Dotaz: Jaká je situace školních knihoven ve Švédsku?

Odpověď: Začnu citátem z publikace Školní knihovny v roce 2012 od Cecílie Ranemo ze švédské Královské knihovny: „Na 210 000 studentů nemá přístup ke školní knihovně.“ Citát je v přímém protikladu k novému školskému zákonu, který zpřísňuje pravidla pro školní knihovny. Zákon nyní doslovně uvádí, že všechny školy musejí poskytovat svým studentům přístup ke školní knihovně. Bohužel už neříká, jak velká knihovna má být, nehovoří o osobě knihovníka/knihovnice ani počtu médií.

Švédská sociální struktura se mění a přibývá stále více privátních škol. V principu dostávají stejné dotace jako komunální školy, ale akcionáři mají možnost si vybírat eventuální finanční přebytek.

Je to značná změna a právě tyto školy velice často ignorují zákon o školní knihovně. Obecní/komunální školy ale nejsou o moc lepší a všichni to svorně svádějí na finanční situaci.

Přitom jsou školní knihovny nyní důležitější než kdykoli dříve. Jednak pomáhají učitelům zvládnout obrovský nárůst objemu informací, ale hlavně významně podporují literární gramotnost. Švédské děti mají problémy se čtením a právě zde knihovna hraje rozhodující a zásadní roli. Školní knihovna je přece mnohem více než jen několik knih na poličce někde v blízkosti skladiště úklidových pomůcek.

Přesto je často slyšet otázky typu: Jsou knihovny vůbec potřeba, když máme internet? Pravdou je, že je to právě naopak, je potřeba zkušených dospělých, kteří mohou vést studenty v informační džungli a naučit je, jak se vyhnout nástrahám v našem přeinformovaném světě. Školní knihovny jsou také mnohem víc než jen zdrojem poznání, jsou uklidňujícím místem v jinak hektickém a hlučném prostředí.

Školní knihovny potřebují lépe ospravedlnit svoji existenci a možná také změnit své rutinní fungování, zjistit, co vlastně chtějí učitelé a ředitelé škol. Ne to, co je napsáno v různých předpisech, které jsou zastaralé. Například mnoho knihovníků si stěžuje, že učitelé nechtějí/nemají čas na jejich kurzy o vyhledávání kvalitních informací a nechtějí pochopit, jak důležitá je schopnost rozlišování hodnoty informací z webu, jejich relevance, věrohodnosti a spolehlivosti.

Je třeba změnit nabídku knihovnických služeb a médií, přizpůsobit se novým požadavkům a spíš poukázat na možnosti, jak ochránit mladou generaci před vlivem eticky závadných stránek. Všichni víme, že není lehké se zorientovat v množství informací a odlišit věrohodné od nepravdivých. Je nutné  poukazovat znovu a znovu na to, že na internetu je spousta falešných informací.

Populární je ve školních knihovnách nabízet už „hotové“ vyučování informační gramotnosti, které mohou provádět buď učitelé, nebo knihovníci. Různé připravené seznamy a katalogy pro učitele jsou také velice oblíbené – prostě všechno, co ušetří učitelům čas.

Další možností je sloučení místní veřejné knihovny se školní. S tím jsou spojeny určité problémy, hlavně je zde hrozba, že školní knihovna i se svými klienty/žáky pohltí veřejnou knihovnu, nebo spíše naopak. Nebezpečí to je, ale žáci a učitelé jsou také obyvatelé obce/města a mají také nárok na služby městské/obecní knihovny. Ve Švédsku prošlo hodně školních knihoven touto změnou a je mnoho sloučených knihoven, které si tento krok pochvalují a vidí v něm hodně výhod. Aby sloučení fungovalo, je nutné v první řadě stanovit všechny hranice, priority a kompetence a vyřešit finacování a rozpočet.

Je jistě mnoho způsobů, jak zachránit školní knihovny a jejich důležitou funkci. Měli bychom zkusit všechny. Školní knihovny jsou srdcem školy.

Foto archiv autorky