MGR. JIŘÍ KLUSOŇ Ministerstvo kultury ČR

Jak postupovat při vyřazování zničených dokumentů z konzervačního fondu

OTÁZKA:

Při havárii rozvodu vody došlo v naší knihovně ke zničení knihovních dokumentů získaných jako povinný výtisk periodických publikací a zařazených tudíž do konzervačního fondu. Tyto dokumenty chceme proto vyřadit. Požádali jsme o souhlas Ministerstvo kultury. Musíme zničené knihovní dokumenty nabízet ke koupi Národní knihovně ČR (když pro ni nejsou využitelné)?

Odpověď:

Knihovní zákon stanoví, mimo jiné, že knihovní dokumenty poškozené tak, že přestaly být informačním pramenem, může provozovatel knihovny vyřadit z knihovního fondu a nemusí je nabízet jiným knihovnám ke koupi podle § 17 odst. 3 písm. a) knihovního zákona: tato nabídková povinnost se vztahuje pouze na knihovní dokumenty vyřazované jako multiplikáty a na knihovní dokumenty vyřazované z důvodu, že neodpovídají zaměření a úkolům konkrétní knihovny - § 17 odst. 1 písm. a) a b) knihovního zákona. Jinak řečeno, nabídková povinnost se vztahuje k dokumentům, které jsou sice z knihovního fondu vyřazovány, avšak jako informační pramen jsou využitelné pro jinou knihovnu, případně pro jiného zájemce. Rozhodující je zde to, že knihovní dokument je stále informačním pramenem, na rozdíl od poškozeného či opotřebovaného knihovního dokumentu vyřazovaného podle § 17 odst. 1 písm. c) knihovního zákona.

Právě popsané pravidlo však neplatí pro knihovní dokumenty vyřazované - se souhlasem Ministerstva kultury - z historického fondu a z konzervačního fondu. Pro tyto dokumenty je stanovena povinnost provozovatele knihovny nabídnout je ke koupi Národní knihovně České republiky [§ 17 odst. 2 a odst. 3 písm. b) knihovního zákona], aniž by byla explicitně stanovena výjimka pro případ poškozených či neúplných knihovních dokumentů. Při řešení otázky, zda má knihovna nabízet Národní knihov­ně České republiky ke koupi vyřazované dokumenty poškozené vodou, je třeba využít interpretačního argumentu e ratione legis, tedy vycházet z účelu právní normy. Účelem nabídkové povinnosti zavedené v § 17 odst. 3 písm. b) knihovního zákona je zavést možnost Národní knihovně České republiky (jakožto centra systému knihoven a paměťové instituce) rozšiřovat její knihovní fondy za účelem zachování kulturního dědictví, resp. jedné jeho části - tištěných publikací vydávaných v České republice. Knihovní dokumenty, které určitá knihovna vyřazuje z konzervačního fondu, mohou být pro Národní knihovnu České republiky a plnění jejích úkolů významné - jako informační pramen. Proto knihovní zákon obsahuje výše uvedenou nabídkovou povinnost. Naopak, pokud knihovní dokumenty jsou poškozené natolik, že již nejsou informačním pramenem, nebudou pro Národní knihovnu ČR jakožto paměťovou instituci využitelné. V takovém případě, budeme-li vycházet z účelu příslušné právní normy, není třeba, aby byly Národní knihovně ke koupi nabízeny.

Na danou záležitost lze nahlížet i z hlediska ryze občanskoprávního. Nabídka provozovatele knihovny adresovaná Národní knihovně ČR je vlastně návrhem na uzavření kupní smlouvy. Předmětem nabídky (i kupní smlouvy uzavřené na základě této nabídky) jsou pouze knihovní dokumenty. Jestliže určitá věc nesplňuje znaky knihovního dokumentu, nemůže být předmětem nabídky podle § 17 odst. 3 písm. b) knihovního zákona. Knihovní dokument je definován v § 2 písm. b) knihovního zákona: je to informační pramen evidovaný jako samostatná jednotka knihovního fondu. Základním znakem knihovního dokumentu je tedy to, že je informačním pramenem. Naopak: věc, která není informačním pramenem, není ani knihovním dokumentem, neboť u ní chybí jeden ze zákonných znaků. Knihovní dokumenty zničené vodou (nebo jinou příčinou) tak, že přestaly být informačním pramenem, tedy vlastně nelze ani za knihovní dokumenty považovat - právě z důvodu, že již nejsou informačním pramenem. Nabídková povinnost § 17 odst. 3 písm. b) knihovního zákona se na ně proto nevztahuje.