Vybrala: VLADIMÍRA ŠVORCOVÁ

Psal se rok 1978 a Československo se stalo třetím státem na světě, jehož občan vzlétl do vesmíru. Tento rok vycházel jubilejní XXX. ročník Čtenáře, měsíčníku pro práci s knihou, jak zněl jeho tehdejší podtitul. Pod nánosem ideologického balastu, vyzdvihujícího zejména 30. výročí Vítězného února hned v prvním čísle ročníku, najdeme řadu příspěvků, které odrážejí tehdejší situaci v knihovnách i v knihovnictví.

Ve třetím čísle vyšla informace o připravovaném 44. kongresu IFLA, který se měl v roce 1978 poprvé konat v Československu. Připomíná se v něm mj., že podnět k založení této Mezinárodní federace knihovnických sdružení (1927) vzešel od československých knihovníků na mezinárodní poradě v Praze v roce 1926. Od č. 9 do konce roku pak vycházely materiály z jednání, které proběhlo na přelomu srpna a září 1978 v Tatrách (Štrbské Pleso).

Velká pozornost je v celém ročníku věnována výzkumům četby. Příspěvky jsou reakcí na mezinárodní poradu o výzkumech četby, která se konala koncem roku 1977 v Praze. Dočteme se o zkušenostech s výzkumy zejména polských kolegů. Řada příspěvků se zabývá problematikou biblioterapie, propagací knihovny a jejích služeb, hudebními dokumenty ve fondech knihoven. Ladislav Zoubek hodnotil tříleté zkušenosti oddělení speciálních fondů krajské knihovny v Ústí nad Labem, které spravovalo fond gramofonových desek, magnetofonových kazet a diapozitivů; součástí oddělení byla zvuková knihovna pro nevidomé. Pravidelná rubrika Ze zahraničí informuje o knihovnictví nejen v zemi sovětů, ale i ve Švýcarsku a Francii. Z dalších tematicky zajímavých příspěvků jmenujme článek Tamary Wagnerové Poznámky k dějinám lužickosrbského písemnictví nebo Náchodsko a regionální literatura Jaroslava Suchého. Příspěvek Přátelé z dávnověku, připomněl sté výročí narození pedagoga, spisovatele a archeologa Eduarda Štorcha (1878–1956).

Pravidelná rubrika Malá galerie ilustrátorů zdobí zadní vnitřní stranu obálky každého čísla. V č. 8 představuje Blanka Stehlíková brněnského rodáka Aloise Mikulku, ilustrátora a autora knih pro děti i dospělé. Aby se děti divily, Večerní divánky, Všelijaká koukátka, O vynálezci dětských snů – jmenujme některé z Mikulkových kouzelných knih zachycujících svět dětské fantazie. Alois Mikulka …výtvarník i spisovatel,“ píše autorka, „neváhal ztotožnit se s představovaným světem současného dítěte, s jeho téměř neznatelnou hranicí, kterou staví mezi skutečno a neskutečno, s fantastikou dětských snů a představ, s jejich exotikou i civilností, se smyslem spojovat optický zážitek s hrou… Mikulka se přiblížil dětem ještě vědomým navázáním na dětský výtvarný projev, spontánní a nepoznamenaný tradicí, sumarizující a neprostorový, spojující lidi, prostředí a děje jen podle zákonů vlastní fantazie. Proti řadě ilustrátorů, kteří se do této polohy občas a třeba jednorázově stylizovali, hledal v dětském světě a v jeho projevech podněty nejen pro práci na dětské knize, ale také pro vlastní tvorbu…

STEHLÍKOVÁ, B.: Alois Mikulka. Čtenář, 1978 roč. 30, č. 8, s. 305.