Mozaika postřehů z konference Komunikační strategie pro knihovny

OLGA VAŠKOVÁ ctenar.vaskova@svkkl.cz

Optimistická věta v nadpisu zazněla na konferenci, která se konala 26. února 2014 v Goethe-Institutu v Praze. Jejími organizátory byly opět Svaz knihovníků a informačních pracovníků a Goethe Institut a dlužno dodat, že to byla v pořadí už třináctá konference vzešlá ze spolupráce těchto dvou partnerských organizací. Tato letošní však byla výjimečná přítomností předních představitelů Sdružení evropských knihoven EBLIDA (European Bureau of Library, Information and Documentation Associations), kteří se sešli v Praze na plánovaném pracovním jednání.

S prvním příspěvkem Právo na e-čtení vystoupil Gerald Leitner, člen Výkonného výboru EBLIDA, vedoucí její pracovní skupiny Kampaň za e-čtení, člen řídícího výboru IFLA a jednatel Sdružení veřejných rakouských knihoven. Účastníky konference v něm seznámil s připravovanou společnou kampaní The right to e-read, která bude odstartována 23. dubna v rámci Světového dne knihy a autorského práva ve všech 28 státech EU. Následovat by měly tiskové konference v hlavních evropských městech, připravují se pohlednice s provokující výzvou pro politické reprezentace jednotlivých států, aby se začaly vážně zabývat problémy, které musí společnost řešit v digitální éře.

Jejich podstatou, jak G. Leitner zdůraznil, jsou radikální změny v celém knižním sektoru, což má dopad i na knihovny. Týká se to především nejasné situace kolem e-knih, které sice zatím tvoří jen několik procent knižního trhu a jsou doplňkem tištěné produkce, ale vývoj ukazuje, že se jejich podíl bude stále zvětšovat. V této souvislosti položil sugestivní otázku, co se stane, až bude velká část důležitých knih vydávána pouze jako e-knihy? To by samozřejmě nebyl problém ve chvíli, kdy by existovala pro knihovny zákonná možnost elektronické dokumenty kupovat a půjčovat. Nakladatelé se sice snaží vyvinout model, který by odpovídal trhu jak tištěných, tak elektronických knih, zatím se jim to však nedaří. Proto knihovnické organizace vyzývají k vytvoření moderního a precizního autorského zákona, který knihovnám umožní – podobně jako u knih tištěných – e-knihy nakupovat, půjčovat a za to autorům a nositelům práv platit přiměřenou odměnu. Knihovny totiž ze zákona garantují všem občanům svobodný přístup k dokumentům, informacím a kultuře.

Neméně zajímavé téma svým příspěvkem Komunikace mezi knihovnami a politikou – strategie náhody, nebo systematické propojení? otevřel Klaus-Peter Böttger, prezident EBLIDA a ředitel Městské knihovny v Essenu. Ředitelskou funkci, jak řekl, zastává čtyři roky, a za tuto dobu zjistil, jak je důležité o knihovně s politiky hovořit. Uvedl, že si každý, kdo je postavený do role „vyjednávače za knihovnu“, musí uvědomit, že její zřizovatel, tedy politik, sleduje své cíle (i mocenské). Chce být v první řadě úspěšný, chce být dál volen. Další, co je nutné vědět, je, jakou roli u politika knihovna hraje a jakou pozici má knihovna v politickém prostředí. Je třeba vzít do úvahy, že politici, až na malé výjimky, dnes vůbec nevědí, jak knihovny fungují. „Pro nás knihovníky je samozřejmé, že máme půjčovat e-knihy, pro politika to není podstatné. Vždyť proč by si čtenáři nemohli objednávat média poštou, ušetřilo by se za provoz budov…“ Jak takové uvažování změnit? Je třeba vzbudit u politiků zájem, nebát se za knihovnu lobbovat, ovšem vždy s určitým cílem. Doslova uvedl, že když nemáme před sebou jasný cíl, kterého chceme dosáhnout, jsou náklady například za parlamentní snídani vyhozenými prostředky. Za důležité považuje budování vztahů, lidi je třeba poznat i dřív, než od nich budeme něco potřebovat. Jde o neustálý proces, protože změny osob na důležitých postech jsou velmi časté.

Takových příkladů uvedl Klaus-Peter Böttger mnohem více, zmínil však také, jakými způsoby je třeba dávat o knihovně a její činnosti vědět. Za důležité považuje kvalitně zpracované výroční zprávy, výhledy do budoucna, neformální i odbornou komunikaci, a to jak se zřizovatelem, tak se širokou veřejností.

Na závěr svého vystoupení uvedl, že přes všechny potíže, které před knihovnami stojí, on hledí do budoucnosti s optimismem, protože věří, že se dveře ke štěstí otevírají směrem ven.

Po krátké polední přestávce vystoupila Elizabeth Sträter, ředitelka Městské knihovny v Norimberku. Svůj příspěvek nazvala Mé oblíbené místo v Norimberku: koncept komunikace Městské knihovny Norimberk. Tato knihovna získala v roce 2012 novou ústřední budovu, která je největší v celém Bavorsku, a spolu se šesti knihovnami městských částí, čtyřmi školními a dvěma pojízdnými patří k největším městským knihovnám v Německu.

Před otevřením nové budovy se vedení rozhodlo oslovit zaměstnance a zjistit jejich názory na to, jak si představují moderní knihovnu a její služby. I z těchto poznatků pak vycházela koncepce knihovny, kterou je možno rozdělit na třetiny: jednu tvoří tradice, další servis a třetí inovace – pohled do budoucna. E. Sträter dále zmínila, že jejich knihovna jako jediná v Německu zavedla nový model poplatků, který je podle ní spravedlivější, což ovšem v loňském roce způsobilo deficit ve výši 60 000 eur. Knihovna teď hledá nové zdroje finančních prostředků, které chce získávat za poradenskou službu, meziknihovní výpůjční služby, pronájmy prostor atd.

Jakou komunikační strategii zvolili v Městské knihovně v Praze, o tom hovořil ve svém příspěvku její ředitel Tomáš Řehák a tisková mluvčí této knihovny Lenka Hanzlíková. Jejich vystoupení mělo působivý název – Když má knihovna problém, což evokovalo otázku – co v takovém případě dělat. A právě na praktické zkušenosti s řešením vypjatých situací, vznikajících mezi knihovnou, uživateli a návštěvníky, se soustředila L. Hanzlíková.

Tomáš Řehák ve svém vystoupení zmínil kromě jiného i výsledky tříletého výzkumného projektu, který měl dát odpověď na to, jakou hodnotu mají služby veřejných knihoven pro společnost. Výsledky průzkumu ukázaly, že i ve finančním vyjádření je přínos knihoven mnohem vyšší než vložené náklady.

Zda zjištění vzešlá z průzkumu budou dostatečným argumentem pro zřizovatele knihoven ve chvílích, kdy budou rozhodovat o financování knihovny a bádat nad tím „zda se knihovna vyplatí“, můžeme jen doufat. Ale dveře ke štěstí se přeci...

Foto archiv Gothe-Institut, fotografoval Miguel Alonso