Projekt Knížky do dětských domovů vznikl jako reakce na přání dětí, které v těchto domovech žijí. Mnoho z nich si přeje objevovat taje ze světa literatury a poznat nové i staré literární postavy. Jak uvádí psycholožka a autorka dětských knížek Ivana Janišová: Většinou jsou to ale děti, se kterými si nikdo nečetl první knížky, nepředal jim lásku k papírové knížce... Vhled na tento projekt vám umožní ti nejpovolanější: jeho organizátorka, dále knihovnice pracující tam, kde proběhla jedna ze sbírek knih, a již citovaná psycholožka, která vám přiblíží význam knih a četby pro děti. 

TEREZIE NERADILOVÁ, organizátorka

S dětmi z dětských domovů pracuji především v rámci výuky jazyků a doučování. Už jsem jich potkala mnoho, každé vyžadovalo jiný přístup. Ale ať už pracuji s jakýmkoli dítětem, vnímám, že má potenciál, který je potřeba rozvíjet. Mají různá přání - někdo chce konkrétní knížku ze známé série o mladém čaroději, další se zajímá o plazy a rád by se o nich více dozvěděl, jiný je ochotný okusit jakoukoliv knihu.

Darovaná knížka může výrazně pomoci. Ačkoliv se obdarovaný nemusí řadit mezi horlivé čtenáře, může ho potěšit a povzbudit už jen vědomí, že mu někdo jiný dal možnost objevit svět literatury. Důležité také je, že takové objevování je bez nátlaku. Dítě si může a nemusí vybrat knihu, ale ví, že tu ta možnost je. A někdy ji třeba rádo využije. Další věcí, která dětem čtení ještě více zpřístupní a zpříjemní, je věnování od dárce knihy. Lidé píšou do knih různá věnování. Někdo popisuje, jak ho kniha ovlivnila, jiný přeje krásný zážitek z četby. Věnování může mít různé podoby, důležité však je, že zahřeje u srdce.

Projekt přišel na svět na jaře loňského roku a nejednomu človíčkovi už vykouzlil úsměv na tváři. Knihy darovali různí lidé – od pražské studentky, která věnovala užitečné studijní materiály, až po mnoho milých lidí z Uhlířských Janovic, kteří nosili knihy do místní knihovny. V MěK Uhlířské Janovice se nakonec sešlo čtrnáct beden plných knih, což předčilo naše očekávání. Byly tam knihy pro děti každého věku s krásnými věnováními a ve velmi dobrém stavu. Udělalo nám velkou radost, když jsme viděli, jak se lidé do projektu zapojují.

Knížky průběžně rozvážíme do dětských domovů po České republice. Vždy se setkáváme s milým uvítáním a nadšením dětí. Je vidět, že mají o čtení opravdový zájem, jen potřebují, aby je někdo trochu nasměroval a dal jim příležitost vzít knihu do ruky, což umožňuje právě náš projekt. Propojuje lidi, kteří chtějí udělat radost darováním knihy, s dětmi, které knížku rády přijmou – s vědomím, že na ně někdo myslí.

Velice děkuji všem, kdo se do projektu zapojili a zapojují. Svět literatury je krásný a obrovský a já budu ráda, když se v něm sejde co nejvíce lidí.

RENATA BARTÁKOVÁ, vedoucí Městské knihovny Uhlířské Janovice

Koncem loňského léta mě v knihovně navštívila jedna paní. A že prý má neteř, která společně se svými kolegy vymyslela sbírku knih pro děti z dětských domovů, a jestli by naše knihovna nemohla pomoci. A protože knihovna ráda pomáhá, připojuje se k různým sbírkám, prodává žluté kytičky měsíčku lékařského na Český den proti rakovině, pořádá vánoční trhy s výrobky dětí ze zdejší základní školy, ráda jsem pomohla a připojila se k této sbírce.

Tou neteří, o které byla řeč, je psychoterapeutka Markéta Řeřichová. Ihned jsem ji kontaktovala. Vyměnily jsme si pár mailů a zjistila jsem, za jakých podmínek budu knihy nejen od našich čtenářů vybírat. Bylo to velice jednoduché: vytvořit plakátek, nechat akci vyhlásit naším městským rozhlasem, dát informaci do místních novin – a už se to pomaličku začalo rozbíhat. V září jsem sbírku knih odstartovala.

Věděla jsem, že se najdou lidé, kteří knihy přinesou a rádi pomohou, ale že jich bude tolik, to mě vůbec nenapadlo. Lidé nosili knihy po krabicích, často i opakovaně. A nebyly to knihy nějak poničené a letité – často byly nové a všechny zachovalé. Připojila se spousta nadšenců s ochotou pomoci.

Mám i několik perliček. I malé děti chtěly společně s maminkami pomoci a přinesly svoje oblíbené knížky. Dokonce se s knihami zastavily i děti ze zdejší základní školy praktické. Přišly se svou paní učitelkou „družinářkou“; každý měl svoji knížku, do které napsal vzkaz: přání pro děti, které knihu dostanou a budou ji číst. Takto jsem od září do konce října, jak uvádí výše Terezie, nasbírala celkem 14 beden plných knih. Sbírám stále, jen se to v současné době trochu „zbrzdilo“ další nešťastnou koronavirovou vlnou. Přesto doufám, že společně nasbíráme ještě spoustu knih pro děti, které nemají takové štěstí, aby jim někdo knihu kupoval.

Jsem moc ráda za tuto sbírku i za to, že někdo něco tak moc pěkného vymyslel. Slibuji, že budeme sbírat i nadále.

 

 

IVANA JANIŠOVÁ, psycholožka a autorka dětských knížek

Ne každý se stane čtenářem, který sdílí příběhy a noří se do děje knížky. Jsme lidé různí, s různou dynamikou osobnosti, s různými prioritami. A do čtení musíme především vplout. Na první lodi taky nejsme nikdy sami, máme své průvodce, vzory, lodivody. Ať už to jsou rodiče, prarodiče nebo jiné blízké osoby, nebo pedagogové, málokteré dítě si najde knížku samo. Dítě se naučí v knize a s ní prožívat dobrodružství a mj. v některých případech díky tomuto prožívání a ztotožnění se s hrdinou či antihrdinou knížky prochází tzv. korektivní zkušeností. A jsme u terapie – terapie příběhem, projekcí, tedy promítnutím svých trápení, zážitků, pohnutek a vztahů do postavy z knížky. Mnohdy se tam ani neodehrává vlastně ten příběh, který čteme my, je přizpůsoben vlastním emočním nábojem, zkušeností… Když píšu knížku pro děti, vybírám si taková témata, která pokládám za důležitá pro současný dětský svět. A ta jsou vlastně nadčasová: vztahy, sebepřijetí, láska. V té poslední jde o lásku mezi vnučkou a babičkou, jakkoli je ten jejich svět zprvu zcela odlišný (Popletený svět, Fragment 2020).

Ukázat dítěti všechny ty možnosti, které knížka přináší, ať už jde o příběh, a nebo i o informace, které v určitém věku můžou být cestou sebepoznání a nasměrování, k tomu nestačí jen být mu tzv. vzorem, tedy číst si před ním. Pak jeho plavba čtenářským světem začít nemusí. Nestačí jen ukázat mu knížku, v prvních tempech potřebuje proplout úskalím prožívání čteného textu s námi, prožít si to s námi, tedy se svým dospělým. Někdy si stěžujeme, že děti dnes nečtou, že dávají přednost rychlým akcím prostřednictvím technologií, ale většinou jsou to děti, se kterými si nikdo nečetl první knížky, nepředal jim lásku k papírové knížce, obsahující tajemství, obrázky, prožitek. Neumožnil jim mít ji pod polštářem a zakončit jí svůj dětský den.

Pozn.: Bližší informace o projektu a možnostech spolupráce získáte prostřednictvím Facebooku a na e-mailové adrese knihyddd@gmail.com.