Nový korespondent se představuje

G’day!

Dnes se Vám poprvé hlásím z jižní polokoule, z největšího ostrova na světě nebo, pokud chcete, z nejmenšího kontinentu. Ze země, která pro její původní obyvatele byla po tisíciletí „land of Dreaming“, zemí Snění. Staří kartografové ji poeticky nazývali tajemnou Terra Australis Incognita. A pro současné obyvatele je to prostě Straya. Austrálie. Země kontrastů a ozónové díry. Domov rudé hory Ulluru, bumerangu, klokana Skippyho, Priscilly – královny pouště a AC/DC (což australané vyslovují jako „aka-daka“). A také skvělého vína (a lepšícího se piva). Země, která se neustále (obrazně i doslova) posouvá blíže k Asii.

Dovolte, abych se Vám představil. Jmenuji se Libor Coufal. Už téměř rok bydlím v Canbeře, což je australské hlavní město, a pracuji v Národní knihovně Austrálie, jinak známé také jako NLA. Předtím jsem pracoval v české Národní knihovně. Celkově je to ale už můj druhý pobyt v Austrálii, dříve jsem žil šest let v Sydney, kde jsem pracoval v univerzitní knihovně na Sydneyské univerzitě. Troufám si tedy říct, že o Austrálii už něco málo vím. V této pravidelné rubrice bych se s Vámi rád čas od času podělil o zážitky a události ze světa knihoven a knihovníků u protinožců neboli Down Under (čtěte jako „daun anda“). V dnešní úvodní části bych ale rád výjimečně věnoval trochu více prostoru Austrálii obecně, abych Vás uvedl do kontextu.

Historie evropského osídlení Austrálie je poměrně mladá. V roce 1788 byl založen Nový Jižní Wales jako trestanecká kolonie, kam britské impérium posílalo své vězně. Většinou nešlo o těžké zločince, ale drobné zlodějíčky. Británie tak řešila problém přeplněných věznic. Australané jsou na tuto svou minulost docela hrdí – 26. leden, den, kdy u australských břehů přistála první flotila s trestanci, je státním svátkem a australským koníčkem je pátrání v archivech a knihovnách po rodinné historii. Objevení trestaneckých předků je kupodivu považováno za úspěch. Nedlouho po založení Nového Jižního Walesu následovalo dalších pět kolonií. Ty se v roce 1901 spojily do jednoho státního celku, Australského svazu. Austrálie se dnes skládá ze šesti států (původních kolonií) a dvou teritorií. Formálně je hlavou Austrálie stále britská královna, která je zastupována guvernérem (v současnosti guvernérkou). Austrálie má ale samostatný parlament a federální vládu v čele s premiérem (v současnosti premiérkou). Každý stát má kromě toho svou lokální vládu a parlament. Od svých trestaneckých počátků urazila Austrálie obdivuhodnou cestu a dnes je to jedna z nejvyspělejších zemí na světě s vysokou životní úrovní, demokratickým státním uspořádáním a poměrně dobře fungující multikulturní společností. A Britové? Ti se dnes dobrovolně stěhují do Austrálie za teplým, slunečným počasím a příjemným životním stylem. Což jen dokumentuje platnost přísloví o tom, že kdo se směje naposledy, ten se směje nejlíp.

Austrálie má necelých 23 milionů obyvatel. Na tento počet ovšem připadá „pouhých“ 1500 veřejných knihoven – to je mnohem méně než v Česku. Je třeba si ovšem uvědomit, že zatímco je Austrálie nesrovnatelně větší rozlohou a zhruba jednou tak lidnatější, hustota osídlení je velmi nízká – pouzí tři obyvatelé na čtvereční kilometr! Většina osídlení se také koncentruje v úzkém pásu kolem (zejména východního) pobřeží, zatímco vnitrozemí je tvořeno převážně pouští. Australský knihovní systém ovšem pochopitelně netvoří pouze veřejné knihovny. Kromě již zmiňované Národní knihovny má každý australský stát svou vlastní Státní knihovnu. Samozřejmostí každé univerzity jsou vcelku slušně vybavené univerzitní knihovny, většinou dostupné i veřejnosti. Poměrně obvyklé jsou také školní knihovny. Státní instituce a velké soukromé firmy pak často provozují speciální knihovny. Australští knihovníci se profesně sdružují v Australian Library and Information Association neboli ALIA. Australské knihovny drží krok s vývojem ve světě, například v současnosti přecházejí na nová katalogizační pravidla RDA, na jejichž přípravě se spolupodílela NLA. Ta je také považována za průkopníka v oboru, namátkou třeba v oblastech archivace webu nebo vývoje discovery systémů.

Tolik tedy dnešní stručný úvod. Snad mi odpustíte to, že jsem se nevěnoval příliš knihovnickým tématům, a slibuji, že se příště polepším.

Z Canberry zdraví Libor Coufal