SYLVIE BRODIOVÁ sylvie_brodiova@nm.cz

V roce 1934 se do Národního muzea dostala část pozůstalosti Jindřicha Imlaufa. Konkrétně se jednalo o sbírku exlibris, která přešla po vzniku oddělení knižní kultury v roce 1969 do tamního fondu a obohatila jej bezmála o 1100 ks exlibris, novoročenek, drobné akcidenční grafiky. Sbírka, která není dosud kompletně zpracována, obsahuje práce umělců, grafiků české i zahraniční provenience zhruba od období druhé poloviny 19. století. Mezi řadou regionálních umělců, německých, rakouských výtvarníků, reprezentan­tů běž­né produkce té doby nalezneme i významná jména české grafiky, například práce Františka Koblihy, Václa­va Rytí­ře, Josefa Váchala, Františka Bílka, Josefa Hod­ka, Miko­láše Alše a dokonce exem­plář exlibris od Josefa Čapka.

Jindřich Imlauf byl ve své době poměrně uznávaným spisovatelem a uměleckým fotografem. Z fotografického díla se dosud zachovalo jen velmi málo. Jeho sbírka exlibris však může o jeho uměleckém založení mnohé prozradit. Jindřich Imlauf trpěl od dětství nevyléčitelnou nemocí, které v roce 1921 podlehl. Se svou nemocí bojoval, od mládí se vzdělával, psal prózu, ale i odborně zaměřené příspěvky na téma fotografie. Snažil se udržovat společenský život, stejně jako kontakty s řadou osobností tehdejšího kulturního milieu, například s grafikem Josefem Váchalem. S tím ho také pojila záliba k exlibris, což dokládá rozsáhlé umělcovo zastoupení v Imlaufově sbírce. (V obrazové příloze jsou dvě ukázky exlibris pro člena fotografického spolku Jaroslava Petráka a další pro učitelku a významnou sběratelku exlibris Máňu Přibilovou). Váchal dokonce vytvořil exlibris přímo pro Imlaufa, zobrazil na něm sběratelův portrét a fotoaparát. Vedle Váchalovy tvorby sbírka obsahuje i exlibris z rukou jeho partnerky Anny Mackové (1887–1969). Anna Macková se narodila ve Studeňanech v roce 1887 a soukromě studovala umění v Praze. V počátcích preferovala malbu/olejomalbu, později se věnovala převážně grafické tvorbě – v té se odrážel její vřelý vztah k české krajině, například ve třech cyklech dřevořezů: Domažlice (1917), Z Českého ráje (1918) a Náchodsko (1919), ale téma rodného kraje, krajiny, přírody používala stále, stejně jako náměty zvířat, rostlin nebo lidové motivy (viz ukázky exlibris v obrazovém doprovodu). Družkou Josefa Váchala byla zhruba od roku 1922 a až do své smrti jej podporovala, spolupracovala s ním a pomáhala mu s vydáváním knih. Jejich osud nebyl vždy idylický. Během 2. světové války i po ní oba pronásledovaly horší životní podmínky a nedostatek, po válce pak rodný statek Anny Mackové ve Studeňanech, kde pobýval od roku 1940 trvale i Josef Váchal, zabral komunistický režim. Dílo Anny Mackové však zůstává dodnes ve srovnání s tvorbou Josefa Váchala jakoby v ústraní a nedoceněno. Za svého života Anna Macková vystavovala dokonce v zahraničí a dokázala si vytvořit vlastní originální výtvarný projev, jehož zajímavý odkaz právě ve formě exlibris je i součástí zmíněné sbírky.

Exlibris – původně drobný grafický lístek vlepovaný na předsádku nebo přídeští knih, jehož účelem bylo označení a identifikace konkrétní knihy i celé knihovny majitelem. Podoby exlibris se mohou výrazně lišit (od heraldických znaků, monogramu až po trefné grafické pojetí autora, kterým charakterizuje majitele knih). V moderní době prošla funkce exlibris proměnou, takže dnes spíše slouží zájmu sběratelů jako originální volná grafika.

Exlibris od Anny Mackové pro Václava Rytíře. Dva ptáčci. 67 : 76. Dřevoryt, 1915.

Autor Anna Macková. Knížka Udky Wenigové. Kachnička ve věnečku. 89 : 92. Dřevoryt, 1916.