Hlavní obsah stránky
AUTOMAT KNIHOVNA s Ing. JANEM KAŇKOU z Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně
„Nenuťte uživatele přemýšlet…“
Jan Kaňka se v letošním roce stal pravidelným přispěvatelem Čtenáře. Ve dvouměsíčním intervalu připravoval rubriku AUTOMAT KNIHOVNA, ve které zpovídal osoby k tématu automatizace v knihovnách nejpovolanější. Na jeho otázky tak odpovídal Ing. Martin Svoboda, Ing. Václav Jansa, Ing. Petr Žabička, Ing. Jiří Nechvátal a Ing. Jiří Pavlík. Rozhodně zajímavé osobnosti českého knihovnictví. V rozhovorech došlo na řadu atraktivních témat, jako je vývoj a současný stav automatizovaných knihovních systémů, půjčování e-knih, Centrální portál knihoven ČR a mnohá další. V tomto čísle to bude trochu jinak, možná totiž nyní nastal čas, aby se role promíchaly. Jana Kaňku pro vás vyzpovídala redakce Čtenáře.
Pane kolego, jak se vlastně zrodila myšlenka na tuto rubriku a jak jste své respondenty vybíral?
Pokud se nepletu, tak se ten nápad zrodil v loňském roce, shodou okolností na semináři Elektronické služby knihoven, který podruhé pořádala naše knihovna. Mimo jiné bylo na jeho programu představení opensource knihovního systému Evergreen a po této prezentaci se rozpoutala velmi živá a zajímavá debata. Po nějaké době mě oslovil Vítek Richter, který u toho tehdy byl také, s nápadem na sérii rozhovorů o automatizaci v knihovnách (volbu pojmenování rubriky přibližuje Jan Kaňka v čísle 11/2012 – pozn. redakce), kde by dostala prostor právě taková témata. Logicky se tedy mezi respondenty objevil Vašek Jansa, který se Evergreenem zabývá. Martin Svoboda jakožto první respondent – to byl takový můj sen, o kterém jsem moc nedoufal, že se uskuteční, při vědomí jeho vytíženosti. Nakonec si někde cestou mezi USA a Švýcarskem našel chvilku a na otázky k mé velké radosti odpověděl. Volba jeho osoby byla pro mě naprosto jasná – dodnes si pamatuji na jednu z prvních konferencí, které jsem se jako novopečený knihovník přišedší z technické školy zúčastnil, a na to, jak jeho vystoupení týkající se automatizace knihoven rezonovalo s mými čerstvými poznatky. O Petru Žabičkovi jsem rovněž přemýšlel od začátku. Znám málo lidí v českém knihovnictví s takovou hloubkou vhledu a šíří záběru v technologické oblasti, jako má on. Jirka Nechvátal patří mezi ty skromné IT dříče, kteří o sobě nedávají moc vědět, ale posouvají věci dopředu – v jeho případě například i na národní úrovni v podobě projektu obalkyknih.cz. Konečně Jiřího Pavlíka jsem si vybral kvůli jeho evangelizačním aktivitám okolo e-knih a mobilních zařízení. Jeho příspěvky a články patří vždy k těm informačně velmi bohatým.
Kdo vám byl svým přístupem nejbližší a chtěl a mohl byste s některými v krátkosti polemizovat?
Je obtížné ve stručnosti vytáhnout jen některá témata nebo osobnosti, obecně jsou podle mě technicky založení knihovníci tou cennou „solí oboru“, která má bystře analytický pohled na věci, dokáže přesně oddělovat formu od obsahu a jít po tom, co je podstatné. To je, myslím, společné pro všechny, které jsem zatím zpovídal. Pokud bych měl s něčím polemizovat, pak bych si asi vybral optimismus ohledně role e-knih v knihovnách a jejich zpřístupňování. Obávám se, že v „potravním řetězci“ v podobě, jak je nyní v našem legislativně-ekonomickém prostředí (ne)nastaven, a na jehož konci je e-kniha ve čtenářově čtečce, není pro (českou) knihovnu v tuto chvíli logické místo.
Co je velmi sympatické a pro všechny, se kterými jsem rozhovor vedl, společné, je jejich vědomí důležitosti kamenných knihoven jakožto míst setkávání. Od technicky založených lidí by se člověk mohl obávat skepticismu a přesvědčení, že informace nepotřebují domy ke svému zpřístupnění, ale není tomu tak.
Jaký je tedy váš ucelený pohled na současný stav automatizace knihoven v ČR?
Ano, to je ta obligátní otázka, kterou jsem nemohl nepoložit každému ze zpovídaných, a na kterou se tak nelehce uceleně odpovídá… Abych neopakoval to, co už bylo erudovaněji řečeno, zmíním se o oblasti, která mě odjakživa zajímá nejvíce, a to je vyhledávání, tvorba webů a webdesign. Pokud jde o interní aplikace knihovních systémů, tam se snad u všech používaných dospělo či dospívá po klopotné cestě k více méně uspokojivým řešením, na která si knihovníci zvykli a naučili se s nimi žít (čímž neříkám, že není co vylepšovat). Podíváme-li se však na knihovní weby a vyhledávače (ano, tak se v jazyce našich uživatelů říká katalogům, neřku-li dokonce OPACům), ocitáme se o několik let zpátky proti tomu, s čím se denně běžně setkáváme na většině internetu. Rozhraní, která neprošla uživatelským testováním, design, který porušuje základní principy použitelnosti a přístupnosti, jazyk, který patří do knihovnických skript… To jsou jen některé aspekty, které mají „obrovský rozvojový potenciál“, mám-li to formulovat pozitivně. Nad čím mi stále zůstává rozum stát, je fakt, že titíž lidé, kteří dnes a denně využívají Google a jemu podobné nativní nástroje pro hledání čehokoli, nakupují v e-shopech a čtou zpravodajské servery, stále vyvíjejí produkty a služby, které jsou jakoby z jiného světa. Týká se to jak knihovníků, tak producentů knihovních systémů. Prvně jmenovaní jsou v knihovně každý den, ale na té „opačné“ straně pultu, druzí nikdy nebo jen v případě nutnosti či obchodního jednání. Záměrně přeháním a omlouvám se těm, kteří jsou výjimkou, ale zrovna ti se jistě neurazí, protože vědí, co mám na mysli. K čemu je mi sebelépe fungující databázový stroj, když nemá rozhraní, které mi jej umožní plně a srozumitelně využít? „Nenuťte uživatele přemýšlet“, volám se Stevem Krugem a jeho eponymní knihu vřele doporučuji ku přečtení všem, nejen vývojářům – nejenže otevírá oči, ale je velmi zábavná.
Vaše knihovna získala v letošním roce nové sídlo v tzv. Baťově institutu (zprávu o jeho otevření jsme přinesli v minulém čísle). Jistě se to projevilo i na koncepci informačních a komunikačních technologií, na automatizovaných procesech… Můžete nám k tomu prozradit více?
Stěhování do nové budovy jsme mimo jiné využili k jedné zásadní inovaci v oblasti ICT, kterou je kompletní implementace RFID technologie, tj. jak pro identifikaci, tak pro ochranu knihovního fondu. Kromě čipů pro celý knihovní fond jsme pořídili také dva automaty pro půjčování a automat pro vracení s pěticestným tříděním. Nebýt velkého projektu rekonstrukce dvou továrních budov v areálu někdejší firmy Baťa, nebyla by taková investice možná finančně, ale ani by nebyla prostorově proveditelná, ve staré budově nebyl pro samoobslužná zařízení prostor a bez nich nemá zavedení RFID technologie ten pravý půvab a smysl. Tento významný krok vyvolal sekundárně potřebu přechodu na vyšší verzi knihovního systému, která s sebou – kromě změny vnitřní architektury aplikace – přinesla zejména zcela nový on-line katalog. Obojí – jak RFID technologie, tak nový knihovní systém jsou tak rozsáhlými změnami, že jsme po hektickém období samotného fyzického stěhování stále ještě ve fázi ladění, odhalování chyb a nastavování.
Samozřejmě, kromě těchto kvalitativních změn došlo i ke změnám kvantitativním – významně narostl počet počítačů pro uživatele a do ICT stáje přibyl i nový typ zařízení – tablety, které budeme používat pro zpřístupnění zvukových dokumentů.
O nejrůznějších provozních změnách a novinkách by se dalo hovořit dlouze, toto jsou však ty hlavní, které se týkají technologií.
Zkusme se teď trochu podívat do budoucna… Kam podle vás dále bude směřovat v oblasti automatizace a AKS vývoj a kde můžeme vidět jeho náznaky?
To je obtížná otázka (kterou sám s oblibou pokládám). Co opravdu přijde, to uvidíme, ale myslím, že můžeme říci, co by přijít mělo. Paradoxně bych začal u dat, nikoli u služeb nad nimi vystavěných – ty se totiž dají navrhnout, vyvinout a měnit v nepoměrně kratších časových intervalech, než vyžaduje náročné a zdlouhavé (do)budování datové základny. Stále ještě není vše katalogizováno, stále je v bibliografických datech spousta multiplicit, záznamy jsou stále málo připravené na vyhledávače, které pracují s fasetami a klastry – a ty se dnes stávají standardem pro práci s výsledky. Na to všechno narážíme a budeme narážet při implementaci čím dál sofistikovanějších mechanismů. Nad precizně strukturovanými a bohatými daty se dají dělat věci, ale kde nic není… Naše data by se také měla čím dál důsledněji stávat propojenými otevřenými (linked open data), aby dostala plnou sílu a širší možnosti využití. S tím souvisí důležitá problematika jednoznačných identifikátorů, bez kterých to nejde. Problematiky dat se samozřejmě týká i příchod nových katalogizačních pravidel (RDA) a budoucího přerodu obsoletního formátu MARC. Data a systémy musejí být interoperabilní, což vyvolává nezbytnost důsledného používání standardních komunikačních protokolů a rozhraní. Jednotlivé knihovny a jejich báze přestávají být izolovanými ostrovy a musejí spolupracovat.
Pokud jde o vyhledávání, můžeme sledovat rozvoj tzv. discovery systémů, které dokážou rychle a chytře prohledávat různé datové zdroje a umožňují uživatelům komfortní hledání bez velkých nároků na rešeršní znalosti.
Do fungování kamenných knihoven se (doufám) prosadí RFID technologie jako standard. Bez toho zůstane rozvoj některých služeb nemožný, či jen obtížně možný.
A konečně, s rozvojem mobilních zařízení a penetrací mobilního připojení budeme muset (a moci) při všech úvahách o rozvoji služeb myslet na možnosti, které to skýtá. Doufám, že to nebude dlouho trvat a kvalitní aplikace pro mobilní zařízení budou samozřejmou součástí každého knihovního systému, včetně těch tuzemských. Když už jsme u systémů, tam lze očekávat rozšíření modelu software jako služba (SaaS). Vyžádá si to nezanedbatelný mentální převrat v hlavách knihovníků, ale vývoj jde jednoznačně tímto směrem.
Kde a v čem bychom se měli podle vás inspirovat? Co bude případně stát pokroku v cestě?
Měli bychom se inspirovat jednak mezi sebou, formou sdílení dobrých (i špatných) zkušeností napříč hranicemi, jednak se musíme hodně dívat na to, jak podobné procesy těm našim fungují v komerční sféře. Díky její jasné orientaci na zákazníka (a z toho plynoucí zisk) tam probíhají inovace daleko rychleji a důsledněji, než je tomu v naší, konzervativněji založené oblasti (tím nechci zdaleka říci, že vše konzervativní = špatné). Kromě stylu myšlení nám však budou stát v cestě dva zásadní faktory: nedostatek financí a nedokonalá legislativa. Zejména to druhé se může stát tak zásadní překážkou pro digitální služby, že je prakticky pohřbí (mám na mysli především autorskoprávní problematiku).
Co z toho všeho může mít běžný uživatel knihovny?
Pokud půjde vývoj správným směrem, měl by z toho mít především novou kvalitní službu, respektive plejádu služeb v podobě Centrálního portálu knihoven ČR. Jak práce na jeho projektování a přípravě pokračují, ukazuje se, že jeho vybudování vůbec nebude snadné a kromě technologických, tj. většinou řešitelných otázek bude zásadní otázka provozně-finanční. Velmi bych si přál, aby projekt CPK nezůstal na půli cesty či na slepé koleji, na druhé straně se však ukazuje, že něco tak komplexního vyžaduje opravdu velkou práci projekční, analytickou a testovací, než se pro tak nákladnou věc najde vhodné řešení.
Jaký jste vy sám čtenář? Vášnivý, či umírněný? Terminologií dr. Řeháka, čtete p-knihy či e-knihy?
Čtenářství bych u sebe označil jako tichou vášeň. Tichou proto, že na opravdového „vášnivce“ čtu poměrně pomalu (jedna kniha mi vydrží na měsíc, někdy i déle), ale zato kontinuálně. Sice po malých dávkách (času je velmi málo), ale jakmile dočtu jednu knihu, okamžitě sáhnu po jiné. Rozečtenou knihu mám stále u sebe, beru si ji všude pro případ, že by se naskytla chvilka ke čtení. Přestože mám k dispozici několik čteček e-knih, dávám jednoznačně přednost p-knihám. Fyzická podoba je pro mne důležitá, mám rád papír, kvalitní sazbu, přebal atd. Navíc mne teprve zpětně, když jsem se ponořil do složité problematiky digitální archivace a dlouhodobé ochrany, začala naprosto fascinovat dokonalost vázané knihy – kodexu. Je kompaktní, odolná, může být krásná, bez velké péče vydrží celé věky, je šikovná pro ruku i oko… K e-knihám mám, řekl bych, neutrální až rezervovaný postoj. Dokud nebudu muset nebo dokud nebude nesmírně snadné a levné je (legálně) získat, asi budu dávat přednost těm tištěným.
Aktuální debata v příslušných médiích se točí kolem půjčování e-knih. Sledujete ji? Co si myslíte o systému výpůjček, se kterým přišel eReading?
Sleduji to dění skrze několik mailových skupin a RSS kanálů. Jak jsem naznačil už dříve, jsem poněkud skeptický k „výpůjčkám“ prostřednictvím knihoven. Všechny modely, o kterých se u nás mluví, mají podle mne výraznou vadu na kráse, a to je cena. Pro knihovnu ani pro čtenáře nesmí být pořízení a výpůjčka e-knihy dražší než té tištěné. Jinými slovy, jako čtenář za její výpůjčku přes knihovnu nejsem ochoten dát téměř nic či dát velmi málo, jako akvizitér za její nákup jen o malinko víc nebo stejně, a to za trvalý nákup, ne za nějaký počet stažení či on-line přístup na danou dobu. Má to hodně aspektů, já se na to dívám především očima veřejné knihovny a jejích uživatelů. Pro akademickou knihovní sféru jsou dnes e-knihy nezbytností, o tom není pochyb. Pokud jde o komerční půjčování, jak je nabídl eReading, při současné nepříliš široké nabídce produkce v českém jazyce si nemyslím, že to bude mít velký úspěch, ale necháme se překvapit. Velmi zajímavou úvahu Jiřího Vlčka na toto téma s názvem Proč není dobré půjčování e-knih jsem nedávno četl na serveru Palmknihy.cz, doporučuji.
Dovolím si teď trochu odlehčenou otázku, přeci jen za týden je Štědrý den… Přál jste si nějakou knihu pod stromeček?
Vzhledem k tomu, že tyto Vánoce budou první, které si aktivněji prožije náš bezmála dvouletý syn, jsou pro mne vánoční úvahy spojené především s dárky pro něj – a tam určitě na nějaké čtivo dojde. Pokud by šlo o mne, snažím se počet vlastněných knih rozšiřovat jen velmi málo, většinu z nich mi stačí přečíst a vrátit, takže si hodně vybírám. Co by mi udělalo radost, je nedávno vydaný román Libidárium od mého oblíbeného Nicholsona Bakera nebo druhý díl dějin erotického komiksu od Tima Pilchera.
A na úplný závěr, my už to sice tušíme, ale prozraďte také našim čtenářů, co bude dále s rubrikou AUTOMAT KNIHOVNA.
Myslím, že je stále dost lidí, kterých stojí za to se zeptat na dost věcí, takže rubrika bude pokračovat. Doufám, že ke spokojenosti čtenářů.
Za redakci moc děkujeme a na koho se tedy můžeme těšit?
Nechci moc prozrazovat, tak jen naznačím: jedno jméno už se v tomto textu objevilo a další budou překvapením…
Děkuji za odpovědi.
LENKA ŠIMKOVÁ ctenar@svkkl.cz