IRENA PRÁZOVÁ prazovai@fsv.cuni.cz

Článek o reprezentativním výzkumu dětského čtenářství je rozdělen do dvou částí, v této první se dočtete o metodice šetření, specifikách čtenářského chování dětí a vlivu rodiny na jejich čtení. V příštím čísle se budeme věnovat volnému času dětí včetně jejich vztahu k jiným médiím a především vztahu ke knihovnám. Nebudou chybět ani závěry a určitá doporučení týkající se nejen „dětských knihovníků“, ale všech, kteří s dětmi a se čtením přicházejí do kontaktu.

Sociologický výzkum dětského čtenářství České děti jako čtenáři v roce 2013 byl iniciován Knihovnickým institutem NK ČR, který byl jeho garantem, a to za finanční podpory Ministerstva kultury. Jedná se o první reprezentativní výzkum čtení dětí od 9 do 14 let v ČR. Hlavním důvodem jeho vzniku byla jak návaznost na reprezentativní výzkum čtenářství dospělých, tak fakt, že žádný podobný výzkum takového rozsahu i zaměření nebyl zatím v ČR realizován.

Specifikou výzkumu byla část týkající se vztahu dětí ke knihovnám. Součástí výstupů jsou rovněž metodiky a doporučení (nejen) pro knihovníky, kteří chtějí s výsledky výzkumu dále pracovat a použít je například ve své praxi. Publikace o tomto výzkumu vyjde na podzim letošního roku.

Metodologie výzkumu

Samotný výzkum sestával ze dvou fází: základní kvantitativní se vzorkem 1519 respondentů, vedené dotazníkovou formou s dětmi v domácnostech, a kvalitativní, vedené metodou focus group se skupinami dětí ve vybraných školách (cca 5–7 dětí v jedné skupině ze stejného ročníku jedné školy), která základní výzkum doplňovala.

Sběr dat kvantitativního výzkumu byl reprezentativní, to znamená, že se jednalo o kvótní výběr, tedy sociodemografická struktura vzorku odpovídala sociodemografické struktuře naší populace dětí od 9 do 14 let. Obě části výzkumu provedla agentura Mediaresearch.

Scénář, který byl sestaven na základě kvantitativních výsledků, se zaměřoval na určité základní okruhy, jež vedly k pochopení dosažených výsledků. Jednalo se o:

• čtenářské motivace, frekvence čtení, žánrové preference;
• čtenářské zázemí v rodině;
• volnočasové aktivity dítěte;
• užití četby v konkurenci jiných médií;
• elektronické čtečky knih;
• zdroje informací;
• otázky na knihovny obecně;
• veřejné knihovny.

Kromě toho se výzkum zaměřoval například na otázky nečtenářství, oblíbenou knížku a knižního hrdinu, nové technologie a práci s nimi apod.

Dětské čtenářství bylo zkoumáno v kontextu rodiny, školy a základních sociodemografických aspektů (věk, pohlaví, sourozenci, velikost a místo bydliště, vzdělání otce a matky), dále bylo analyzováno postavení četby v rámci volného času, četba v konkurenci užití jiných médií a v neposlední řadě se výzkum zaměřoval na vztah dětí ke knihovnám.

Příprava probíhala na jaře a v létě 2013, organizace a realizace samotného výzkumu se uskutečnila na podzim téhož roku. Výzkum se inspiroval většími českými i zahraničními výzkumy dětského čtenářství, s některými sdílel výzkumné okruhy kvůli možné komparaci. Na projektu pracovali kromě zaměstnanců Knihovnického institutu NK ČR odborníci z akademické sféry, konkrétně z Univerzity Karlovy v Praze, Slezské univerzity v Opavě a Akademie věd ČR.

ČTENÁŘSKÉ CHOVÁNÍ

Genderové aspekty

Stejně jako u výzkumu dospělých se potvrdil výrazný rozdíl mezi chlapci a dívkami, dívky čtou více než chlapci a s věkem rozdíly spíše narůstají. Chlapce musejí rodiče do čtení více nutit.

• Zhruba 59 % dívek považuje čtení za zábavné, u chlapců je to však pouze 37 %.
• Dívky čtou častěji a déle (36 min. chlapci/48 min. dívky). S rostoucím věkem klesá vliv rodičů na čtení a chlapci přestávají číst úplně.
• Chlapci častěji považují čtení za nudné, zastaralé a nemoderní a také méně oceňují benefity čtení pro vzdělání.

Toto se potvrzuje i u rodičů, dětem předčítají či předčítaly spíše maminky a v dospělosti čte dvakrát tolik matek než otců. Výsledky výzkumu naznačují možný vztah mezi nečtenářstvím mužů-otců a nečtenářstvím chlapců, otcové v tomto směru nejsou svým dětem vzorem.

Čtenářské chování v rodině

Vliv rodiny na rozvoj čtenářství má nepopiratelný a zcela zásadní vliv, který se ve výzkumu potvrdil. Byl zkoumán třemi základními faktory. Zaprvé, zda si dotazované dítě uvědomuje, že jeho rodiče čtou, ať již knížky, časopisy nebo noviny. Zadruhé, zda rodiče někdy předčítali dítěti, a zatřetí, zda dítě dostává knihy jako dárky. Tyto tři oblasti měly vytvořit základní obraz o tom, jak dítě vnímá podporu svého čtenářství z rodiny.

Velký vliv na postoje dětí v oblasti jejich přístupu ke knihám má rovněž vzdělání rodičů. Zejména rozdíl mezi rodiči bez maturity a s maturitou je významný. Zajímavé je, že děti z neúplných rodin mají ke knihám daleko vlažnější vztah než děti z rodin úplných. Děti z úplných rodin a s vyšším vzděláním rodičů (zejména matky) alespoň v minulosti zažily předčítání častěji než děti z neúplných rodin (a s nižším vzděláním rodičů – zejména matky).

Většina českých dětí (75 %) dostává alespoň občas knížku jako dárek, častěji dívky než chlapci. Děti, které čtení baví, dostávají knihy jako dárek častěji a jsou obvykle dostatečně uspokojeny knihami jako dárky. Nečtenářům nevadí, že knihy jako dárky nedostávají.

Zajímavé je zjištění, jestli děti čtení knih baví ve vztahu k tomu, jak intenzivní čtenáři jsou jejich rodiče. Velký vliv se prokazuje u obou rodičů: pokud maminku vnímají jako čtenářku knih, tak 17 % dětí čtení velice baví, což je dvakrát více, než pokud maminku jako čtenářku nevnímají. U otce je pak vliv podobný. Opačná negativní kategorie (vůbec nebaví) má také výrazně větší zastoupení u dětí, jejichž rodiče nečtou knihy.

Otec a matka mají obvykle poměrně odlišné čtenářské návyky, ženy čtou častěji knihy a časopisy, zatímco muži dávají přednost novinám. Samozřejmě do tohoto vztahu mohou vstupovat i jiné faktory jako pracovní vytíženost nebo nepochybně i selektivní vnímání aktivit rodičů dětmi. Matky s vyšším vzděláním čtou knihy častěji než ženy s nižším dokončeným vzděláním, otcové jsou nejčastěji vnímáni jako čtenáři novin nezávisle na dosaženém vzdělání.

Specifika dětského čtenářství

Čtení knih sice stále patří k zábavným činnostem volného času českých dětí (47 %), ale často je spojováno s nudou (či s nudnou chvílí, nudným dnem), což by ovšem nemělo být chápáno zcela ve špatném slova smyslu. Četba totiž vyžaduje soustředění a klid. Záleží především na dostatku času, který na čtení děti mají, a dalším klíčovým faktorem je to, zda objeví tu správnou knihu, která je zaujme a do které se nemusejí nutit.

Četba je pro děti namáhavou činností a předpokládá jistou úroveň čtenářské gramotnosti. Důležitým a nezbytným jevem, který ovlivňuje vztah dětí k četbě, je tedy včasné získání dovednosti číst plynule a bez zadrhávání.

„Já čtu knížky, jak se mi chce. Třeba o prázdninách jsem se hodně nudil, tak jsem je četl každý den, ale třeba i 2 hodiny nebo tak zase no, když se hodně nudím, když jedem někam autem, nebo tak, tak si tu knížku vezmu a přečtu si ji.“

Četba musí v dnešní době konkurovat jiným (podle dětí zábavnějším) činnostem, především jsou to aktivity na internetu a hraní PC her. Přesto více než třetina českých dětí (35 %) stále považuje čtení za důležité pro vzdělání.

Pro více než čtvrtinu českých dětí je však čtení knih povinnost a více než pětinu dětí nutí číst rodiče. Téměř pětina dětí považuje čtení za nudné (18 %), pouze 10 % považuje čtení za „ztrátu času“.

Čtenářství funguje jako určitý indikátor vzdělanosti, například děti z víceletých gymnázií čtení baví výrazně více než děti ze základních škol a také častěji čtou knížky.

I podle dětí knížky rozvíjejí fantazii a slovní zásobu. Toto odlišuje čtenáře od nečtenářů. Ten kdo nečte, nebo čte málo, je na nižší úrovni čtenářské gramotnosti, nebo jednoduše řečeno, má hůře osvojenou dovednost čtení.

„Já si hlavně myslím, že to poznám (nečtenáře), když čteme ve škole nahlas před učitelkou, tak pořád koktají a slabikují.“

Nečtenáři aneb Proč děti nečtou?

Nejčastější důvody:

• nebaví mě to (81 % nečtenářů a slabých čtenářů = čtou max. jedenkrát měsíčně),
• dnešní doba nabízí spoustu zajímavějších věcí (63 %),
• vše, co chtějí děti vědět, se dozvídají z internetu (44 %).

Přestože z volnočasových zábavních aktivit dětem nejvíce času zabírá televize (viz článek v příštím čísle), je jejich nečtenářství (zejména u chlapců) spojeno především s hraním elektronických her.

„Teď je doba těch počítačů, tak si myslím, že spousta dětí nečte kvůli tomu, že jde domů, zapne počítač, Facebook, hry… pak ten čas strašně letí, že jo.“

Kvantita, frekvence, preference, žánry

Děti ve věku 9–14 let přečtou v průměru jednu knihu za měsíc, dívky o něco více (1,2), chlapci o něco méně (0,8). Bezmála třetina dětí čte knihy několikrát týdně. Zhruba pětina dětí čte knihy jednou týdně. Pouze 13 % dětí čte knihy denně, přibližně 18 % méně často než jednou za čtvrt roku. (viz graf č. 1  Jak často čteš knihy [kromě školních učebnic]?)

Děti čtou nejvíce knížky pro zábavu, knížky do školy (učebnice) a doporučenou školní četbu. Nejčastěji čtou povinnou školní četbu (51 %), to, co jim doporučí kamarádi (50 %) a rodiče (43 %). Děti také uvádějí jako zdroj své četby doporučení učitelů (28 %), knihovnu – to, co si sám objevím ve veřejné knihovně (26 %), a domácí knihovnu (20 %).

Mezi nejoblíbenější žánry dětí ve věkové kategorii 9–14 let patří jednoznačně dobrodružné knihy a knihy o přírodě a zvířatech. Z dalších žánrů jsou v oblibě pohádky a pověsti, komiksy a příběhy o dětech a mládeži. Preference žánrů je samozřejmě velice ovlivněna věkem dětí. S jeho zvyšováním roste obliba dobrodružného žánru a fantasy, naopak mezi 11.–12. a 13.–14. rokem výrazně klesá obliba komiksů.

Nejoblíbenější knihou českých dětí je stále Harry Potter, ovšem jeho pozice slábne, je následován Deníkem malého poseroutky, který je u dětí velice populární.

Specifika výběru knížek

Výběr titulů (knížek) značně ovlivňuje rodina (rodiče, ale i třeba sourozenci). Mladší děti si častěji vybírají knížky podle velikosti písma a toho, jak jsou knihy tlusté. Oproti tomu starší děti častěji volí knížky svých oblíbených autorů nebo žánrů. V knihkupectvích čtou knižní záložky nebo si vyhledávají informace na internetu. Důležité je též grafické provedení obalu knihy – zda děti zaujme.

Nejčastějším zdrojem inspirace konkrétní četby je pro děti škola a učitelé nebo kamarádi. Ve vyšším školním věku klesá vliv učitelů na výběr knihy a roste vliv kamarádů a samostatného výběru, buď podle doporučení na internetu, nebo v knihovně.

Jak si vybíráš knížky ke čtení?

• „Hodně podle toho, co mi kdo doporučí a pak taky když jdu třeba do knihkupectví, což občas takhle chodím, když se to hodí k nějaké příležitosti třeba, že dostanu knížku. Tak se nejdřív dívám na ty obálky, jak se mi líbí a pak podle toho když mě nějaká zaujme, tak se podívám zezadu, jako o čem zhruba ta knížka je a jak je asi třeba napsaná, jakým stylem.“
• „Já třeba nějakou knížku vidím nebo od někoho slyším, že je knížka hezká. Pak se poptám ještě jinde a pak si jí třeba koupím nebo půjčím.“
• „Já si je vybírám podle písma i tloušťky. Třeba si v knihkupectví přečtu 1–2 stránky. A podle toho uvidím, jestli mě to bude bavit.“

Článek čerpal z výzkumné závěrečné zprávy agentury Mediaresearch.

Dokončení příště

POUŽITÁ LITERATURA:

FRIENDLAENDEROVÁ, Hana a Lucie VRBKOVÁ. České děti jako čtenáři: Mediaresearch. Mediaresearch: výzkumná zpráva. Praha, 2014. 119 s.