MICHAL HORA Michal.Hora@nkp.cz

Projekt Národního muzea Nový fonograf: naslouchejme zvuku historie má ambici zahájit systematickou záchranu starších zvukových dokumentů v České republice. Vytvoření fungujícího týmu odborníků by tak mělo postupně napravit alarmující situaci, která u nás v oblasti uchovávání zvukového kulturního dědictví existuje.

Je smutným faktem, že se v České republice do dnešních dnů nepodařilo to, co v mnoha jiných civilizovaných zemích. Neexistuje u nás instituce, konsorcium či komise pro koordinaci činností v oblasti zvukových dokumentů na národní úrovni. Přitom v této oblasti každým rokem hrozí nenahraditelné ztráty kulturního dědictví (faktický zánik dokumentů). Na tomto místě není prostor podrobně situaci analyzovat, konstatujme jen, že intenzivní období jednání se snahou vytvořit instituci či institut České národní fonotéky v letech 1995–2000 bylo neúspěšné a teprve v posledních letech se objevují v této oblasti povzbudivé činy.

V současné době stále chybí v ČR např. standardizované postupy komplexní péče o zvukové záznamy na historických nosičích včetně jejich dlouhodobého uchovávání. Za prvotní východisko lze považovat Návrh koncepce na ochranu, digitalizaci a zpřístupnění zvukových dokumentů v ČR¹, vytvořený skupinou odborných dobrovolníků v roce 2015, na který lze navazovat. Zejména pro oblast nejstarších nosičů (fonografické válečky a standardní šelakové desky) je neexistence doporučených postupů ochrany velmi závažným faktem. Tyto nosiče patří k nejohroženějším nejen z důvodu malé odolnosti použitých materiálů, ale i pro obtížnost reprodukce obsahu na nich uloženého s ohledem na nedostupnost vhodných dobových reprodukčních technologií.

Skupina odborníků se od roku 2014 snaží celkově neuspokojivý stav změnit – projektem Virtuální národní fonotéka (blíže viz příspěvek na s. 123–124), specializovanými granty aj. Na tyto dílčí úspěchy nyní navazuje projekt Nový fonograf: naslouchejme zvuku historie. Vytvoření postupů a nástrojů pro evidenci, digitalizaci, zpřístupnění a dlouhodobou ochranu zvukových záznamů na historických nosičích v paměťových institucích, schválený v rámci programu MK ČR NAKI II 2018–2022. Hlavním cílem tohoto projektu je – v souladu s mezinárodními standardy, praxí a na základě dosavadních výsledků výzkumu v této oblasti – vyvinout, otestovat a zavést vhodné postupy, které by řešily komplexní problematiku dlouhodobé ochrany a zpřístupnění zvukových záznamů uložených na historických fyzických nosičích.

K dosažení hlavního cíle je nutné splnit řadu cílů postupných. Je třeba definovat podobu unikátního identifikátoru obsahu zvukových nahrávek a vytvořit jeho standardizovaný způsob zápisu. Dále je nutné vytvořit diskografickou databázi, definovat postupy jejího vytěžování a otestovat ji na produkci gramofonových firem s českým repertoárem, zároveň tak poskytnout sekundární informační pramen pro ověřování a dohledávání informací v procesu identifikace a následné evidence nahrávek ve zvukových sbírkách paměťových institucí. Souvisejícím důležitým úkolem bude vypracovat sadu doporučení a vyvinout vhodné nástroje pro proces efektivní katalogizace, navrhnout standardizovaný metadatový popis obsahu zvukových záznamů, primárně pro fonoválečky a šelakové gramodesky. Zároveň bude třeba zohlednit specifika historických nosičů zvuku a současně evidenční potřeby paměťových institucí různého typu a s různým posláním. S ohledem na zpřístupnění bude nutné spolupracovat na dotvoření stávajícího knihovnického standardu (minimální záznam pro Souborný katalog ČR podle pravidel RDA pro formát MARC21) a podílet se na jeho dalším rozvoji směrem k všestranné využitelnosti. Tyto postupy a nástroje se musí ověřit při zpracování příslušných fondů.

Projekt má ambici vytvořit doporučení a interní směrnice pro postupy manipulace, ukládání a dlouhodobé péče o původní fyzické nosiče. V souladu s těmito postupy je nutné navrhnout maximálně šetrný proces digitalizace zvukového obsahu a vzhledu nosičů (etiket) tak, aby digitální kopie zachovaly co nejvěrněji zaznamenaný obsah a v případě zdigitalizovaných etiket mohly sloužit pro další popis obsahu, a tím minimalizovat potřebu manipulace s historickými nosiči. Projektový tým musí zavést tyto postupy v rámci specializovaného pracoviště Národního muzea-Českého muzea hudby. To předpokládá dovybavit digitální linku a rozšířit datová úložiště v Národním muzeu, včetně záložních kapacit. Kromě zabezpečení a zpřístupnění dat a digitálních kopií je tedy třeba navrhnout i proces jejich dlouhodobé ochrany, který obsahuje návrh vhodných nástrojů a postupů pro přenos dat do vhodného dlouhodobého úložiště.

Mezi závěrečné etapy projektu patří vytvoření modelové formy zpřístupnění, která zohlední specifické potřeby pro prezentaci obsahu v jeho kontextu, tj. spolu s dalšími typy navázaného obsahu (např. partiturou, hudebními nástroji, interprety apod.). V průběhu projektu a s ohledem na celkovou budoucnost dané problematiky je nutné vytvořit vzdělávací platformu a vychovávat nové odborníky (spolupráce s Filozofickou fakultou Masarykovy univerzity).

Cílem projektu v mezinárodním kontextu je vytvořit postupy a standardy takovým způsobem, aby odpovídaly mezinárodním standardům (např. IASA TC-05) a osvědčeným postupům, byly aplikovatelné paměťovými institucemi na národní úrovni a aby vyvinuté softwarové nástroje byly volně šiřitelné a navázané na již široce používané platformy (ProArc, Kramerius). Digitalizační zařízení pořízená v rámci projektu budou k dispozici i dalším institucím.

Projekt koordinuje řešitelský tým Národního muzea (s přizvanými externími odborníky). Spoluřešitelé v rámci projektu – Národní knihovna ČR, Knihovna Akademie věd ČR a Masarykova univerzita – budou v  rámci svých specifických kompetencí garanty určitých oblastí. Veřejné informace o projektu budou zpřístupněny prostřednictvím webové stránky novyfonograf.nm.cz.

1 Návrh Koncepce pro ochranu, digitalizace a zpřístupnění zvukových dokumentů v ČR [online]. Moravská zemská knihovna [cit. 11. 2. 2018]. Dostupné z: http://goo.gl/sH5D50.