Hlavní obsah stránky
TÉMA: Občanské vzdělávání v knihovnách: příspěvek k metodice tvorby vzdělávacího programu
PETR ČÁP cap@obcanskevzdelavani.cz
Na podzim roku 2012 probíhal v šedesáti knihovnách po celé České republice rozsáhlý výzkum, který mapoval zájem veřejnosti o vzdělávání v oblasti občansko-politických témat. Výzkumu se zúčastnilo více než 2000 čtenářů a k příjemnému překvapení výzkumníků z Centra občanského vzdělávání na Masarykově univerzitě výsledky potvrdily, jak velký potenciál mají veřejné knihovny pro rozvoj občanské gramotnosti čtenářů.
Teoretickým rámcem výzkumu byla Koncepce rozvoje knihoven ČR na léta 2011–2015, která definuje jako jeden z rozvojových cílů „podporovat úlohu veřejných knihoven jako přirozených center rozvoje občanských komunit a jejich kreativity“.Aktivity knihoven mají mimo jiné směřovat k posílení aktivní účasti občanů na životě komunity, a sloužit tak jako přirozená informační, kulturní, vzdělávací a komunitní centra. Koncepce zdůraznila edukační potenciál knihoven v oblasti celoživotního rozvoje občanských znalostí, dovedností a postojů v rámci demokratického státu.
Zde je nutné vyzdvihnout roli, kterou knihovny v České republice hrají. Jedná se o nejhustší organizovanou síť neformálních vzdělávacích center, jejichž pobočky můžeme najít i v tak malých obcích, kde nejsou základní školy, pošty nebo radnice. Pro mnoho občanů se tak stávají nejbližším a nejdostupnějším vzdělávacím a informačním místem.
Výzkum nejprve kladl čtenářům obecnou otázku po smyslu občanského vzdělávání. Společně s Masarykem, který ve své knize Světová revoluce říká, že: „Demokracie je stálým úsilím o politickou výchovu a výchovu občanstva vůbec,“ byla hodnocena míra souhlasu s výrokem: „Dospělí lidé by se měli celoživotně vzdělávat o tom, co je demokracie, jak bychom se o ni měli starat a dále ji rozvíjet.“ Souhlasně se vyjádřilo 76 % respondentů, kteří tak potvrdili vysokou občanskou vyspělost čtenářů. Demokracie, na rozdíl od autokracie, totality a monarchie, je stále se realizující a obnovující závazek a shoda všech jejích občanů na spravování společného veřejného prostoru. Na rozdíl od jiných politických uspořádání je tak velmi křehká a vyžaduje od svých členů stálý zájem a odpovědnost za věci veřejné. Občanské vzdělávání můžeme v širším měřítku chápat jako proces neustálé socializace jednotlivce do společného sociokulturního prostředí a rozvoj umění býti demokratem. Občanským vzděláváním jsou na rozdíl od profesního nebo zájmového vzdělávání myšleny takové aktivity, které posilují občany v tom, aby se informovaně, odpovědně a aktivně podíleli na spravování věcí veřejných a na rozvoji demokratické společnosti.
Otázkou zůstává, kde v dnešní době můžeme tyto dovednosti celoživotně rozvíjet? Napadnou nás primárně média, neformální prostředí na pracovišti či v domácnosti. Nicméně, může být takovým prostorem i veřejná knihovna? Toto zjišťovala druhá otázka, na kterou respondenti odpovídali. Na otázku: „Máte zájem, aby se vaše knihovna stala místem, kde se budete moci dále vzdělávat a získáte různé informace?“ odpovědělo kladně 87 % čtenářů. Hledají-li se prostory, kde dlouhodobě rozvíjet programy celoživotního učení, je zřejmé, že si respondenti přejí, aby se na knihovny nezapomínalo.
Respondenti dále ve výzkumu vyjadřovali míru zájmu o vzdělávání v jednotlivých oblastech, které spadají do občanského vzdělávání. Největší zájem projevili čtenáři o témata spojená s rozvojem právního povědomí. V otázce týkající se vzdělávacího programu na téma Jak mohu hájit a uplatnit svá práva v různých situacích? vyslovilo 68 % respondentů velký zájem.
Mezi další taková témata patří: Moje obec a můj region – seznámení se se zajímavými osobnostmi a s kulturně-historickými památkami; Jak se mohu dále rozvíjet (komunikační dovednosti, odolnost vůči stresu, kreativita); Jak mohu pečovat o své zdraví: mýty a fakta; Historie a dnešek: jak mohu rozumět historickým událostem, které dodnes ovlivňují naše okolí. U těchto všech byl projeven více než 60% zájem. Je důležité zmínit, že u témat s nižším procentem nelze říci, že by propadla, ale byla by vyhledávána menší skupinou čtenářů. I témata, která se setkala s nejméně projeveným zájmem, se pohybovala nad hranicí 30 %, tedy i u nich je zájem veřejnosti dostatečně velký, aby realizace takto zaměřeného vzdělávacího programu měla v knihovně smysl.
Jak vytvořit úspěšný vzdělávací program v rámci občanského vzdělávání?
Na rozdíl od vzdělávání profesního či zájmového má občanské vzdělávání nevýhodu v tom, že je mnohem více závislé na dobrém výběru cílové skupiny a pochopení specifických vzdělávacích potřeb občanů. U kurzu angličtiny lze očekávat, že bude zájem o něj nehledě na pohlaví či věkové kategorie. Při výběru témat občanského vzdělávání se ovšem musíme více zamýšlet nad tím, co je obsahem, pro koho tento obsah připravujeme a na jakou vzdělávací potřebu reagujeme. V jakých životních situacích se nalézají potenciální účastníci našich kurzů? Jaké oblasti spojené s naší společností je trápí a ovlivňují jejich život? Vystihnutí aktuálního životního tématu u cílové skupiny je zárukou, že budou lidé vnitřně motivováni se kurzů zúčastnit.
Při tvorbě vzdělávacího programu je podstatné sledovat základní principy, kterými se řídí vzdělávání dospělých:
- účastníci se zapojují do vzdělávacího programu s očekáváním okamžitého prospěchu,
- sami jsou obrovským zdrojem pro vzdělávání, protože mají různorodé a rozsáhlé životní zážitky,
- dospělí se učí nejlépe praxí,
- dospělí se učí sdílením vzájemných zkušeností,
- v oblasti vzdělávání dospělých úspěch posiluje další učení.
Program, který respektuje tato pravidla, bude zaměřen spíše prakticky, bude se hovořit o konkrétních tématech, která mají okamžitý dopad do praxe. Připravujeme-li seminář o komunikaci, nebudeme se dlouhodobě zabývat teorií komunikace, ale spíše praktickými dovednostmi verbální a neverbální komunikace, které mohou účastníci rychle využít. Budeme-li realizovat seminář o Ústavě České republiky, vždy pobídneme lektora, aby více než zdlouhavým teoretickým výkladům kořenů Ústavy se věnoval v kurzu tomu, jak dnes Ústava v praxi rámuje náš život.
Dospělí lidé přicházejí jako občané se spoustou životních zkušeností, znalostí a někdy předsudků. Na rozdíl od řady zájmových nebo profesních témat tak každý z nich může být učitelem druhému. Tato skutečnost vyžaduje maximální zařazení prostoru pro diskuse do programů, sdílení zkušeností, vzájemné rady – v této interakci je občanské vzdělávání nejúčinnější. Efektivní občanské vzdělávání se odehrává při setkání a interakci s druhými.
Tvorbu úspěšného vzdělávacího programu je možné přirovnat k hledání odpovědí na tři základní otázky:
- Co bude obsahem vzdělávání? Jaké složky občanské gramotnosti budeme rozvíjet? Jaké budou cíle vzdělávacího programu? Na jaké vzdělávací potřeby reagujeme?
- Koho budeme vzdělávat? Kdo bude cílovou skupinou vzdělávacího programu? Pro koho přesně program připravujeme?
- Jak budeme vzdělávat? Jaké zvolíme metody a formy vzdělávání, jak oslovíme a zaujmeme cílovou skupinu? Jak vyjdeme metodami vstříc cílové skupině?
V praxi jsme se setkali s řadou programů, které byly po obsahové stránce velmi dobře připraveny, ale bohužel nikoho nezaujaly. Pokud si odpovíme na výše zmíněné otázky, měli bychom takové situaci z velké části předejít. Čím více konkretizujeme potenciálního návštěvníka, známe jeho vzdělávací potřeby, a tedy i obsahy vzdělávání, a čím přesněji specifikujeme vzdělávací metody, tím více můžeme očekávat úspěch. Naznačené schéma funguje jako systém, změníme-li jednu z oblastí, jistě se to projeví ve zbývajících dvou.
Jak ukazuje následující tabulka, zcela jinak budeme přemýšlet o schématu při přípravě vzdělávacího programu na zvýšení právní gramotnosti u skupin senioři, studenti či maminky na mateřské.
Odpověď na otázku, jakým způsobem realizovat konkrétní aktivity občanského vzdělávání, je nutné hledat ve spolupráci s jednotlivými knihovnami, postupným navrhováním různých vzdělávacích programů a ověřováním jejich úspěšnosti v praxi. Inspirací mohou být například současné vzdělávací aktivity, které již některé knihovny realizují. Mimo tradiční přednášky a besedy je možné volit z pestré škály dalších metod jako například: soutěže, workshopy, kurzy, výstavy, divadelní techniky, internetové programy, diskusní salony, promítání dokumentárních filmů aj.
Občanské vzdělávání rozvíjí znalostní, dovednostní a postojové složky osobnosti účastníků. Během přípravy kurzu může pomoci jednoduché schéma britské vysokoškolské profesorky Briony Hoskins, která definovala jednotlivé složky občanské gramotnosti. Pokud námi navrhovaný program bude rozvíjet některou z následujících oblastí, pak si můžeme být jisti, že se pohybujeme na poli občanského vzdělávání.
Pozor na manipulaci a politickou propagandu
Hranice občanského vzdělávání a politické manipulace může být velmi tenká. Už během přípravy vzdělávacího programu je třeba zvažovat, zdali je téma kontroverzní, a mohlo by tak členit posluchače podle různých politických či zájmových proudů. Řešením není se kontroverzním tématům vyhýbat, ale pracovat s nimi jako s kontroverzními. Abychom si byli jisti, že nemanipulujeme s účastníky kurzu, je dobré vždy sledovat tři principy:
1) Bez indoktrinace – občanské vzdělávání nesmí manipulovat vzdělávaným jedincem, bránit mu ve vytváření vlastního úsudku, ale naopak má k jeho tvorbě vzdělávaného podporovat;
2) Vyváženost – o tématu vnímaném ve společnosti, politice či vědě jako kontroverzní musí být také jako o kontroverzním vyučováno;
3) Podpora samostatného myšlení – občanské vzdělávání musí dostávat studující do situace, aby dokázali analyzovat politickou a společenskou situaci z vlastní pozice a byli schopni hledat prostředky a cesty, jak danou situaci ve svém zájmu a demokratickými prostředky usměrňovat.
Pokud během přípravy vzdělávací nabídky v knihovnách zvážíme výše zmíněná obecná pravidla vzdělávání dospělých, najdeme odpovědi na otázky Co, Koho a Jak a vyhneme-li se úskalí manipulace s účastníky, můžeme očekávat úspěšný program, který nejenže uspokojí potřeby návštěvníků knihovny a zvýší jejich občanskou gramotnost, ale ve své podstatě přispěje k vylepšení demokratické kultury v celé zemi. Občanské vzdělávání není cesta jednoduchá, ale o to víc je celospolečensky významná a potřebná.
Podrobné výsledky výzkumu jsou vystaveny na adrese http://www.obcanskevzdelavani.cz/knihovny.