VĚRA KHÁSOVÁ vera.khasova@gmail.com

Pravděpodobně všichni, kteří se jako já nějak zabývají genealogií, už slyšeli otázku, co nás k tomu přivedlo a co nás na tom baví. Kolik je lidí, tolik je odpovědí. Někdo chce zodpovědně vědět o minulosti co nejvíce, než ti starší odejdou, někdo chce rodokmen zpracovat jako dárek, další je zcela obyčejně zvědavý. U mne jako konečný impuls, který okrajový zájem změnil na koníčka zabírajícího většinu volného času, posloužila víkendová návštěva lázní s kamarádkou, která se rodokmeny zabývá.

V prvním okamžiku, kdy se člověk rozhodne vrhnout se na sestavení rodokmenu, je několik míst, kde může ztratit chuť a elán. Potřebuje doma najít rodné listy, nebo v rodině někoho z pamětníků, kdo mu řekne jména jeho rodičů, prarodičů, praprarodičů a dalších, místo a alespoň přibližné datum narození. V tomto případě je mnohem důležitější místo, kde se předci narodili, případně kam chodili do kostela, než přesné datum. Pokud zná jedinec lokalitu, má šanci prohledat matriky. Jestliže ví přesné datum, ale nezná místo, těžko bude prohledávat matriky v celé republice (pro představu jen tzv. Velká Praha představuje 80 farností). Dále je třeba najít farnost, pod kterou patřilo místo, kde předci žili, a kam chodili do kostela. Najít archiv, ve kterém jsou uložené matriky pro příslušnou farnost. Pátrající potřebuje, aby matriky byly již přístupné veřejnosti, aby byly alespoň na přelomu 19. a 20. století psány obyčejnou latinkou. Dále někoho, kdo mu poradí nebo pomůže, nebo naopak okřikne, když začne dělat chyby…

Kde hledat počáteční informace?

Úplně nejjednodušší je sednout si, vzít si papír a tužku a sepsat si – nebo zakreslit formou stromu – co si sami pamatujete o svých příbuz­ných a předcích. Uveďte si otcovy i matčiny sourozence, svoje bratrance a sestřenice, jejich děti, proberte doma uložené fotografie. Uvádějte údaje co nejpřesněji, ale nezavrhujte ani informace, u kterých si sami nejste jisti – skoro vždy je koho se v rodině zeptat. Já takto do úplně prvního stromu uvedla, že můj dědeček byl třetí dítě, narozené roku 1908, po sňatku rodičů v roce 1906, což se mi i samotné zdálo podivné – už druhý člověk, se kterým jsem mluvila, mne upozornil, že dědeček byl třetí přeživší dítě v rodině, první z druhého sňatku. Oprava v tuto chvíli zabrala jen okamžik. Po zmapování své paměti zkuste rodiče, strýčky a tetičky, vyptávejte se i na rodinné pověsti, slibte, že je ověříte – v mnoha rodinách uslyšíte o příbuzných v Americe, nemanželských dětech či o napoleonských vojácích, kteří na území Čech či Moravy nechali dítě… Tím získáte částečně odpovědi a další otázky na téma KDO.

Zároveň, až budete doma hledat fotografie nebo se vyptávat příbuzných, podívejte se nebo poptejte po dokumentech, rodných, oddacích a úmrtních listech. Také po domovských listech, na kterých najdete vlastnoruční podpisy svých předků. Určitě byste měli najít dokumenty svoje či svých rodičů, když budete mít štěstí, naleznete uložené opisy rodných listů z doby protektorátu, které si naši předci vyžádali, aby doložili svůj nežidovský původ. Po čem se dívat? Samozřejmě vás budou zajímat jména, data a místa narození, informace v kolonce Poznámky (mohou tam být informace o sňatku), která církev a která farnost dokument vydala. Tyto informace vám dají odpověď na otázky KDE a KDY.

Když už všechny tyto informace máte, je čas zjistit, zda máte data, která se dají najít ve volně přístupných matrikách a ve kterém archivu matriky hledat. Matriky se dělí na tzv. živé a mrtvé podle zákona 301/2000 Sb., v pozdějším znění, § 23, který stanovuje, že za mrtvou se považuje taková matrika narozených, kde je nejmladší uvedený záznam 100 let starý, a taková matrika oddaných a zemřelých, kde je nejmladší záznam 75 let starý. Jelikož veřejně přístupné jsou pouze tzv. mrtvé matriky, znamená to, že v roce 2013 můžete hledat v matrikách, kde je poslední záznam z roku 1913 nebo 1938. V případě menších obcí se vám může stát, že matrika byla vedena například od roku 1784 do roku 1949 pro všechny tři druhy záznamů. V takovém případě bude matrika přístupná až v roce 2049, v závislosti na nejmladším uvedeném záznamu. Pokud pátráte po svých přímých předcích, máte právo si – po prokázání této příbuznosti – požádat o opis matričního záznamu až na úroveň vašich praprarodičů. Nový občanský zákoník by toto omezení měl změnit, ale stále není stoprocentně jasné, zda skutečně začne platit k 1. 1. 2014.

Tzv. mrtvé matriky jsou dnes uložené ve veřejně přístupných archivech. Těch hlavních je osm – Státní oblastní archiv Praha, Státní oblastní archiv Plzeň, Státní oblastní archiv Litoměřice, Státní oblastní archiv Třeboň, Státní oblastní archiv Zámrsk, Zemský archiv Opava, Moravský zemský archiv v Brně a Archiv hlavního města Prahy. Kromě těchto jsou ještě dva velké archivy – Národní archiv, kde jsou uloženy židovské matriky, a Vojenský historický archiv, kde jsou uloženy například informace o vojácích. Jak se rozhodnout, který archiv je ten „váš“? Buď si můžete pamatovat, kam který ze současných krajů patří, včetně výjimek jako je např. kraj Vysočina, nebo si můžete vyhledat adresu webových stránek České genealogické a heraldické společnosti 1) s odkazem, pod kterým je mapka s rozdělením archivů (Digita­lizace). Pak si stačí jako druhé okno otevřít normální mapu (nebo papírovou na stole) a pros­tým porovnáním a odhadem zjistit, na který archiv byste se měli podívat. Hned druhá věc, kterou byste měli udělat po tom, co zjistíte, který archiv vás zajímá, je, zda jsou matriky k dispozici na internetu, nebo pouze při osobní návštěvě v archivu. Pamatujte i na to, že matriky, které jsou k dispozici na internetu, vám v archivu nepředloží.

Kam dále?

Teď již máte datum narození svého předka, víte, kde se narodil, kde jsou uloženy matriky pro dané místo a období, už máte v ruce nebo na obrazovce počítače příslušnou matriku a říkáte si, že teď už je všechno v pořádku a nic vás nemůže zastavit. Omyl. Zapomněli jste na to, že matriky jsou psané rukou a že se na našem území nepoužívala vždy jen latinka a čeština. Matriky na přelomu 19. a 20. století budou pravděpodobně psané česky a latinkou, pokud se nebude jednat o německou oblast jako např. Sudety. Tam pravděpodobně narazíte na němčinu a kurent, který vám bude připomínat v první chvíli spíše „broučky“ než písmena. Doporučuji vám někde si najít převodní tabulku [např. Učebnice čtení starých textů 2)] a nosit si ji s sebou. Další možnost je stáhnout si do počítače font s názvem Sütterlin, doma si napsat jména, která budete hledat, vytisknout si je a vzít s sebou do archivu. Sütterlin nevypadá přesně jako kurent, ale podobně. Pomoc budete potřebovat obzvláště, pokud se rozhodnete v pátrání pokračovat – přibližně od roku 1850 se kurent a němčina používaly na celém našem území. Co se týká němčiny jako jazyka, asi brzo zjistíte, že se stále opakují stejná slova; záleží na vás, zda si budete psát vlastní slovníček, nebo je budete stále dokola vyhledávat ve slovníku či na internetu.

Překonali jste všechny nástrahy a máte první nalezený záznam. Gratuluji! Pokud jste to ještě neudělali, je ten pravý čas se rozhodnout, jak si budete nalezené záznamy evidovat a jak budete vytvářet rodostrom. Dnešní doba samozřejmě láká k použití počítače. Máte možnost si stáhnout některý z volně dostupných a neplacených genealogických programů – bude záležet na vás, který si vyberete, zda chcete svůj rodokmen zveřejňovat na internetu, vkládat fotografie apod.; nebo samozřejmě můžete zůstat u ručního malování, ale pravděpodobně brzy zjistíte, že není snadné najít a nosit s sebou dostatečně velký papír ani se na něm potom orientovat. Samotné záznamy si také evidujte. Opět je pouze na vás, jaký systém vám bude vyhovovat, měl by ale být snadno pochopitelný i pro druhé. Nemá cenu lákat příbuzné, aby vám pomohli, a potom je odradit zbytečně složitým nebo nepřehledným systémem. Zároveň bych vám nedoporučila systém, který je více než z padesáti procent závislý na vaší paměti – věřte mi, že funguje pouze do určitého počtu lidí. Nejjednodušší je založit si zvláštní složku na rodokmen, kam budete ukládat kopie získaných dokumentů, fotografie, případně úryvky z knih nebo články z novin, a ve složce založit další čtyři podsložky, jednu pro každou rodinnou větev podle příjmení vašich prarodičů (osob­ně doporučuji i jednotlivé soubory se záznamy pojmenovávat v systému Příjmení Jméno obsažená informace – např. Khas Josef nar1840 N). Počítejte s tím, že křestní jména se budou opakovat. Naši předci přeci jen používali o hodně méně jmen než my dnes a rozhodně málokdy nějaká výjimečná. Josef, Václav, Matěj, Jan, Martin, Antonín, Vít, Jakub, v některých krajích ještě Vojtěch (nebo v německé formě Adalbert), Marie, Anna, Magdalena, Marianna, Markéta, Barbora, Terezie – to pravděpodobně budou nejčastější jména, na která narazíte. Neobvyklá jména bývají krajová – například Wolfgang na Chudenicku podle sv. Wolfganga, který zde měl při cestě z Prahy postavit kostel; nebo jména po panstvu (pán si vzal manželku s neobvyklým jménem a na její počest a kvůli přímluvě byla jejím jménem křtěna děvčata) nebo například jména pro nemanželské děti. Ty často dostávaly nezvyklá jména, aby si s sebou celý život nesly znamení svého nemanželského původu. Ale i v tomto případě mohou existovat výjimky – jeden můj předek ze středních Čech se jmenoval Krescenc. Jediný na farnosti, manželské dítě. Původ této odlišnosti se mi nepodařilo vypátrat.

Co se ještě může hodit

Veškeré informace, které najdete, si zapisujte. Ať nedopadnete jako já, která si sice pamatuji, že jsem kdysi při první návštěvě v SOA Praha ve sborníku v badatelně četla zajímavý článek o obci na Podbrdsku, která se po opakovaných povodních přestěhovala přibližně o kilometr dál od svého původního umístění, ale bohužel si již nepamatuji, který sborník to byl či které obce přesně se článek týkal. Zaujala vás informace? Šup s citací do notýsku, nemusíte dodržovat žádnou citační normu, informace musí být ale srozumitelná pro vás tak, abyste ji kdykoli znovu dohledali. Nikdy nevíte, co všechno využijete, až budete psát rodinnou kroniku. Zaujal vás při prohlížení matrik z farnosti zápis o úmrtí nějakou poznámkou? Poznamenejte si, co a kde jste viděli. Možná v budoucnu zjistíte, že se jednalo o souseda vašeho předka…

Pokud se nakonec pustíte do psaní rodinné kroniky, počítejte s tím, že prosté narodil se, oženil se, zemřel nestačí. Pak se vám budou hodit všechny perličky, které najdete v matrikách nebo starých novinách či na internetu, fotografie, které jste nalezli v rodině a vyprosili si je k oskenování nebo ofocení, informace o původu příjmení, o jménech, která naši před­ci nosili, historické události a samozřejmě informace o obcích, kde předci žili. Pro takovéto poznatky se dá samozřejmě používat internet jako začátek – i v turistických průvodcích nebo na stránkách obcí bývá malý historický přehled, pokud budete mít štěstí, narazíte na obecní kroniku (ty, které nejsou na internetu, se dají nalézt ve státních okresních archivech, které jsou organizační součástí státních oblastních nebo zemských archivů). Jedna z výjimečně dobře zpracovaných obecních kronik je Kronika města Merklína Josefa Erharta 3), která vyšla i tiskem a je k nalezení na stránkách města Merklín. V textu se dají najít třeba ceny náboženských obřadů, které jsem citovala v minulém článku, nebo třeba ceny běžných věcí z roku 1924 (pozor, nedá se prohledat fulltextem).

Jak daleko se můžete dostat s využitím matrik? Přibližně k roku 1650, což jsou nejstarší dochované matriky na našem území. Přes tento rok se dá někdy překlenout s pomocí nematričních zdrojů, jako jsou berní ruly, gruntovní knihy nebo soupisy poddaných podle víry a podobně, ale to je na samostatné povídání.

Závěrem

Počítejte s tím, že uděláte chybu – po osmi hodinách v práci, třech hodinách na cestě, po pěti hodinách sezení u matrik na internetu, případ­ně luštění matričních záznamů z latiny nebo němčiny se spletete rychleji, než jste teď ochot­ni si připustit. Proto i sami po sobě občas zkontrolujte nalezené, zda vše dává smysl, zda jste vše dobře přečetli či přepsali (kdysi jsem k sňatku z roku 1822 dohledala narození ženicha v roce 1818 a byla jsem dokonale spokojená – než jsem se na to podívala druhý den). Obzvláště to doporučuji při přípravě na výlet do archivu – kdysi jsem si po takovém dni, jaký jsem popsala, plánovala výlet do archivu na nedigitalizované matriky z Merklínska a v tu chvíli mi přišlo dokonale logické, že budou ležet v příslušném Státním okresním archivu. Naštěstí mne kamarádka dostatečně rychle upozornila, že jsem unavená a říkám nesmysly, matriky jsou vždy v oblastních nebo zemských archivech…

Každopádně vám přeji hodně štěstí na vaší cestě za předky a jejich příběhy. Pokud vás genealogie chytí, může to být koníček na celý život, který vás donutí doplnit si znalosti z mno­­ha jiných oborů. Ráda bych se s vámi podělila o několik užitečných odkazů na začátek – číslované se vyskytují cíleně v textu, písmenné jsou potom další tipy, které se mi do textu vřadit jednotlivě nepodařilo.

ODKAZY:

1) http://www.genealogie.cz – Česká genealogická a heraldická společnost

2) HÁSEK, Václav a kol. Učebnice čtení starých textů: k výuce v kursech ČGHSP i pro samouky. Vyd. 1. Praha: Česká genealogická a heraldická společnost, 2003. [128] s. ISBN 80-239-2236-X.

3) ERHART, Josef. Kronika města Merklína. Merklín: nákl. města Merklín, 1924. 300 s. (http://www.merklin.cz).

a) http://www.portafontium.cz – matriky, kroniky, listiny a fotografie z Bavorska a Plzeňska

b) http://www.familysearch.org – databáze matrik z celého světa, včetně ČR (doporučuji hledat v matrikách a ne podle jmen)

c) http://www.actapublica.eu – matriky ze SOA Plzeň, Praha, MZA Brno a Niederösterreich nördlich der Donau

d) http://digi.ceskearchivy.cz – matriky ze SOA Třeboň

e) http://matriky.soalitomerice.cz – matriky ze SOA Litoměřice

f) http://www.ahmp.cz/katalog – matriky z Archivu hlavního města Prahy

g) http://www.archivzamrsk.cz/sbirkamatrik/digimatriky.pdf – matriky SOA Zámrsk

h) http://www.matriky.archives.cz – matriky SOA Opava

i) http://stripkyzmatrik.blogspot.cz/ – zajímavosti z matrik

j) http://kramerius.nkp.cz – digitalizované zdroje z České republiky (noviny, knihy, časopisy, některé již nepodléhají autorskému zákonu)

k) http://libri.cz/databaze/jmena/ – encyklopedie křestních jmen a jejich původu

l) LEDNICKÁ, Blanka. Sestavte si rodokmen: pátráme po svých předcích. 1. vyd. Praha: Grada, 2012. 171 s., [5] s. obr. příl. ISBN 978-80-247-4069-0.

m) POHANKA, Henry. Sám proti toku času aneb s genealogií k vlastním kořenům. Vyd. 1. Litvínov: Dialog, 2002. 271 s.: 51 obr., tab., mp.; 24 cm. ISBN 80-85843-62-5.

n) HLAVÁČEK, Ivan a Rostislav NOVÝ a Jaroslav KAŠPAR. Vademecum pomocných věd historických. 3., opr. a dopl. vyd. Jinočany: H & H, 2002. 544 s. ISBN 80-7319-004-4.