RENÁTA SALÁTOVÁ renata.salatova@nkp.cz

ČERNÁ, Alena et al: Kyberšikana: průvodce novým fenoménem. Vydání 1.

Praha: Grada, 2013. 150 s. Edice Psyché. ISBN 978-80-210-6374-7.

Publikace popisuje příčiny vzniku kyberšikany, rozdíl mezi klasickou šikanou a kyberšikanou, online obtěžováním a skutečnou kyberšikanou. Nastiňuje motivy dětí k páchání kyberšikany a vůbec její živnou půdu. Na rozdíl od autorů jsem toho názoru, že agresoři velmi dobře vědí, co dělají a co svou kyberšikanou způsobí.

Kyberšikanu autoři přiřazují spíše k nepřímé agresi, ale myslím si, že v současné době rychlých ICT technologií již může být zařazena do agrese přímé. Vždyť většina z nás je stále „online“, a tudíž je jí vystavena. Šíří se prostřednictvím sociálních sítí, online interaktivních her, elektronickou poštou, blogy atd. Autoři v knize vysvětlují pojmy: impersonance, ostrakizace, flaming, kyberharašení, kyberstalking, happy slapping, disinhibiční efekt aj. Za skutečnou kyberšikanu považují tu opakovanou, dlouhodobou a vnímanou jako ubližující. Na rozdíl od kyberútoků, které jsou označeny pouze jako online obtěžování.

Podle autorů se výskyt kyberšikany značně přeceňuje, a to právě z důvodu nepřesného vymezení tohoto pojmu.

Publikace popisuje znaky, které vykazují děti, jež procházejí kyberšikanou (mj. úzkost, smutek, výkyvy nálad, vyhýbání se používání nových technologií aj.). Představuje její aktéry i z pohledu, který je nám neznámý (kdy se například z agresora samotného stává oběť), oběti a jejich charakteristiku, ale i přihlížející, kteří v procesu kyberšikany hrají nezanedbatelnou roli. Když se někdo zastane oběti, může se lehce sám touto obětí stát. Zajímavé je, že obětem více pomáhají mladší děti. Kniha předkládá dopady kyberšikany na agresora samotného, na oběť i na přihlížejícího. Vysvětluje, jak tomuto jevu zamezit, jak se bránit, jaká je strategie jeho zvládání, možnost prevence a intervence ze strany rodičů, institucí i dětí samotných (např. zásady bezpečného internetu). Je důležité vědět, že virtuální útok může být stejně nebezpečný jako ten fyzický.

Kniha je proložena řadou osobních příběhů. Jeden je dokonce i tragický, který skončil sebevraždou. Autoři sice upozorňují, že tak daleko to nemusí dojít, že je to ojedinělý případ. Nemusí, ale bohužel dojít může. Samotní autoři připouštějí, že jde o hůře rozpoznatelný druh šikany.

Tento jev se podle mého mínění netýká pouze dětí a mládeže (i když těch asi nejvíce), týká se nás všech – celé společnosti. Vždyť kolik z nás dospělých je neustále „online“? Kolik z nás zanechává stopu na internetu, nemá dostatečně zabezpečené své počítače, dává své osobní údaje a neví pořádně komu? To v knize není dostatečně vyzdviženo.

Protože se různá vysvětlení pojmu kyberšikana liší, mohou být mnohdy výsledky výzkumů zkreslené. To však neznamená, že by nemohlo být vysoké procento dětí vystaveno nepříjemným zážitkům vyplývajícím z používání internetu, ať již jde o kyberšikanu, online obtěžování, kyberútok. Internet by měl být bezpečným místem pro náš všechny. Bohužel, rizika vyplývající z jeho stinných stránek se často podceňují.

Kniha je strukturována do úvodu, šesti kapitol (každá z kapitol je rozpracována do několika podkapitol a je uzavřena seznamem použité literatury), slovníčku pojmů, kde většina pojmů je nejen vysvětlena, ale i přeložena do angličtiny, a rejstříku. Doplňují ji tabulky a grafy, bohužel pouze černobílé, a tudíž splývající s textem. Publikace také obsahuje výsledky výzkumu provedeného na přelomu let 2011/2012 na školách v Jihomoravském kraji. Je sice určena především pro sociální pracovníky, učitele, psychology a lidi z pomáhajících profesí, ale domnívám se, že je prospěšná i pro knihovníky a informační pracovníky.