Hlavní obsah stránky

TÉMA: Retrospektivní konverze (nejen) v českých knihovnách

NATAŠA MIKŠOVSKÁ Natasa.Miksovska@nkp.cz

Automatizace knihoven

V souvislosti s rozvojem informačních technologií a automatizace ve 2. polovině 20. století dochází i v oblasti knihovnictví k jejich využití, a tím k významným změnám ve zpracování a zpří­stupnění informací.

Již v 1. polovině 60. let 20. století vznikly první děrnoštítkové stroje, jejichž výstupem byly tištěné seznamy bez diakritických znamének psané velkými písmeny, a formovaly se myšlenky o vytvoření automatizovaného knihovního systému (AKS). S koncem 60. let 20. století přišly na scénu sálové počítače a objevily se snahy o unifikaci a standardizaci struktury katalogizačních záznamů. Nadále se vyvíjely různé druhy AKS včetně prvních kooperativních systémů. Sedmdesátá léta přinesla novinku ve formě minipočítačů a dokonce mikropočítačů, využívajících jako vstupní médium děrné a magnetické pásky. Výstupem byly tištěné svazkové katalogy a katalogizační lístky a také mikrofiše. Další rozvoj IT technologií odstartoval propojení jednotlivých počítačů pomocí sítí LAN, následované revolučním připojením do sítě Internet. Tento fakt si vyžádal vytvoření veřejně přístupných online katalogů (OPAC). Aby mohly tyto katalogy sloužit plně svému účelu, musely být naplněny daty.

První online katalogy, tzv. OPACy 1. generace, vznikly v 70. letech 20. století v USA a sloužily ke správě výpůjčních systémů a sdílené katalogizaci v režimu online. Současné online katalogy řadíme k OPACům 2. generace. Jsou již standardní a nedílnou součástí každého automatizovaného knihovního systému a webové prezentace knihoven. Přes webové rozhraní prezentují knihovní fondy a umožňují uživatelům vyhledávání a půjčování titulů online. OPACy 3. generace jsou prozatím ve fázi experimentálního vývoje.

Potřeba retrospektivní konverze

V dlouhé historii existence knihoven vznikly miliony ručně psaných a posléze tištěných katalogizačních lístků a svazkových katalogů, které bylo najednou nutné proměnit v digitální data a na­plnit jimi dosud prázdné databáze. Nabízely se v podstatě dvě možnosti: retrospektivní katalo­gizace (rekatalogizace) a retrospektivní konverze (retrokonverze). Rekatalogizace znamená opětovné zpracování knihovního fondu metodou „de visu“, čili s knihou v ruce, přímo do počítače. Retrospektivní konverzi definuje česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy jako „Převod existujícího tištěného, popř. rukopisného (lístkového i svazkového) katalogu do digitální podoby za pomoci informačních technologií. Výsledkem konverze je obrazová nebo strukturovaná forma záznamů. Účelem je zajištění online dostupnosti katalogu pro uživatele knihovny a využitelnost záznamů pro výměnu bibliografických dat“. U retrospektivní konverze jde tedy především o katalogizační záznamy dokumentů, ne o dokumenty samotné jako u re­ka­ta­lo­gizace. Cílem by mělo být zajištění převodu těchto záznamů z jednoho formátu do druhého, a to co nejrychleji a nejlevněji při dodržování odpovídajících standardů.

Retrospektivní konverzí bylo do strojem čitelné podoby zpracováno obrovské množství katalogizačních záznamů, jež se staly součástí OPACů knihoven a souborných katalogů. Tyto záznamy vytvořily základní soubor digitálních dat, který se dodnes neustále rozšiřuje. Hlavním cílem retrospektivní konverze je úplné otevření knihovních fondů jednotlivých knihoven všem uživatelům prostřednictvím veřejně přístupných online katalogů. Retrospektivní konverze již podchytila velkou část celosvětové produkce informačních pramenů za posledních několik staletí. Výrazný podíl katalogů českých i světových knihoven však tvoří fondy značně rozsáhlé nebo jazykově a oborově specifické, jejichž zpracování je z časového i finančního hlediska velmi náročné. Katalogizační zá­zna­my obsažené v těchto fondech bývají unikátní a jejich převod do digitální podoby významnou měrou přispěje k oboha­cení OPACů a souborných katalogů.

Metody retrospektivní konverze

Závisí na knihovně a jejích možnostech a na složení knihovního fondu, jakou metodu použije. Rekatalogizace je časově i finančně mimořádně nákladnou záležitostí, vyžadující často dočasně zvýšený počet odborných pracovních sil. Na druhou stranu se jedná o nejspolehlivější a nejméně chybový způsob převodu katalogů do strojem čitelné podoby. Je vhodné ji provádět např. v souvislosti s inventurou a revizí knihovního fondu nebo jen jako doplňkovou metodu retrospektivní konverze. Rekatalogizace je nutná především u speciálních odborných fondů, kde by retrospektivní konverze nebyla dostačující a odpovídající metodou.

Retrospektivní konverzi je možné provést několika způsoby. Časově nejnáročnější je ruční přepis katalogizačních lístků přímo do počítače za současného strukturování textů. Další možností je využití automatického rozpoznávání textů (OCR) a následné strukturování textů. Nejjednodušším, ale ne vždy využitelným způsobem je přebírání již existujících záznamů z dostupných zdrojů (CD, internet) a jejich následná úprava. V případě omezeného finančního rozpočtu lze celý katalog jen naskenovat a zpřístupnit pomocí internetu a vhodného softwaru pouze v obrazové podobě, případně jej obohatit alespoň o základní tagy, jako jsou jméno autora a název publikace. Tuto va­riantu ale nelze považovat za plnohodnotnou retrospektivní konverzi.

Pro proces retrospektivní konverze vznikají na celém světě moderní softwarová řešení a zakládají se odborné firmy, které se převodem katalogů zabývají. Knihovny tak mohou zadat provedení retrokonverze externí firmě a nechat si katalogy zkonvertovat tzv. „na klíč“. Tento způsob je použitelný především pro malé knihovny, které nemají dostatečné personální zajištění a zainteresovanost zaměstnanců by mohla ohrozit chod knihovny (např. obecní knihovny). Knihovna však může vyvinout vlastní systém pro retrokonverzi vhodný ke zpracování mnohdy velmi specifických katalogizačních záznamů nebo se na vývoji takového systému podílet.

Tzv. in-house retrospektivní konverze, tedy retrokonverze vlastními silami, připadá v úvahu pouze v případě velkých knihoven s dostatečným počtem odborných pracovníků, kteří se mohou konverzi katalogů věnovat v rámci pracovní doby či brigád. Výběr metody retrokonverze závisí na mnoha faktorech. Nejlepším způsobem se jeví kombinace obou metod v závislosti na okolnostech. Katalogizační lístky v jedné knihovně mohou být diametrálně odlišné a jejich zpracování jedinou metodou je jednoduše nereálné.

Retrospektivní konverze ve světě

USA a západní Evropa Stav retrospektivní konverze ve světě je velmi odlišný v závislosti na ekonomické a politické situa­ci jednotlivých států. Obecně platí, že čím je stát vyspělejší, tím dále se v procesu retrospektivní konverze lístkových katalogů v současné době nachází. Nejdříve byla retrospektivní konverze zahájena v polovině 60. letech 20. století v USA a o 10 let později v západní Evropě. Zde byly podmínky nejpříznivější a technologie nejvyspělejší a nejdostupnější. Dnes je ve vyspělých zemích retrospektivní konverze spíše okrajovou záležitostí, většina z nich má své katalogy již zkonvertovány nebo se rychle blíží úspěšnému cíli. Do popředí se nyní dostává digitalizace a trvalé uchování a ochrana knihovních fondů.

Východní Evropa

Dosažený stav automatizace knihoven v zemích východní Evropy výrazně zaostával za úrovní automatizace v západní Evropě a v USA. Důvodem byl rozdílný vývoj po světové válce – dlouhodobá izolace bývalého východního bloku od kapitalistického Západu a nemožnost seznámit se s tamním vědeckým a technickým pokrokem. Úroveň automatizace knihoven byla nižší, výpočetní technika vyráběná v rámci RVHP nestačila na parametry vyspělého světa, a tím ani retrospektivní konverze nedosáhla kvality a stavu Západu. Centrální plánování a přidělování finan­čních prostředků navíc ztěžovaly veškerý další vývoj. Obrat k lepšímu nastal v 90. letech 20. století s politickými změnami ve východní Evropě, která se úroveň v automatizaci knihoven i procesu retrospektivní konverze snažila postupně zvyšovat. Dnes je již situace srovnatelná, a to i přesto, že retrokonverze knihovních fondů za stavem v západní Evropě a USA stále mírně pokulhává. Nutnou podmínkou pro její úspěšné dokončení jsou především trvalé a dostatečné finanční prostředky.

Rozvojové země

Velmi neutěšený je stav automatizace knihoven třetího světa. Důvodem je tisíciletý odlišný historický a politicko-geografický vývoj a stejně jako ve východní Evropě je na vině i nedávná izolace způsobená státními režimy. Rozdíl v hospodářském růstu a míře industrializace mezi vyspělými a rozvojovými státy je propastný. Tento rozdíl se nutně projevuje ve všech vědních oborech včetně knihovnictví, které v porovnání s vyspělým světem vykazuje daleko nižší úroveň. Do afrických a asijských knihoven se o poznání pomaleji šířila veškerá knihovnická pravidla a IT technologie. Hlavním problémem zůstává nedostatečné vzdělání v oboru výpočetní techniky i knihovnictví, a tím malý počet odborných pracovních sil, s nímž se musí knihovny potýkat. Stejný problém je i na straně potenciálního uživatele, který je v drtivé většině případů IT technologiemi prakticky nedotčen a je třeba jej v tomto směru vzdělávat. Mnoho knihoven nebylo dosud vůbec automatizováno a s retrospektivní konverzí se zatím spíše seznamují. Vyskytují se obavy o národní zranitelnost vůči vnějším ekonomickým a politickým vlivům, otázka národní bezpečnosti a strach z ohrožení národní suverenity. Problémy, se kterými se současný vyspělý svět potýkat nemusí. Přesto se díky snaze především akademických knihoven blýská na lepší časy. Viditelné snahy v oblasti retrospektivní konverze katalogů vyvíjí např. v Africe Nigérie, Malawi a Botswana a v Asii Indie. Nespornou výhodou je však fakt, že tyto země mohou těžit ze zkušeností vyspělých států, které již mají své katalogy zkonvertovány, a vyvarovat se tak jejich chyb a vybrat ověřené technologie a postupy. V rámci mezinárodních projektů mohou pozvat zkušené odborníky, kteří jim budou v tom­to ohledu nápomocni. Navíc mají možnost stahovat již hotové záznamy z celosvětově dostupných online katalogů, jako je např. Worldcat, OCLC. Záznamy zpracované retrospektivní konverzí se pak stávají součástí národních i světových souborných katalogů, čímž je zajištěna jejich rychlá a snadná dostupnost co největšímu počtu uživatelů.

Ve vyspělých i rozvojových zemích je při retrospektivní konverzi mimořádně důležitá kooperace a koordinace jak na národní, tak na mezinárodní úrovni. Nedostatek tohoto faktoru vede k tvorbě du/multiplicitních záznamů týchž dokumentů, k plýtvání finančními prostředky a k zahlcení souborného katalogu du/multiplicitními záznamy, jejichž odstraňování a/nebo obtížná práce s nimi vyvolávají další zbytečné náklady. Proto se v rámci států/světa zakládají četné organizace, které retrospektivní konverzi určitým způsobem zastřešují a koordinují, vytvářejí projekty, dodávají nezbytné technologie, ověřené návody a minimalizují vynaložené finanční prostředky, jež často také samy poskytují.

Retrospektivní konverze katalogů v Národní knihovně ČR a v českých knihovnách

České knihovny

Retrokonverze katalogů českých knihoven začala ve větším měřítku až v polovině 90. let 20. století. Po roce 1989 se českým knihovnám otevřela možnost pro seznámení se a porovnání s nejnovějšími automatizovanými knihovními systémy ve světě. Začaly vznikat první firmy vyvíjející AKS a knihovny byly postupně připojovány k síti Internet. Nově vzniklá situace si žádala převod katalogů do elektronické podoby a na scénu tak vstoupila retrospektivní konverze, o níž jako první začaly uvažovat velké univerzální a oborově specializované knihovny. Vzhledem k obrovskému počtu katalogizačních lístků a omezeným finančním prostředkům musela být retrospektivní konverze katalogů selektivní. Přednost se dávala retrokonverzi či rekatalogizaci živého fondu a novějších časových vrstev katalogů, případně se přistoupilo ke zpracování celého katalogu v abecední sekvenci a k hromadnému skenování katalogizačních lístků.

Díky pozdějšímu nástupu retrospektivní konverze měly české knihovny oproti západoevropským od počátku k dispozici velmi vyspělé technologie. V roce 2000 se retrokonverzi dostalo celonárodního zastřešení v podobě podprogramu VISK 5 (viz dále). Kvalitní organizace a spolupráce na celonárodní úrovni posunuly české knihovny na přední místa v oblasti retrospektivní konverze katalogů ve světě. Ačkoli se v kontrastu se zahraničím potýkají české knihovny s trvalým nedostatkem finančních prostředků na retrospektivní konverzi, je její úroveň u nás velmi vysoká a stavu v západní Evropě se směle vyrovná. Její úspěšné dokončení přesto zůstává otázkou delšího časového horizontu.

Národní knihovna ČR

V Národní knihovně ČR byly na počátku 90. let 20. století vybrané katalogy převedeny na mikrofiše a zároveň bylo zvažováno přebírání již hotových záznamů z externích zdrojů nebo provedení retrospektivní konverze externím dodavatelem. Probíhala jednání s OCLC (Online Computer Library Center) a firmou SAZTEC o přebírání záznamů zahraniční literatury a možnosti manuálního převodu katalogizačních lístků, avšak cena záznamů byla příliš vysoká a shoda záznamů s fondy Národní knihovny ČR malá. Přistoupilo se tedy k provedení retrospektivní konverze prostřednictvím domácího dodavatele, kterým se staly Vodní stavby Tábor. Nabídly výhodnou cenu za jeden záznam, ale zpracování vykazovalo nízkou úroveň, která si vyžádala dodatečné dokončovací práce ze strany zaměstnanců Národní knihovny ČR.

Počítačové technologie doznávaly v této době významných změn, na trhu se objevily kvalitní skenery a vývoj technologie OCR/ICR umožňující digitalizaci tištěných textů postoupil vpřed. V zahraničí i u nás již existovaly firmy snažící se uplatnit v tomto oboru a vytěžit z něj maximum. To znamenalo posun i v retrospektivní konverzi Národní knihovny ČR, která pro svůj projekt získala podporu americké Mellonovy nadace ochotné financovat drahé technické vybavení pro vývoj a aplikaci nové technologie. V roce 1994 navázala Národní knihovna ČR spolupráci s českou firmou COMDAT, s. r. o., která pro ni na základě dlouholetých zkušeností v oblasti IT vyvinula komplexní moderní nástroj pro převod katalogů do digitální podoby nazvaný RETROKON.

Nejnovější technologie byla získána díky grantům Mellonovy nadace a Open Society Institute-Regional Library Program. Na domácí půdě podpora retrospektivní konverze zpočátku chyběla, a proto se nedostávalo ani finančních prostředků. Ke změně došlo v roce 1996, kdy Národní knihovna ČR získala od Ministerstva kultury ČR účelovou finanční dotaci na skenování a zpří­stupnění katalogů v obrazové podobě. V rámci tohoto projektu byly naskenovány všechny důležité katalogy Národní knihovny ČR a následně zpřístupněny nejprve místním a posléze i vzdáleným uživatelům. V letech 1996–1997 proběhla retrospektivní konverze Katalogu studijního fondu dotovaná Ministerstvem kultury ČR a granty určenými na výzkum a vývoj. V rámci grantového programu pro výzkum a vývoj byl v letech 1997–2000 řešen i významný projekt „Zpřístupnění české knižní produkce 20. století prostřednictvím internetu a CD-ROM“. Následovaly nové účelové dotace a granty, z nichž byla financována retrospektivní konverze dalších katalogů Národní knihovny ČR.

Veřejné informační služby knihoven (VISK), podprogram 5

Usnesením vlády ČR ze dne 10. 4. 2000 č. 351 o Koncepci státní informační politiky ve vzdělávání byl schválen program VISK. Základním cílem programu Veřejné informační služby knihoven (dále jen VISK) je inovace veřejných informačních služeb knihoven na bázi informačních technologií (ICT). Program VISK je členěn na devět vzájemně provázaných podprogramů, které naplňují stanovené cíle. Retrospektivní konverzi zastřešuje podprogram VISK 5 Národní program retrospektivní konverze katalogů knihoven v ČR – RETROKON. Podprogram VISK 5 koordinuje retrospektivní konverzi katalogů českých knihoven s ohledem na maximální využití již existujících záznamů, snaží se eliminovat multiplicitní převody a racionalizovat využití finančních prostředků. Jeho hlavním cílem je zpřístupnění katalogů, a tím fondů největších českých knihoven prostřednictvím internetu. Realizace podprogramu umožňuje široké otevření fondů jednotlivých knihoven místním i vzdáleným uživatelům. Online objednávání dokumentů fondů místních i vzdálených knihoven a zkvalitnění meziknihovní výpůjční služby vede ke zrovnoprávnění uživatelů bez ohledu na jejich sídlo a k rovnoprávnému přístupu k informacím bez ohledu na místo jejich fyzického uložení. Podprogram si klade za cíl vytvoření velkého množství kvalitních bibliografických záznamů, které budou k dispozici ostatním knihovnám.

Retrospektivní konverze katalogů je finančně velmi náročná a žádná z velkých knihoven nebyla a dodnes není schopna ji uspokojivě financovat v rámci svého běžného rozpočtu. Je tak plně závislá na grantech, nebo probíhá velice pomalu v rámci běžného rozpočtu instituce. Z tohoto důvodu je existence a dostatečné finanční krytí VISKu 5 jedním z rozhodujících činitelů pokračování a snad i úspěšného završení retrospektivní konverze katalogů v ČR. V zahraničí proběhla retrospektivní konverze katalogů v relativně krátké době díky výrazné finanční podpoře státu. Cena za jeden převedený záznam je v jednotlivých institucích různá. Záleží především na charakteru katalogu (stáří katalogu a poměr rukopisných a strojopisných lístků, obsažené jazyky a písma, možnost/nemožnost využití záznamů z externích zdrojů atp.), druhu zpracovávaných dokumentů a způsobu jejich převádění do strojem čitelné podoby.

V prvních letech podprogramu (2000–2004) byla na retrospektivní konverzi vynaložena částka 28 910 000 Kč. V roce 2003 nebyla retrospektivní konverze katalogů českých knihoven financována z projektu VISK, ale v rámci Programu 234 118 Obnova majetku státních kulturních zařízení poškozeného povodní 2002, oblast retrospektivní konverze katalogů v rámci prevence.

Přidělená částka byla zahrnuta do celkového součtu pro přehled o financování retrospektivní konverze v souvislé časové řadě několika let. Většina prostředků byla určena na vlastní retrospektivní konverzi, která probíhala z větší části formou služeb (především pro knihovny s vysokými režijními náklady a nedostatkem prostoru a PC pro další pracovníky), na část činností byli najímáni pracovníci do stavu knihoven. Realizace podprogramu vyžadovala nákup a údržbu HW (servery, pracovní stanice) i SW (základní i aplikační programové vybavení) v jednotlivých knihovnách. V prvních letech podprogramu byl z grantových prostředků částečně podporován i nákup HW a SW, od roku 2003 byla tato podpora zastavena a prostředky jsou přidělovány výhradně na realizaci vlastní retrospektivní konverze. Důsledkem prodlužování časových horizontů pro úplnou retrospektivní konverzi katalogů českých knihoven byl i nárůst jejich zpřístupnění alespoň v provizorní (obrazové) podobě. Skenování katalogů tak v převážné většině knihoven již bylo dokončeno, nyní komise dává jednoznačnou podporu projektům, které jsou zaměřeny na převod záznamů do strukturované podoby.

Původní představa byla, že dojde k rovnoměrnému každoročnímu financování ve výši 15 mil. Kč. Při pohledu na tabulku je vidět, že tato vize nebyla nikdy naplněna.

Právo požádat o financování z VISK 5 má každá česká knihovna na základě připraveného dotazníku, dostupného pomocí webové aplikace „Národní program retrospektivní konverze“ na http://nprk.nkp.cz/. Aplikace slouží pro sběr a publikaci informací o retrokonvertovaných katalozích českých knihoven a institucí, které byly převedeny v rámci podprogramu VISK 5 do digitální podoby. Zároveň jsou v programu shromažďovány a zveřejňovány jednotlivé vyplněné dotazníky. Dodnes grant z podprogramu získalo přibližně 65 knihoven a institucí, které s jeho pomocí retrokon­vertovaly bezmála 150 katalogů, v nichž bylo celkově vytvořeno zhruba 1 764 000 nových záznamů a téměř 1 235 000 bylo naskenováno. Výše investic do retrospektivní konverze dosáhla více než 75 mil. korun. V rámci VISK 5 docílila Národní knihovna ČR úplného zpracování svých dvou nejvýznamnějších a nejobsáhlejších katalogů – Generálního katalogu národního konzervačního fondu a Generálního katalogu univerzálního knihovního fondu II (obsahuje monografické publikace vydané v letech 1951 až 1994, částečně v roce 1995, a to jak českou, tak i zahraniční produkci v univerzálním knihovním fondu). Retrospektivní konverzí prošel i neméně důležitý katalog hudebních tisků a souborný katalog zahraničních periodik. Úspěšně byla dokončena retrospektivní konverze Katalogu knih bývalého Ruského zahraničního historického archivu v Praze a Generálního katalogu Slovanské knihovny.

Aplikace související s retrospektivní konverzí

První fází retrospektivní konverze je naskenování katalogizačních lístků knihovny a jejich následné zpřístupnění v síti Internet. Některé knihovny zpřístupňují naskenované katalogy na svých serverech a prostřednictvím svého rozhraní, jiné výhradně pomocí Národního informačního systému pro retrokonverzi (NRIS) spravovaného Národní knihovnou ČR. NRIS zajišťuje snadný a přehledný online přístup k záznamům v jednotném uživatelském rozhraní. Umožňuje prohlížení libovolného katalogu zařazeného v systému a zprostředkovává informace o průběhu retrospektivní konverze záznamů v daném katalogu. Systém je dostupný na adrese http://nris.nkp.cz/.

Informace o retrospektivní konverzi v Národní knihovně ČR a českých knihovnách soustřeďuje web Národní knihovny ČR RETROKON dostupný na http://retrokon.nkp.cz/ a spravovaný Oddělením retrospektivní konverze Národní knihovny ČR. Na jeho stránkách naleznou uživatelé základ­ní informace o retrospektivní konverzi v Česku, o její historii, o dotacích a grantech s ní spojených a seznámí se s technologií RETROKON, moderním a spolehlivým nástrojem určeným k retrospektivní konverzi katalogů.

Oddělení retrospektivní konverze Národní knihovny ČR koordinuje retrokonverzi katalogů českých knihoven na úrovni shromažďování, kontroly a publikace dotazníků, jejichž vyplnění je nezbytnou podmínkou pro udělení grantu z podprogramu VISK 5, jehož tištěná podoba se přikládá k oficiální žádosti o poskytnutí dotace z rozpočtu Ministerstva kultury ČR. V rámci oddělení v současné době probíhá retrospektivní konverze Generálního katalogu univerzálního knihovního fondu I Národní knihovny ČR prostřednictvím ověřené technologie RETROKON.

Technologie Retrokon

Retrospektivní konverze v Národní knihovně ČR se provádí prostřednictvím již zmíněné technologie RETROKON skládající se ze čtyř etap, které jsou na sobě nezávislé. Lze tedy využít jen některé z nich v závislosti na finančních možnostech, časovém horizontu a povaze převáděného materiálu:

•  skenování a zpřístupnění,

•  přepis,

•  strukturování (tagování),

•  revize.

Pro každou etapu byl firmou COMDAT, s. r. o., vyvinut program, v němž se lístkové katalogy zpracovávají. Proces skenování probíhal v programu Comdat ARTIF a ke zpřístupnění naskenovaných lístků sloužil Comdat KATALOG, nahrazený později programem KATIF. Obrazová podoba tištěných předloh byla převáděna do digitální pomocí OCR. Kde není možné tuto technologii použít, jsou záznamy zpracovány ručně v programu Comdat TEXTIF. Strukturování textů podle mezinárodních standardů probíhá v programu Comdat PROTAG a na následnou revizi se uplatňuje program Comdat TIFTEXT. Pro celkové řízení retrospektivní konverze vznikl program RIS, který zajišťuje evidenci záznamů v jednotlivých etapách retrokonverze a později byl rozšířen o další moduly. Dnes má kromě zobrazování naskenovaných lístků také funkci příznakování (označování) záznamů podle daných kritérií a třídění fondu pro následnou retrospektivní konverzi.

Systém RETROBI

Jinou technologií použitou pro převod lístkových katalogů do strojem čitelné podoby je systém RETROBI vyvinutý firmou inSophy v rámci projektu „Digitalizace lístkového katalogu Retrospektivní bibliografie české literární vědy 1775–1945“ VZ09004, který pod záštitou programu INFOZ v letech 2009–2011 finančně podpořilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Cílem projektu bylo zpřístupnění zdigitalizované lístkové kartotéky Retrospektivní bibliografie české literatury uchovávané v Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Celá kartotéka byla naskenována speciálním skenerem pomocí technologie OCR.

Firma inSophy vyvinula komplexní softwarové řešení pro zpřístupnění naskenovaných lístků. Systém obsahuje dvě významné utility. První řešila naskenované vícestránkové lístky, které bylo třeba dostat k sobě. Na základě přiděleného příznaku systém vícestránkové lístky rozpoznal a následně spojil a navíc automaticky detekoval prázdné strany záznamů. Katalogizační lístky prošly manuální kontrolou, při níž byly doopraveny chyby, které systém nezachytil, a poté byly zařazeny do online databáze. Pomocí druhé softwarové utility byly obrazové podoby lístků automaticky přiřazeny k jejich textovým podobám, čímž se spojily do jedné databázové jednotky, která pak byla přesunuta do webové databáze.

Aplikace nabízí kromě procházení naskenovaných lístků také možnost výběru formátu obrázku. Základní údaje o lístku lze zobrazit v přehledné tabulce a velkou předností je procházení OCR přepisů jednotlivých záznamů. Administrátor i uživatel mohou lístky editovat a vybrané exportovat do schránky. Uživatelé ocení vkládání vlastních komentářů ke konkrétním lístkům i fulltextové vyhledávání v OCR přepisech. Systém je založen na dobrovolném přepisu oskenovaných lístků uživateli. Je to šikovný a nenáročný způsob, jak kartotéku nadále rozšiřovat a vylepšovat.

Závěr

Skenování katalogů již bylo v převážné většině českých knihoven dokončeno. Přestalo být podporováno i v dotačním programu VISK 5, který nyní dává přednost podpoře převodu záznamů do strukturované elektronické podoby. V knihovnách, kde s retrospektivní konverzí teprve začínají, se ve velké míře využívá technologie automatického rozpoznávání textu (OCR), jež se s neustálým vývojem výpočetní techniky stává stále dokonalejším.

V současné době je k dispozici řada nástrojů, které slouží k přebírání již hotových záznamů využívaných fondů největších knihoven, především Národní knihovny ČR. Knihovny a další paměťové instituce mají prostřednictvím České národní bibliografie (ČNB) k dispozici velmi kvalitně zpracovanou českou tištěnou produkci 20. století, průběžně je doplňována i produkce 19. století. Dalším způsobem získávání záznamů je využití Souborného katalogu ČR (SKČR) nebo rozhraní Jednotné informační brány (JIB), rozcestníku k fondům českých i zahraničních knihoven, či dalších dostupných zahraničních databází a katalogů knihoven. Složitější situace je u oborově specia­lizovaných knihoven. Význam retrospektivní konverze katalogů těchto knihoven vzrostl i v souvislosti s jejich úlohou při budování tematických informačních bran. Velké usnadnění představuje aplikace celosvětově používaného protokolu Z39.50 určeného ke komunikaci s databázemi s rozdílnou strukturou přes jedno uživatelské rozhraní.

V průběhu času bylo vyvinuto množství aplikací a technologií, jejichž pomocí je retrospektivní konverze prováděna. Knihovny již v tomto ohledu nejsou závislé samy na sobě a mají k dispozici ověřené postupy, kterých mohou bez obav využít. Navíc vznikly specializované firmy zabývající se retrospektivní konverzí „na klíč“, čímž knihovnám odpadá problém s nedostatkem pracovních sil a případně i odpovídajících pracovních prostor.

Retrospektivní konverze je dlouhodobou záležitostí a časový horizont pro dokončení retrospektivní konverze katalogů českých i zahraničních knihoven závisí především na objemu dostupných finančních prostředků. V samotné Národní knihovně ČR se optimistické odhady termínu dokončení retrospektivní konverze pohybují kolem let 2015–2020, pesimistické odhady sahají až k roku 2050.

Aktuálním úkolem s výhledem do budoucna je získání finančních prostředků, které umožní zpracování zbývajících katalogů a jejich částí, a tím otevření celých fondů velkých knihoven a knihoven se specializovanými fondy i vzdáleným uživatelům.

 

POUŽITÉ ZDROJE:

  • CHAND, Prem, Umesh GOHEL a Rajesh CHANDRAKAR. Retrospective Conversion Tool for Academic Libraries in India: An Initiative by INFLIBNET. [online]. 2004-03-03 [cit. 2013-07-11]. Dostupné z www: <http://library.iias.ac.in/dspace/bitstream/handle/123456789/8/03cali_18.pdf?sequence=1>.
  • INFLIBNET. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. Wikimedia Foundation, 2003. Page was last modified on 11 June 2013 at 15:05 [cit. 2013-07-11]. Dostupné z www: <http://en.wikipedia.org/wiki/INFLIBNET>.
  • KTD – Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online databáze]. Praha: Národní knihovna ČR, 2002 [cit. 2005-03-12]. Dostupná z www: <http://sigma.nkp.cz>.
  • MALÍNEK, Vojtěch. Digitalizace lístkové kartotéky Retrospektivní bibliografie české literatury. Ikaros [online]. 2012, roč. 16, č. 10 [cit. 2013-07-11]. ISSN 1212-5075. Dostupné z www: <http://www.ikaros.cz/node/7683>.
  • Národní informační systém pro retrokonverzi [online]. Praha: Národní knihovna České republiky [cit. 2013-07-11]. Dostupné z www: <http://nris.nkp.cz>.
  • Národní knihovna České republiky. VISK 5: Národní program retrospektivní konverze katalogů ČR – RETROKON[online]. 13. 1. 2005 [cit. 2005-02-03]. Dostupný z www: <http://visk.nkp.cz/VISK5.htm>.
  • NERGLOVÁ, Anna. Současný stav retrospektivní konverze katalogů v knihovnách České republiky. Praha, 2005. 49 s., xxiv s. příl. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí bakalářské práce Anna Stöcklová.
  • OPÁLKOVÁ, Markéta. Analýza vybraných OPACů nové generace a sociálních sítí se zaměřením na sdílení knih. Praha, 2010. 116 s. Rigorózní práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Konzultant rigorózní práce Eva Bratková.
  • PLANKOVÁ, Jindra. Historický vývoj automatizace knihoven: vývoj v západní a východní Evropě. [online prezentace]. Opava: Slezská univerzita, Filozoficko-přírodovědecká fakulta [cit. 2013-07-11]. Dostupné z www: <axpsu.fpf.slu.cz/~pla20uk/Systemy/Systemy3.ppt>.
  • Prytherch, Raymond John, ed. Harrod's Librarians' Glossary and Reference Book: a directory of over 9,600 terms, organizations, projects and acronyms in the areas of information management, library science, publishing and archive management. 9. ed. Aldershot: Gower, 2000. 787 p. ISBN 0-566-08018-4.
  • RETROKON: retrospektivní konverze katalogů českých knihoven [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2010 [cit. 2013-07-11]. Dostupné z www: <http://retrokon.nkp.cz>.
  • Stoklasová, Bohdana. Národní program retrospektivní konverze ČR: (Historie a současný stav, priority, finanční a časové nároky, spolupráce). In: Knihovny současnosti '95. Brno: Sdružení knihoven ČR, 1995, s. 204–210.
  • Stoklasová, Bohdana. Národní program retrospektivní konverze katalogů knihoven v ČR – RETROKON. In: Knihovny současnosti 2001. Brno: Sdružení knihoven, 2001, s. 288–296. ISBN 80-86249-14-X.
  • Stoklasová, Bohdana, Miroslav Bareš a Anna Nerglová. Technologie RETROKON jako komplexní nástroj pro digitalizaci a zpřístupnění katalogů, kartoték a soupisů prostřednictvím internetu. Praha: Národní knihovna České republiky, 2004. 34 s. ISBN 80-7050-458-7.
  • STOKLASOVÁ, Bohdana a Jaroslava JEŘÁBKOVÁ. České knihy 20. století = Czech books published in the 20th century. Praha: Národní knihovna ČR, 2000. 1 CD-ROM + 1 brožura, 30 s. Dostupný také z www: <http://retrokon.nkp.cz/pdf/cz/book_cz.pdf>.