Hlavní obsah stránky

Cesta z Prahy do Culpeperu aneb Kongresová knihovna trochu jinak

Text a foto FILIP ŠÍR filipsir@gmail.com

Letos v dubnu jsme se opět vydali za velkou louži. Cílem naší společné cesty, s kolegyní z MKP Kateřinou Vojířovou, byly knihovny na východním pobřeží Spojených států amerických. Po zdlouhavých přípravách, především nepřeberném množství e-mailů do vybraných knihoven, se nám podařilo v prvním týdnu uskutečnit návštěvu centrální pobočky knihovny Free Library of Philadelphia, knihovny, která stářím, velikostí poboček či samotnou budovou velice připomíná knihovní síť Městské knihovny v Praze. Setkání s ředitelem pobočky Donaldem Rootem, samozřejmě proběhla zdlouhavá debata na téma „vše o knihovnách“, bylo zajímavou vsuvkou v průběhu celé exkurze po budově. Prohlídka, spíše bych měl říci, že to vypadalo jako zaučování nového pracovníka, byla se vším všudy – pohled do zákulisí financování knihovny, rozložení oddělení v knihovně, kdo vlastně chodí do skladu pro knížku, vzácné sbírky v podobě hliněných destiček, svitků či pergamenu až po oddělení digitalizace a oddělení ochrany fondu. Jed­na z věcí, která nás hned na začátku cesty příjemně překvapila, byla veliká ochota sdílet, ale i přijímat informace, ochota ukázat postupy, podělit se o zkušenosti a v neposlední řadě pomoc lidská (v podobě úschovy zavazadel v nadcházejícím průběhu naší cesty). Takovou věc zřídka zažijete v našem prostředí…

To, že jsme se nacházeli ve Philadelphii, nám umožnilo sejít se s ikonou v oblasti ochrany zvukových a obrazových dokumentů Georgem Bloodem. V jeho soukromé firmě nás čekalo první setkání s problematikou digitalizace AV dokumentů.

George Blood, L.P., Philadelphia, Pennsylvania, USA

(www.georgeblood.com)

Soukromá firma, která se již více než 20 let zabývá úpravou, ochranou a zpřístupňováním zvukových a obrazových dokumentů všech možných formátů – od edisonových válečků, šelakových desek (v Americe jim neřeknou jinak než 78) až po magnetofonové pásky, kompaktní disky či filmové pásy. Firma spolupracovala a stále spolupracuje na velkém množství projektů s institucemi, jako jsou The Philadel­phia Orchestra, The Boston Symphony Orchestra nebo Library of Congress.

Ve firmě se setkáváme s Georgem Bloodem, majitelem firmy, se kterým se hned od začátku bavíme ve velmi přátelské rovině a dostáváme od něj rady v podobě důležitých dokumentů pro naši práci, jaké formáty máme používat, jak se stavět k nahrávání a mnoho dalších doporuče­ní. Předáváme informace ohledně našeho pracoviště a probíráme plány projektů, které se v budoucnu pokusíme rozjet.

Prohlídka začíná ve skladu u velkého množství kazetových přehrávačů, studiových pultů a nahrávacích zařízení na magnetofonové pás­ky. Zjišťujeme, že mnoho starých nahrávacích zařízení na magnetofonové pásky znač­ky Studer nemá jen Britská knihovna (oddělení Sound and Vision), ale i George. A to nás utvrdilo v tom, že museli skoupit vše, co ještě zbylo na trhu. Většiny z těchto zařízení se instituce zbavovaly ve velkém, bohužel ne pomocí bazarů či zastaváren, ale sešrotováním, takže na trhu jich již není takové množství, co bývalo dříve. Vysvětlení je ale prosté, firmy a některé instituce (British Library, Library of Congres atd.) si dělají zásoby do budoucna. Po prohlédnutí dílny, jedné z nejdůležitějších částí firmy, kde opravují či předělávají zařízení k obrazu svému, se postupně dostáváme až do nahrávacích studií.

Studií je pět, každé se zaměřuje na jiný zvukový či obrazový nosič, takže prohlídka všech je velice zajímavá, neboť se zde setkáváme nejen s kazetami, páskami, ale i starými šelakovými deskami (než jsme našli správné anglické slo­vo, tak jsme se docela zapotili, jednoduše je nazývají, jak jsem zmínil, 78) či fonoválečky. Jednou z největších zajímavostí je upravený gra­mofon, který v reálném čase dokáže nahrávat čtyři signály skrze čtyři samostatná raménka s jehlou. Žádní troškaři…

Ukázka velké serverové místnosti trochu připomíná první sálové počítače. Zaplněno až po strop. Postupně se dostáváme až k dohodnutí další schůzky, a to na konferenci IASA ve Vil­niusu v Litvě v říjnu tohoto roku. George nám ještě zjišťuje, jaké kontakty by se nám mohly hodit po „zbytek naší cesty“, a po velmi vyčerpávající době strávené ve studiích se loučíme a vyrážíme dál.

Cesta pokračovala dál na sever přes Boston do kanadského Montrealu, kde jsme se setkali s profesorem Ichirem Fujinaga, který vede zvukové laboratoře na McGill University, přes Toronto a kolem Niagarských vodopádů na jih až do D.C. Tímto okruhem jsme se vrátili zpět do Ameriky a dostali se až ke kořenům moderního knihovnictví, k Mekce všech knihoven – Library of Congress.

Washington, D.C., nebyl na začátku naší cesty vůbec v plánu, ale když už se dostaneme na východní pobřeží, nebyl by to hřích nejet se podívat do Library of Congress? Dobrá, tedy pojedeme! Ale nastal menší zádrhel. Jak sehnat ten správný kontakt a nejít „jen“ na prohlídku pro turisty? První kontakt, který se nám podařilo získat, byl od kolegů z British Library. Další nám byl předán od George Blooda… Jede se do Washingtonu!

Každý, kdo se točí kolem knihovnictví, zná pojem Library of Congress. Všichni vědí, že se knihovna nachází v hlavním městě Spojených států amerických ve Washingtonu, D.C. Málokdo ale ví, kde se nachází jedno z nejlépe vybavených pracovišť na úpravu zvukových a obrazových dokumentů Packard Campus for Audio-Visual Conservation. To sídlí jižně 115 km od D.C. v malém městě Culpeper. Pracoviště, které je jednou z dominant Kongresové knihovny.

Library of Congress, Packard Campus of Audio-Visual Conservation, Culpeper, Virgina, USA (www.loc.gov/avconservation/packard)

Kongresová knihovna se nachází, stejně jako budova Kapitolu, přímo na Capitol Hill. Stará budova (Thomas Jefferson building) a dvě nové (James Madison building, John Adams building) tvoří silný trojúhelník, který nejde přehlédnout. Ale když se řekne Library of Congress, nejsou to jen budovy v hlavním městě Spojených států, je to také jedno z nejmodernějších středisek na úpravu audiovizuálních dokumentů ve vzdáleném Culpeperu. Packard Campus of Audio-Visual Conservation nebo chcete-li Packardovo středisko na ochranu audiovizuálních dokumentů všeho druhu. Setkat jsme se měli s vedoucím oddělení zvukových dokumentů Eugenem DeAnna. Brzo ráno se tedy vydáváme na hodinu a půl dlouhou cestu do Culpeperu ve státě Virginia. Objekt se na­chá­zí mimo město, ale je velice dobře přístup­ný. Setkáváme se s Eugenem a pomalu procházíme celým objektem. Hned na začátku zjišťujeme, proč se budova jmenuje Packard Campus. Nebyly by to Spojené státy, kdyby se někdo nepodílel sponzorstvím na vybudování nějak zaměřené instituce. I zde… Nadace Davida Packarda, spoluzakladatele známé firmy Hewlett-Packard, pomohla vytvořit toto impozantní místo. Budova je vystavěna na bývalém bunkru federálních zásob, tudíž nejlepším místě, kde uchovat skvosty americké historie zachycené na filmu či fonoválečcích. Psát krok za krokem, kam jsme se podívali či co jsme viděli, na to by nám nestačilo ani deset stránek textu. Zkráceně napsáno, prošli jsme úplně vše tak, jak přichází a následně prochází dokument procesem digitalizace. Za zmínku stojí, že ne vše, co se dostane do knihovny, je automaticky připraveno k digitalizaci. Kritéria výběru musejí být tvrdá na všechny dokumenty. Mezi největší zajímavost, která stojí za zmínku, patří spolupráce LOC s vlastníky práv firmy Virgin. Možnost volně pracovat s hudebními záznamy na gramofonových deskách firmy Virgin je velkým lákadlem jak pro fanoušky, tak i pro laickou veřejnost. Vše je přístupné na webových stránkách. Nebyla by to Kongresová knihovna, aby neměla nějakou zajímavost nebo spíše vymoženost. Dvě zařízení. Jedno zvané SAMMA (System for Automated Migration of Media Assets), které se stará o nahrávání největší kolekce videokazet na světě. Zvládá v reálném čase nahrávat deset kazet najednou a denně nahraje 1 TB dat. Druhé zařízení IRENE (Image, Reconstruct, Erase, Noise, Etc.) bylo zkon­struo­­váno vědci z Lawrence Berkeley National Laboratory a opticky snímá poškozenou gramofonovou desku a vytváří digitální obraz drážky ve vysokém rozlišení.

Po návštěvě Packardova Campusu Kongresové knihovny v Culpeperu jsme se opět vrátili do Washingtonu. Další den jsme se vydali s kontaktem od Eugena do budov Library of Congress, a to James Madison building, nejmladší ze tří budov v D.C., a dále pak do hlavní budovy Thomas Jefferson building.

Library of Congress, Preservation Research and Testing Division, Washington, D.C., USA

V budově James Madison jsme se cestou spletitých chodeb dostali až ke dveřím Preservation Research and Testing Division, kde jsme měli mít setkání s vedoucí oddělení Fenellou France. Bohužel ze setkání sešlo, neboť Fenella se nacházela na konferenci. Po krátkém představení na pracovišti se nás ujal zástupce vedoucí a postupně jsme začali procházet místnosti, které patří pod toto oddělení. Od chemických laboratoří, pracoviště na ochranu dokumentů až k samotným laboratořím, které se zabývají analýzou zvuku.

Další částí exkurze v této budově bylo navštívení hudebního oddělení NAVCC Reading Room, kde bylo možné zhlédnout práci z Culpeperu. Bohužel, ne všude se dostanete tak lehce. Bylo nám řečeno, že nejdříve musíme být čtenáři knihovny. Za necelých dvacet minut jsme jimi byli. Stačí vyplnit jeden formulář, mít s sebou pas, nechat se vyfotit a počkat si na průkazku. Jednoduché, že?

Část textu tohoto článku byla přetištěna se svolením časopisu Duha.