ANDREA PEŘÍKOVÁ perikova@kmo.cz

Veřejný prostor či urbanistický parter… Nabízí se více pojmenování pro tentýž element, která předurčují jeho mnohotvárnost a mnohoznačnost. Zjednodušeně, veřejný prostor je místo setkávání se lidí, kteří jsou si navzájem cizí. Veřejný prostor se svou dvojznačností stává tématem diskuse architektů a urbanistů na straně jedné a sociologů a městských politik na straně druhé. Z historického pojetí se jedná o místo debat, vzdělávání, volné a svobodné mysli. Společnou vizi posledních let transformují všechny strany do pojmu INTERIÉR MĚSTA. Lze považovat knihovny za takovéto místo? Knihovny do daného významu spadají. Život ulic se přenáší do prostoru knihoven. Býváme uspěchaní, unavení, uzavření do sebe a hledáme klid a pohodu ke smysluplné náplni času. Takové požadavky však podněcují diskusi o možnostech a formě života knihoven. Pro individualitu každého jedince se pak náročně hledá řešení prostoru našich interiérů. Zohledňujeme především názory uživatelů knihoven. Znalost veřejného prostoru u komerčních subjektů, jak je tomu například v nákupních centrech, vede k náročnějším požadavkům našich návštěvníků. Knihovny nejsou pouhá fyzická místa, nabízejí multifunkčnost.

Existuje sdílený předpoklad, že knihovny jsou klidným místem, bezkonfliktní předvídatelný prostor, v němž se zdá, že rušivé prvky ani neexistují. Tento status je mylný. Role knihovny v sociálně-kulturním životě města se stále vyvíjejí a rozšiřují se. Existuje přílišné množství podnětů, které si žádají odezvu. Výsledkem je přívětivé prostředí k svobodnému a individuálnímu využití času. Praxe ukazuje, že jsme schopni nabídnout prostor a služby i širšímu spektru uživatelů. Pokud zkonkretizujeme pře­­deš­lá slova, pak to znamená, že naši čtenáři jsou ve věkovém rozpětí od batolecích let po seniory. Nezapomeňme na sociálně vyloučené skupiny, které vnímají knihovny jako přívětivé prostředí. Sociálně slabí občané a především děti jsou častými čtenáři. Jinak řečeno, knihovny se adaptují na okolní prostředí a potřeby. Sociologové by jistě tyto potřeby zkonkretizovali. Víme však, že knihovny se v procesu nárůstu kulturní spotřeby stávají součástí městských kulturních strategií. Pokud město či obec nezřizuje nízkoprahová zařízení, pak knihovny tuto funkci automaticky zajišťují. Jsou tudíž nástroji pro zvyšování sociálního statusu.

Knihovny užívají design jako impulzivní znak sociální exkluze. Poskytují bezpečné a funkční prostředí pro „normální lidi“. Nejsou ovlivněny komerčním prostředím, tudíž jejich hnacím motorem není zisk. Rozmanitost, kterou současné knihovny nabízejí, koresponduje se so­ciálními potřebami obyvatel. Jsou poskytovatelé knihovnických a informačních služeb, současně působí v podnětném prostředí, ve kterém se uživatelé cítí dobře. Možná, že je to právě zpochybnění veřejného prostoru, rozklad jeho fyzické formy i tradiční funkce, co podtrhuje pocit bezpečí a jistoty v knihovnách.

Design knihoven vzniká po vzájemném pochopení potřeb čtenářů. Struktura návštěvníků je velmi rozmanitá. Tím se zvyšují nároky na pojetí prostoru a jeho estetickou kvalitu. Detail nabývá na významu. V tomto případě existuje shoda. Tvorba uceleného, ale současně i krásného prostředí zvyšuje návštěvnost a atraktivitu. Estetický zážitek je jedním z požadavků uživatelů, který souvisí se společenskou funkcí knihovny.

Abychom postupovali ve správném pořadí, začnu prvním kontaktem s knihovnou. Pokusím se vysvětlit filozofii označování a komunikace s nahodilými i pravidelnými návštěvníky. Upřesňuji, jde o vizuální komunikaci. Příchozí, který okolí vnímá jako otevřený prostor, se potýká s nástrahami orientace. Než vstoupí do budovy a začne využívat knihovnických služeb, má nárok být veden. Urbanistické plánování veřejných prostor hledá výrazový prostředek, který by v sobě odrážel celkového ducha města či obce. Velkým úskalím je fakt, že s námi komunikuje řada rozličných komunikačních kanálů. Jde především o reklamu, dále je to sama architektura a jako třetí složka městský mobiliář. Tyto tři zmíněné komunikační kanály spolu ve výsledku velmi úzce souvisejí a dohromady utvářejí celkový ráz města. Typickými prvky městského mobiliáře jsou:

•  osvětlení,

•  lavičky,

•  odpadkové koše,

•  nosiče informací.

Poslední zmíněné části budeme věnovat pozornost. Do této kategorie spadají i nekomerční informace. Tedy informace o našich knihovnách. Mobiliář pak nabízí tyto součásti:

•  vitríny, vývěsní skříňky,

•  stojany,

•  mapy,

•  směrové ukazatele,

•  značení budov.

Zde platí nepsané pravidlo: příchozí, a to z jakéhokoli směru, mají být vizuálně informováni. Nezřídka se stává, že se pohybujeme v prostředí, o němž ani nevíme, co vše skrývá. Označení u vstupních dveří není dostatečné. Při tvorbě urbanistických návrhů důsledně trvejme na zapracování označení i pro svou knihovnu. Zvýšíme tím komfort toku informací.

 

Opusťme otevřený městský prostor. Kroky čtenáře symbolicky přešly práh. Ale to až v některém z dalších čísel…

Foto z archivu Knihovny města Ostravy