tohoto orgánu stojí i německý ministr kultury Bernd Neumann, který chce propojením centrálních a regionálních orgánů identifikovat mezery v záchraně kulturního dědictví a navrhnout vhodná řešení. Zatím byla na projekt vyčleněna částka 500 000 eur.

(Bibliotheks Magazin – No. 3/2011, s. 81–82)